Název
PARODIA OBTUSA Ritt. var. OBTUSA
 

Taxon
Parodia obtusa Ritter, Succulenta, 43 : 24, 1964
Od podobných druhů se má P. obtusa lišit především tupějšími hrboly na žebrech (lat. obtusus = tupý).

 

Popis
Tělo
stonek 80-170 mm široký, ve stáří až 500(800) mm vysoký, neodnožující, s bílou vlnou na temeni; 13-21 žeber, 10-20 mm vysokých, na bázi 15-25 mm širokých, hrboly jsou zachovány i ve stáří a jsou značně tupé; areoly 7-10 mm dlouhé, 4-6 mm široké, 10-15 mm od sebe vzdálené, s bílou vlnou. Trny světle žluté nebo světle hnědé; okrajových trnů 6-9, 20-60 mm dlouhých; středové 1-3, 40-70 mm dlouhé, mladé rostliny mají jen jediný ohnutý středový trn bez háčku.
Květy
32-37 mm dlouhé, perikarpel světle žlutý, zahalený do husté bílé vaty, šupinky světlé; často ale na dolní části šupinky i vata chybějí; receptakulum 10-14 mm dlouhé, nahoře 13-19 mm široké, s bílou vatou, ale bez štětinek; okvětní lístky 10-15 mm dlouhé, 4-5 mm široké, lopatkovité, sírově žluté či zlatožluté, okraje často světlejší; nitky a čnělka světle žluté.
Plod
5-8 mm vysoký, většinou světlý, výjimečně načervenalý.
Semena
0,8 mm dlouhá, 0,6 široká, černá, jemně bradavčitá.

 

Variety
Ačkoliv by pro tento druh měly být příznačné velmi "tupé" hrboly, podle nichž byla P. obtusa pojmenována, ve sbírkách nebylo pozorováno, že by se tímto znakem daný druh příliš lišil od příbuzných P. camargensis nebo P. commutans (P. maxima). Ritter pozoroval též exempláře se zcela holým perikarpelem, bez šupin a vaty. Asi 25 km na západ od typového naleziště objevil populaci menších rostlin, které zůstávají vždy třináctižeberné, mají menší areolu a kvetou vždy čistě žlutě
(FR 1125a). Brandt popsal
var. atochana, lišící se červenooranžovými květy.

 

Výskyt
Z celého areálu jihobolívijských parodií jde o nejzápadnější vysokohorský druh. Ritter jej objevil v r.1962:
- (FR 1125) severozápadně od města Cotagaita v provincii Nor Chichas (dept. Potosí). Naleziště potvrdil Lau
(L 903, 3300 m - Cotagaita;
L 904 - Cotagaita) i Kníže
(KK 742, 3200 m - Cotagaita), který také objevil v nižších polohách na severovýchod od obce Tocla (2800 m) novou formu či varietu
(KK 992). P. obtusa roste na stanovišti společně s P. maassii. Při sběru rostlin a semen pro komerční účely, který bývá často prováděn za pomocí místního obyvatelstva, nebyla tato skutečnost někdy dostatečně respektována a dnes můžeme ve sbírkách pod jmenovkou P. obtusa nalézt i P. maassii (viz AK 39/1991).

 

Pěstování
Všechny parodie, jejichž plody ve zralosti narůstají do délky (AK 55/1988, 34/1992, 38/1991, 40/1992), jsou již jako semenáčky choulostivější na pěstitelské přehmaty a bývají často napadány houbovitými chorobami. Dáváme pozor zejména během vegetačního klidu, kdy nám hrubou pěstitelskou chybu neprominou. Jsou-li po delší dobu vystaveny teplotám nižším než 8 stup. C nebo ve vlhkém prostředí, brzy se objeví zárodky hniloby. Přezimujeme je proto v naprostém suchu, pokud možno na světle a při teplotách 10-15 stup. C (dobře přežijí zimu i za oknem bytu, při 20 stup. C).
Sbírka, barevný snímek i text: Miroslav Veverka.

 

Poznámky
P. obtusa je příbuzenskými svazky spojena na jedné straně s okruhem P. camargensis, zejména s jejími varietami camblayana a prolifera (AK 37/1991), na straně druhé s okruhem P. commutans (AK 38/1991). Toho si povšiml již Ritter. Od prvé skupiny ji bezpečně odlišíme především podle plodů, které nezůstávají kulovité, ale vyrůstají do délky jako u P. commutans a P. maxima, jsou trubkovité, duté a mají měkké oplodí. Zatímco P. commutans a P. maxima kvetou jako pravokořenné po mnoha letech a teprve jako veliké rostliny, P. obtusa vykvétá časně zjara ochotně již od velikosti jablka. Květy jsou také zjevně větší a širší než u jiných dlouhotrnných příbuzných. Podobně jako u řady jiných Ritterových taxonů zůstává ovšem odlišení na stupni druhu diskutabilní. Otazník visí i nad Ritterovým údajem o velikosti semen: 0,6 mm dlouhá, 0,3 mm široká, 0,25 mm silná. Tak drobná semena nebyla dosud u žádné velkotrnné parodie pozorována.

 

Literatura
Brandt F.H., Varietäts-Neubeschreibung, Frankfurter Kakt.-Freund, 4 : 7, 1977
Kníže K., KK-Index, p. 80-81, 1987
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 525-526, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 234-236, 1987

 

Autoři
Sbírka, barevný snímek i text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a sest