Název
NOTOCACTUS VILLA-VILHENSIS (Backbg. et Voll) Slaba var. VILLA-VILHENSIS
 

Taxon
Notocactus villa-velhensis (Backeberg et Voll) Slaba, Kaktusy, 20 : 3-7, 1984
Notocactus ottonis (Lehm.) Berg ex Backeb. var. villa-velhensis Backeb. et Voll, Arq. Jard. Bot. Rio de Janeiro, 9 : 172, 1949
Pojmenování dostal tento kaktus podle Vila Velho, kultovního místa Indiánů (stát Paraná, Brazílie).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, světle žlutozelený, odnožující. Žebra 10-12, až 16 mm široká, asi 6 mm vysoká, s výraznými hrboly tvaru brady. Areoly mezi hrboly, kruhovité, 3-3,5 mm široké, meziareolová vzdálenost 5-6 mm. Středový trn 1,, až 15 mm dlouhý, okrově žlutý; okrajové trny v počtu 8-10 mm dlouhé, někdy odstávající.
Květy
30-55 mm široké, dlouhé až 45 mm; okvětní lístky poměrně řídké, sytě žluté, kopinaté; nitky i prašníky i prašník žluté; čnělka žlutá, blizna s 12-14 světle purpurovými rameny; květní lůžko s bílou až krémovou vlnou.

 

Variety
Na základě stejné stavby květů a semen bul k N. villa-velhensis přeřazen jako varieta N. carambeiensis.
Původní rostliny, sbírané Vollem, se odlišují v některých znacích od sběrů Buininga - šířka žeber, počet středových trnů, počet ramen blizny, avšak hlavní znaky N. villa- velhensis, tj. světle žlutozelená epidermis a žluté trny mají všechny rostliny.

 

Výskyt
Rostliny byly sbírány u Vila Velha, Paraná, Brazílie. Pod číslem
HU 140b byly Horstem a Buiningem 23.listopadu 1966 sbírány rostliny, které rovněž patří k N. villa-velhensis. Druh sbíral také D.J. van Vliet.
DV 130,
DV 140/a.

 

Pěstování
N. villa-velhensis není ve sbírkách příliš zastoupen a nejsou tedy ani příliš rozsáhlé znalosti o jeho pěstování. Svými nároky se neliší od nároků jiných příbuzných druhů, vyžaduje vlhko a teplo ve vegetaci, výživnější a mírně kyselý substrát. Starší jedinci dorůstají mohutnějších rozměrů, obzvláště po naroubování.
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je originální rostlina O.Volla ze sbírky Technické a zahradní správy města Brna.

 

Poznámky
Originální rostliny sbíral koncem čtyřicátých let O.Voll. Jedna z nich se
dostala v červnu 1950 do Brna a z ní byly namoženy téměř všechny rostliny
N. villa-velhensis v našich sbírkách. Rostliny z nových sběrů
HU 140b/ jsou u nás i v zahraničí jen velice málo zastoupeny. Jak rostliny z původního tak nového sběru jsou autosterilní. Vzhledem k tomu, že v našich sbírkách nalezneme vesměs rostliny jednoho klonu, nepřichází v úvahu jejich generativní množení. Proto se množí N. villa-velhensis jen vegetativně odnožemi, kterých vytváří mladší rostliny dostatek.
Původně byl N. villa-velhensis zařazen jako varieta N. ottonis. Oba taxony jsou příbuzné, ale rozdíly morfologické, fyziologické a biochemické vedly k tomu, že byl N. villa-velhensis přehodnocen jako samostatný druh.
Přestože rostliny, pocházející ze sběrů O.Volla, nedávají semena, byly sprašovány se světlými formami var. carambeiensis. Z takto získaných semen jsou už vypěstovány rostliny, které odpovídají N. villa-velhensis.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus 7, p. 39, 1987
Schütz B., Notocactus ottonis (Lehm.) Berger, Kaktusy 65, 1 : 123-126, 1965
Schütz B., Notocactus ottonis var. villa-velhensis Backeb. et Voll, Kaktusy 75, 11 : 10-11, 1975
Stuchlík S., Notocactus villa-velhensis aneb poznámky k jedné rekombinaci, Minimus, 16 : 36-39, 1985

 

Autoři
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je originální rostlina O.Volla ze sbírky Technické a zahradní správy města Brna.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a sedm