Název
NOTOCACTUS PULVINATUS van Vliet
 

Taxon
Notocactus pulvinatus van Vliet, Succulenta, 49 : 49-52, 1970
Rostliny vytvářejí početné odnože, odtud druhové jméno (z latiny puvlinatus = polštářovitý).

 

Popis
Tělo
stonek trsovitý, skupiny až 0,5 m široké; jednotlivé stonky kulovité nebo mírně prodloužené, až 150 mm dlouhé a široké, svěže zelené; temeno s bílou vlnou, pokryto trny. Žebra 12-14, ostrá, s mělkými zářezy, až 15 mm vysoká, 20 mm široká; areoly kruhovité, 4 mm široké, zpočátku se šedou vlnou, později holé, meziareolová vzdálenost až 18 mm. Trny jehlovité, rovné nebo mírně prohnuté, zlatožluté až světle hnědé; okrajové trny 7-15, až 20 mm dlouhé, dolních 3-5 trnů nejmohutnějších; středový trn 1, dlouhý až 25 mm, někdy těžko odlišitelný od okrajových trnů.
Květy
až 40 mm dlouhé a 45 mm široké; okvětní lístky kopinaté, na krajích zoubkované, citrónově žluté; nitky žluté; prašníky světle žluté; čnělka světle žlutá; ramen blizny 9, červená.
Plod
podlouhlý, světle růžový až světle zelený, s bělavou až hnědou vlnou.
Semena
zvonkovitá; testa s hrboly; hilum špinavě bílé, ploché nebo poněkud zvlněné.

 

Variety
Kromě van Vlieta sbírali N. pulvinatus také W.Rausch
- (R 359) a W.R.Abraham
- (WRA 46). Žádné variety ani formy doposud nebyly popsány, rostliny jsou ale v habitu poněkud proměnlivé.

 

Výskyt
Van Vliet nalezl N. pulvinatus
DV 25 v okolí Melo v departamentu Cerro Largo, Uruguay. Roste zde na pastvinách mezi kameny, pokrytými mechem. Doprovodná kaktusová flóra je Notocactus erinaceus, N. ottonis, Frailea pygmaea a Cereus alacriportanus.

 

Pěstování
Rostliny rostou spolehlivě na vlastních kořenech, roubování není nutné. Pokud k němu přece jen sáhneme, vhodnou podnoží je např. Eriocereus jusbertii. Na půdu nejsou rostliny náročné, vyhovuje jim substrát běžně používaný pro další druhy rodu Notocactus (mírně kyselý, propustný, výživnější).
Množení N. pulvinatus je jednoduché, starší rostliny vytvářejí značné množství odnoží, které snadno koření. Pokud chceme druh vypěstovat ze semen, musíme mít alespoň dva květuschopné exempláře, protože druh je autosterilní.
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je rostlina z jeho sbírky.

 

Poznámky
Pokud vyjdeme z pojetí rodu Notocactus sensu Buxbaum, patří N. pulvinatus do podrodu Malacocarpus. Při popisu nového nálezu uvedl D. van Vliet, že N. pulvinatus výrazně odlišuje v několika znacích od všech jiných druhů podrodu Malacocarpus - bohatě odnožuje, temeno má hustě pokryto trny, způsob tvorby plodů je odlišný.
Kromě N. pulvinatus DV 25 sbíral D. van Vliet také rostliny velice podobné, ale nikdy dobrovolně neodnožující. Pojmenoval je N. pseudopulvinatus n. n., polní číslo
DV 36. W.R.Abraham se při své cestě do Uruguaye dostal na jiné naleziště rovněž v okolí Melo, na kterém rostly vedle sebe populace obou rostlin.
Zjistil přitom, že mají rozdílné nároky na stanoviště, navíc nenalezl žádné hybridy mezi nimi. Z toho usoudil, že se jedná o dva různé druhy. Původní van Vlietovy rostliny, jak N. pulvinatus tak N. pseudopulvinatus, jsou dodnes ve sbírce G.Köhrese.

 

Literatura
Abraham W.R., Wigginsia pulvinata, Internoto, 4 : 36-39, 1983
Gerloff N., Notocactus pseudopulvinatus n. n. DV 36, Internoto, 8 : 126-127, 1987
Gerloff N. et Šída O., Několik vzácných DV - nálezů notokaktusů v květu, Minimus, 19 : 36-37, 1988
Janoušek A., Notocactus (Subgenus Malacocarpus) pulvinatus van Vliet sp. n., Minimus, 2/6 : příl., 1971
Stuchlík S., Notocactus (Subgenus Malacocarpus) pulvinatus van Vliet, Kaktusy, 24 : 31-33, 1988

 

Autoři
Na snímku autora textu S.Stuchlíka je rostlina z jeho sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet