Název
THELOCACTUS TULENSIS (Pos.) Br. et R.
 

Taxon
Thelocactus tulensis (Poselgeré Britton et Rose Bull. Torrey Club, 49 : 251, 1922
Echinocactus tulensis Pos., Allg. Garttenzeitung, 21 : 125, 1853
Druhové jméno bylo zvoleno podle místa nálezu v blízkosti města Tula v mexickém státě Tamaulipas.

 

Popis
Tělo
rostliny zpočátku solitérní, později odnožující, kulovité až protáhlé, 120 mm a více vysoké, 80-100 mm v průměru. Temeno je mírně propadlé, krátce plstnaté, překryté trny. Epidermis tmavě zelená, často bronzově zbarvená. Žebra 8-13, zřetelně rozdělená na kuželovité až jehlancovité hrboly, seřazené do spirál, asi 20 mm vysoké, u báze okrouhlé. Areoly poněkud prodloužené, s krátkou vlnou, která brzo opadává. Okrajových trnů 6-8, někdy více, 3-4 spodní krátké, šídlovité, světlejší, až 10 mm dlouhé. V horní polovině areoly symetricky umístěné 2 delší trny, 25-30 mm dlouhé, směřující nahoru, v barvě rohoviny, později šedohnědé. V nejvyšší části areoly se vyskytuje svazek zpravidla kratších trnů, špinavě bílých, ohebných štětinovitých. Střední trny 1-4, až 60 mm dlouhé, směřující nahoru, bělavé až hnědé, s tmavší špičkou, často zploštělé.
Květ
bílý, růžový až žlutý v různých odstínech, až 40 mm v průměru a 25 mm dlouhý. Trubka až 10 mm dlouhá, trychtýřovitá, pokrytá šupinami. Okvětní lístky až 22 mm dlouhé, asi 4,5 mm široké, zašpičatělé, stříbřitě bílé se slabým růžovým nádechem a růžovým středním proužkem na obou stranách. Prašníky sytě žluté, nitky bělavé, čnělka bělavá až narůžovělá, blizna bledě žlutá.
Plod
asi 6 mm v průměru, bazálně se otevírající, pokrytý šupinami.
Semena
černá, lesklá, s výrazným zbytkem poutka na hilu.

 

Variety
V literatuře a katalozích zahraničních firem lze najít několik odlišných variet, které nebyly platně popsané a nutno je považovat jen za vyhraněné formy v rámci variability. Patří mezi ně především
f.longispinus, která se liší delším středovým, zploštělým trnem.
f.flaviflorus, má často výrazně žlutý květ, mohutnější bradavky a větší semena.

 

Výskyt
Původní lokalita nálezu je udávána u města Tula v mexickém státě Tamaulipas. Areál výskytu však zasahuje až na západ od města Tula k Huizache ve státě San Luis Potosí, kde květy už mají zcela žlutou barvu, zatímco u typové lokality jsou většinou růžové a bílé.

 

Pěstování
Pěstování T.tulensis nečiní problémy. Semena jsou dobře klíčivá, rostliny rostou rychle a není třeba je roubovat. Pro pěstování volíme běžně používanou propustnou půdu. Vyžaduje teplé, slunné stanoviště. V zimě přezimujeme v suchu při teplotě kolem 10°C. Kvete od června do září.
Autor textu: Jaromír Chvastek.

 

Poznámky
Rostliny v našich sbírkách jsou běžné. Kvetou obvykle bělavými až růžovými květy. Tato forma je často zaměňována s Thelocactus krainzianus. V sedmdesátých letech se objevila v zahraničních katalozích semena například s označením
Thelocactus spec. HK 362.
Z nich se rozšířily poněkud odlišnější rostliny s mohutnými bradavkami, malými žlutými květy a velkými semeny. Podle Glasse a Fostera (1977) jde jen o krajní formu T.tulensis, avšak řada morfologických znaků nebo rozdíly v době kvetení svědčí spíše proti tomuto názoru. Thelocactus tulensis byl v posledních letech sbírán například pod polními čísly
GI a F (Glass a Foster) 654, 925, 932, 2311, 3199, 3201, 3208, 3220, 3596, 4105;
Lau 1100.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae V : 2806, 1961
Bravo H., Las Cactaceas de Mexico : 247, 1937
Britton N. a Rose J.N., Bull Torrey Club, 49 : 251, 1922
Britton N. a Rose J.N., The Cactaceae IV : 11, 1923
Glass C. a Foster R., Cact. a Succ. Journ. U. S., 49 :213-220, 244-251, 1977
Chvastek J., Kaktusy XVII : 136-139, 1981
Lukeš V., Aztekia, : 49-50, 1982
Poselger H., Allg. Garttenzeitung, 21 : 125, 1853

 

Autoři
Autor textu: Jaromír Chvastek.
Autor foto: Karel Crkal.
Rostlinu má ve své sbírce Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a pet