Název
NOTOCACTUS ARECHAVALETAI (Speg.) Herter var. AUREUS Ritt.
 

Taxon
Notocactus arechavaletai (Spegazzini) Herter var. aureus Ritter, Kakteen in Südamerika, 1 : 166-167, 1979
Jméno bylo zvoleno podle svítivě zlatožlutých okrajových trnů (z latiny aureus = zlatý).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, světle zelený. Žeber 10-11, 4-6 mm vysoká, až 16 mm široká. Areoly s bílou vlnou, asi 5-10 mm od sebe vzdáleny. Okrajové trny 12-15, leskle zlatožluté, přilehlé, 7-15 mm dlouhé, často s červenavou bází; středové trny 3-6, hnědočervené nebo žlutočervené, 10-25 mm dlouhé.
Květy
asi 45 mm dlouhé, 65 mm široké; okvětní lístky citrónově žluté, kopinaté až zaoblené, vnější s intenzivněji zbarveným žlutým proužkem; tyčinky 9 mm dlouhé, dole červené, nahoře žluté, prašníky světle žluté, čnělka 2 mm v průměru, bělavá, nahoře poněkud růžová; 10 rubínových ramen blizny; horní část květního lůžka asi 13 mm dlouhá, žlutavé barvy, se světle zelenými šupinami, světle hnědou vlnou a světle hnědými štětinami; dolní část květního lůžka asi 6 mm dlouhá a široká, světle zelená, s bělavou vlnou a krátkými štětinami.
Plod
asi 8 mm široký, tmavě zelený, později hnědavý.
Semena
asi 1,2 mm široká; testa černá, s jemnými hrbolky.

 

Variety
N. arechavaletai je proměnlivý taxon, jak o tom svědčí řada popsaných variet:
var. alacriportanus,
var. aureus,
var. buenekeri,
var. horstii,
var. limiticola,
var. nanus,
var. rubescens - všechny popsal Ritter.
Var. aureus patří k nejefektnějším z nich. Řada dalších rostlin, patřících k N. arechavaletai, byla pojmenována podle místa nálezu.

 

Výskyt
Typové rostliny byly sbírány L.Horstem jižně od Rio Grande do Sul, Brazílie. Podle údajů F.Rittera jsou na nalezišti vzácné. Také sběrové číslo
FS 17 (F.Stockinger - Pantano Grande, Rio Grande do Sul) a
HU 10 (L.Horst - W.Üebelmann) patří N. arechavaletai var. aureus.

 

Pěstování
N. arechavaletai a jeho variety nepůsobí potíže při pěstování. Var. aureus můžeme označit za jednu z nejlépe rostoucích variet. Často dosahuje i větších rozměrů, než je obvyklé u zástupců řady Paucispini. Jako všechny rostliny, blízké N. ottonis, potřebuje N. arechavaletai var. aureus stejné podmínky: uzavřený prostor, vlhko a teplo. Jsou to tedy rostliny spíše do pařeniště než do suchého skleníku. V zimě je nezaléváme, během vegetace udržujeme substrát vlhký. Pozor na ztrátu kořenů, rostliny obtížně vytvářejí nové.
Na obrázku autora textu S.Stuchlíka je asi dvacetiletá rostlina z jeho sbírky.

 

Poznámky
N. arechavaletai patří do blízkého příbuzenstva N. ottonis, např. A.F.H.Buining považoval N. arechavaletai za varietu N. ottonis. Podle F.Rittera má N. arechavaletai (oproti N. ottonis) menší počet žeber, která jsou na vrcholu oblá, meziareolové vzdálenosti jsou větší, barva okvětních lístků je citrónově žlutá, délka květního lůžka je poloviční nebo menší než délka okvětních lístků a plod je kratší. Podle N.Gerloffa zůstává N. arechavaletai vždy stlačeně kulovitý, zatímco N. ottonis může růst ve stáří také sloupkovitě.
N. arechavaletai var. aureus, obzvláště mladé rostliny, bývají zahaleny do svých zlatožlutých okrajových trnů a vytvářejí tak dojem zlaté koule.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus 7, p. 52, 1987
Stuchlík S., Notocactus arechavaletai Spegazzini a jeho variety, Kaktusy, 23 : 123-126, 1987

 

Autoři
Na obrázku autora textu S.Stuchlíka je asi dvacetiletá rostlina z jeho sbírky.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a devet