Název
PARODIA TILCARENSIS (Werd. et Backeb.) Backeb. var. TILCARENSIS
 

Taxon
Parodia tilcarensis (Werdermann et Backeberg) Backeberg, in Backeberg C. et Knuth F.M., Kaktus ABC, p. 268, 415-416, 1935
Echinocactus stuemeri Werdermann var. tilcarensis Werdermann et Backeberg, in Backeberg C., Neue Kakteen, p. 89, 1931
Parodia stuemeri (Werd.) Backeb. var. robustior Backeb., Descriptiones cactacearum novarum, 3 : 12, 1963
Jméno je odvozeno od severoargentinského města Tilcara, v jehož okolí je naleziště druhu.

 

Popis
Tělo
stonek matně světle zelený, ve stáří i přes 150 mm vysoký, žebra zřetelně vytvořená, jen málo hrbolatá nebo s hrboly pouze na horním okraji žeber, mírně spirálovitá.
Areoly asi 10 mm od sebe vzdálené, zprvu bíle plstnaté, temeno s bílou vlnou. Okrajových trnů 9-15, tenkých bělavých či nažloutlých, odstávajících, u báze zesílených a tmavších; čtyři trny středové, dole zesílené, nahnědlé až tmavohnědé, později jen s tmavší špičkou, až 25 mm dlouhé, rovné, mírně ohnuté nebo ohnuté pouze v horní části, ve stáří šedivějící.
Květ
asi 30 mm dlouhý a stejně tak široký, sytě bronzově červený; perikarpel kulovitý, 4 mm vysoký, světle růžový, s dlouhými bílými chlupy; receptakulum světle červené, dole bílá, nahoře hnědá vlna, ojediněle tenké štětinky jen v nejvyšších areolách receptakula nebo zcela chybějí; nitky nahoře růžové, dole nažloutlé, čnělka a blizna světle žlutá.
Plod
kulovitý, s tvrdým oplodím, 4 mm široký, okrový.
Semena
0,9 x 0,6 mm, černá, lesklá, testa s drobnými bradavkami, strofiola výrazná.

 

Variety
Velmi variabilní druh. Werdermann pro typ svého Echinocactus stuemeri var. tilcarensis udává sytě oranžově červené květy. Backeberg při kombinaci variety na druh je označil jako "sytě bronzově červené až světle krvavě červené". Weskamp v rozšířeném popisu charakterizuje květy jako růžově šeříkové ("rosalila"). Řada odchylek byla popsána na úrovní samostatného druhu:
P. gigantea Frič ex Krainz (u Backeberga P. tilcarensis var. gigantea) s protáhlým vzrůstem, tmavě zelenou epidermis, několika středovými trny navíc a korálově růžovými květy;
P. jujuyana Frič ex Šubík, se čtyřmi háčkovitými středovými trny a červeným květem;
P. gokrauseana W.Heinrich, nejčastěji s osmi středovými trny, jeden z nich mírně háčkovitý, sytě růžové květy;
P. friciana Brandt, s početnějšími, silnějšími a tmavšími okrajovými trny, osmi obtížně odlišitelnými rovnými trny středovými a s karmínově růžovým květem;
P. scoparia Ritt. s žebry téměř rozpadlými do bradavek a s velmi tmavými středovými trny, z nichž 1 je v mládí háčkovitý, květy šarlatově rudé.

 

Výskyt
Provincie Jujuy v severní Argentině. Werdermann v protokolu (prvním zveřejnění jména) uvádí naleziště typu u Humahuaca, ve výši 2500-3000 m. P. tilcarensis roste v relativně rozsáhlé oblasti (100 km dlouhé), vyznačené městy Tilcara (uprostřed), Humahuaca (na severu) a Tumbaya (na jihu). Podstatnou část areálu tvoří známé a komunikačně důležité údolí, Quebrada de Humahuaca. Dílčí populace jsou dosti charakteristické, ale přecházejí do sebe přirozenými přechody, takže jejich taxonomické oddělení je obtížné. Mezi sběrateli jsou jednotlivé populace označovány sběrovými či polními čísly, s uvedením lokality:
FR 47 (Tilcara),
R 47 (Q. de Humahuaca),
L 466 (Tilcara, 2400 m),
L 467 (Rio Yacoraite),
KK 958 (Tilcara, 2500 m),
P 69 (Q. de Juella),
P 69b (Q. de Purmamarca),
FK 30 (Q. de Purmamarca, 3500 m),
FK 31 (Garganta de Diabolo 2840 m),
FK 35 (Q. de Juella, 2700 m),
FK 36 (Rio Yacoraite, 2700 m).

 

Pěstování
Taxonomické a systematické nejasnosti, které dosud provázejí parodie z Quebrada de Humahuaca, by si neměl opravdový kaktusář ulehčovat tím, že všechna polní čísla a jména bude považovat "za jeden druh" a šmahem všechno spráší dohromady. Skutečný sběratel nesbírá "druhy", ale nejnižší taxony, geneticky stabilizované přírodní jednotky. Tak jako hmyz z Quebrada de Purmamarca nedoletí na Rio Yacoraite, tak by ani štěteček z P 69 neměl zavadit o bliznu L 467.

 

Poznámky
Backeberg popsal P. stuemeri var. robustior, nalezenou D.Muhrovou u Maimará v Q. de Humahuaca (5 km jižně od města Tilcara). Ani podle popisu, ani podle Backebergova snímku a konečně ani podle lokality nelze tento taxon oddělit od P. tilcarensis.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1603-1604, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 344, 351, 497, 1976
Jelínek J., Parodia stuemeri a jí podobné; Kaktusy 66, 2 : 17-23, 1966
Jelínek J., Parodia Speg.; Kaktusy 80, 16 : 13-16, 1980
Kessler H., Die FR-Parodien; Stachelpost, 7 : 222, 1970
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 421-422, 1980
Weskamp W. et Königs., Die Gattung Parodia Speg.; Kakt. und and. Sukk., 16 : 157, 1965
Weskamp W., Die Parodien in Nord-Argentinien; Kakt. und and. Sukk., 32 : 219, 1981
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 159-162, 336-337, 1987

 

Autoři
Text napsal a barevný snímek ve své sbírce pořídil Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a pet