Název
PARODIA PRESTOENSIS Brandt
 

Taxon
Parodia prestoensis Brandt, Kaktus (Kobenhavn), 11 : 54-55, 1976
Druh byl pojmenován podle bolívijského městečka Presto v provincii Yamparaez, dept. Chuquisaca.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, široce kulovitý, zelený, 80 mm vysoký, 100 mm široký; 13 spirálovitých žeber, 15 mm vysokých a stejně širokých; areoly 5 mm v průměru, na bradavkovitých hrbolech, vlna bílá, krátká a hustá. Asi 15 okrajových trnů, bílých s nahnědlou špičkou, 15 mm dlouhých; 8 trnů středových, z nich 4 uspořádaných do kříže, dolní háčkovitý, ostatní rovné; všechny středové trny žlutohnědé, tuhé, asi 20 mm dlouhé. Perikarpel žlutohnědý, 5 mm široký, bílá hustá vlna; receptakulum 15 mm dlouhé, žlutohnědé, šupinky malé téměř trojúhelníkové, s černou špičkou, vlna bílá, v horní části hnědá, štětinky hnědé, 8 mm dlouhé, v horní části receptakula.
Květy
30 mm široké, zlatožluté. Vnější okvětní lístky 15 mm dlouhé, žluté, vnitřní okvětní lístky 20 mm dlouhé, zlatožluté, nitky a čnělka žluté, bliznové laloky 4 mm, žluté.
Plod
hnědý, s tvrdým oplodím a bílou vlnou.
Semena
1 mm dlouhá, 0,7 mm široká, černá, bradavkovitá; okraj testy při hilu zvonkovitě rozšířen, hilum úzké a dlouhé, průměr semene přesahující, strofiola výrazná, krémově bílá.

 

Variety
Vedle exemplářů se světlými okrajovými trny, jak je uváděno v popise, se vyskytují přechodné barevné formy až k tmavotrnným, jako na našem snímku. Takovéto rostliny mívají rovněž tmavší květy s hnědočervenými okraji vnitřních okvětních lístků a s proužky stejné barvy na lístcích vnějších. Také pokožka bývá v takovém případě tmavší. Je to dáno rozsáhlým areálem tohoto druhu. Počet okrajových trnů kolísá mezi 15-20, středových trnů mezi 4-8, nejdelší trn je zpravidla háčkovitý, ale někdy rovný. Žebra bývají spirálovitě nebo šikmo uspořádána, ale také rovná. Barva květu od žluté do žlutě oranžové.

 

Výskyt
P. prestoensis osídluje velmi odlehlou oblast ve střední Bolívii, od pohoří Cari-Cari až k obci Presto, ve výškách mezi 2300-2800 m (prov. Zudaňez, dept. Chuquisaca). Vyskytuje se jednotlivě, v malých i větších skupinách, a tvoří i celé porosty. Objevil ji v roce 1970 A.Lau (L 384), který byl zprvu přesvědčen, že jde o hledanou a ve sbírkách neznámou P. bilbaoensis Cárd. Pod tímto nesprávným jménem se také Lauovy nálezy dostaly do Evropy.

 

Pěstování
P. prestoensis je radost pěstovat. Roste dobře, rychle, nevyžaduje zvláštní péči a pravidelně vykvétá v několika intervalech během sezóny. Přestože jde o novinku z počátku sedmdesátých let, díky uvedeným vlastnostem se ve sbírkách šíří a má předpoklady, že bude stejně oblíbená jako její příbuzná P.mairanana.

 

Poznámky
P. prestoensis můžeme dodnes ve sbírkách nalézt pod etiketou P. bilbaoensis. Posléze zmíněná, u nás neznámá rostlina roste v jiné oblasti (Mollenvillque 2200 m, prov. Bilbao, dept. Potosí). Je na rozdíl od P. prestoensis krátce sloupkovitá, má světle zelený stonek, trny tenčí, delší a vždy světlé, středové trny vždy rovné, receptakulum užší, trubkovité, květy jen 15 mm široké. Celkovým habitem je P. bilbaoensis bližší k P. gracilis nebo P. procera, zatímco P. prestoensis patří do příbuzenství P. mairanana. Obě naposledy jmenované jsou řazeny do stejné série Pseudonotospermae Brandt. Jejich zvonkovitá semena s rozšířeným okrajem hila připomínají semena notokaktusů. Podle semen také P. prestoensis nejspíše odlišíme od druhů podobných, ale náležejících do jiných sérií.

 

Literatura
Brandt F.H., Parodia prestoensis, Literaturschau Kakteen, 1 : 150-151, 1977
Czorny R., Parodia bilbaoensis Cárdenas, Kakt. und and. Sukk., 26 : 20, 1975
Weskamp W., Die Lau-Parodien, Kakt. und and. Sukk., 27 : 203, 1976
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 249-250, 1987

 

Autoři
Text napsal a rostlinu ve své sbírce fotografoval: Miroslav Veverka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a osm