Název
PARODIA MICROSPERMA (Web.) Speg. var. RIGIDISSIMA Frič ex Brandt
 

Taxon
Parodia microsperma (Weber) Spegazzini var. rigidissima Frič ex Brandt, Kakt. Orch.-Rundschau, 1 : 68, 1976
"Rigidissima" v původním smyslu označuje rostlinu s velmi tuhými, velmi pevnými trny; Frič však pod tímto jménem dal do oběhu i exempláře s trny jemnými, od nichž je odvozována popisovaná varieta.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, 30-60 mm široký, ve stáří až 150 mm vysoký, zelený, žebra rozpadlá do bradavek; areoly kruhovité, asi 1 mm široké, s řídkou, brzy mizející plstí. 10-12 paprskovitě uspořádaných, bělavých okrajových trnů, tenkých, 3-5 mm dlouhých; 3-4 trny středové, tužší, červenohnědé či načervenalé, dolní 4-6 mm dlouhý, na konci háčkovitý.
Květy
30-50 mm široké, krvavě červené, perikarpel načervenalý, receptakulum krvavě červené, celé pokryté karmínovými šupinami, šedými chloupky a štětinami, které jsou v dolní části receptakula bílé, v horní části černé; vnější okvětní lístky krvavě červené, vnitřní lístky téže barvy, 5 mm široké, až 25 mm dlouhé; nitky krvavě červené, čnělka a blizna bělavé.
Plod
kulovitý, 5 mm široký, s blanitým oplodím a zbytky zaschlého květu.
Semena
asi 0,35 mm široká, s hladkou, lesklou hnědou testou a světle okrovou strofiolou.

 

Variety
P. microsperma je rostlina velice proměnlivá; o dosud popsaných varietách je pojednáno na jiných místech Atlasu (45/1987, 40/1991). Kromě červenokvětých rostlin var. rigidissima se na nalezišti vyskytují dosud nepopsané formy se žlutými květy, které však rostou v nižších polohách. Mezi rostlinami, které přivezl J.Kšána z naleziště (Alto del Portezuelo) však autoru těchto řádek vykvetl jeden exemplář oranžově a byl sotva odlišitelný od nominátní var. microsperma.

 

Výskyt
Hora zvaná Alto del Portezuelo (1680 m ), asi 16 km vzdálená od města Catamarca ve stejnojmenné argentinské provincii. Rostliny se tam vyskytují v řídkých skupinách od obce Portezuelo na úpatí hory (asi 650 m n. m.) až po nejvyšší místa. Jde o strmé svahy řídce porostlé travou a trnitými keři; z kaktusovitých se objevuje Gymnocalycium baldianum, G. nigriareolatum, Opuntia sp. a další. Parodie zde vyrůstají ve skalních rozsedlinách, vyplněných sutí a jílovitou půdou s trochou humusu. Vyskytují se v malých ostrůvcích (30-100 cm dlouhých), na nejvyšším místě tvořených třemi či čtyřmi starými jedinci, směrem dolů pak trsem rostlin stále menších, až po maličké semenáčky. Semena ze starých rostlin jsou totiž splavována vodou a klíčí v jejich stínu.Asi do nadmořské výšky 1000 m se nalézají žlutokvěté formy, nad touto hranicí formy s červenými květy. První doložené sběry na tomto stanovišti pocházejí od A.V.Friče. Ten dal rodu Parodia neplatné jméno Microspermia a své nálezy z této oblasti označoval holými jmény M. rigidissima (někdy též "M. rigidispina - žlutý květ") a M. rigidissima rubriflora. Více než padesát let po Fričovi jeho krajan Jaroslav Kšána znovu nalezl parodie na Alto del Portezuelo a vnesl tak jasno do legendárního a do té doby sporného Fričova nálezu. Ve stejném prostoru však již krátce před ním hlásili nálezy červenokvětých parodií manželé Piltzovi
- (P 129) a W.Rausch
- (R 723f); žlutou formu sbíral jižně od obce Portezuelo D.Herzog
- (DH 144). Prví se domnívali, že nalezl P. sanguiniflora, Herzog měl za to, že jde o P. catamarcensis.

 

Pěstování
Podobně jako jiné drobnosemenné parodie z okruhu P. microsperma vytváří i tato varieta jen krátké vláskovité kořínky, citlivé na přemokření. Hrubý minerální substrát jen se stopami humusu nás uchrání před rozčarováním. Jestliže rostlina celý rok "sedí", nekvete a nevytváří nové areoly, je kořenový systém s největší pravděpodobností narušen. Potom kořeny seřízneme až na zdravou tkáň a zapudrujeme směsí stimulátoru a fungicidního přípravku. Postavíme do květináče, vyplněného např. novinami nebo pěnovým polystyrénem, a dáme na suché, světlé a teplé místo (např. na ústřední topení). Když se objeví čekací kořínky (což se může stát i za půl roku či déle), zasadíme rostlinu opatrně do substrátu a po 24 hodinách zalijeme.
Snímek ve své sbírce: Václav Jiránek.

 

Poznámky
V roce 1976 zveřejnil Brandt popis P. microsperma var. rigidissima Frič ex Brandt. Kulturní rostliny prý získal z NDR a ČSR a podle jeho slov mělo jít o Fričovu neplatně pojmenovanou Parodia (Microspermia) rigidissima. Weskamp odmítl tento popis jako spočívající na množství mylných domněnek. Kšánův nález na místě, uváděném Fričem pro M. rigidissima ("Lovec kaktusů" Crkal, str.234) a Fričovy snímky červenokvěté i žlutokvěté formy (Kreuzinger, str. 25) však hovoří ve prospěch Brandtova popisu.P. microsperma var. rigidissima se jen málo liší od P. sanguiniflora (viz AK 51/1987), ta má však naleziště na vzdáleném místě (Cuesta de Totoral při hranici mezi provinciemi Catamarca a Tucumán). Pro nevýraznost rozdílů nejen mezi oběma zmíněnými taxony, ale mezi mnoha podobnými "druhy" a "varietami", čeká celý okruh drobnosemenných parodií na zásadnější revizi.

 

Literatura
Brandt F., Literaturschau Kakteen, 2 : 26-28, 1978
Crkal K., Lovec kaktusů, p. 234, 372, 398, 1983
Kreuzinger K., Verzeichnis amerikanischer und andere Sukkulenten, p. 22, 25, 1935
Veverka M. et Jelínek J., Parodie z Portezuelo, Kaktusy, 25 : 34-37, 45, 1989
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 440-441, 1987

 

Autoři
Snímek ve své sbírce: Václav Jiránek.
Text: Miroslav Veverka.
Na snímku je jedna z rostlin, sbíraných Jaroslavem Kšánou v roce 1986 na Alto del Portezuelo.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a deset