Název
MAMMILLARIA TLALOCII Reppenh.
 

Taxon
Mammillaria tlalocii Reppenhagen, Die Gattung Mammillaria nach dem heutigen Stand meines Wissens, 1987
Jméno "Tlaloc" označovalo ve starém aztéckém Mexiku boha deště a na jeho počest byla rostlina pojmenována.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, zprvu kulovitý, záhy však válcovitý, asi 50-70 mm široký a až 200 mm dlouhý, většinou později zahnutý, tj. fajfkovitého tvaru; bradavky hustě uspořádané, válcovité, 5-6 mm dlouhé a 2 mm široké, pokožka tmavozelená; axily s bílou krátkou vlnou, areoly kruhovité, asi 1 mm velké, s bílou krátkou vlnou. Okrajových trnů 16-22, paprskovitě uspořádaných, asi 1 mm dlouhých, postranní nejdelší, všechny přímé až mírně ke stonku přitisklé a zahnuté, sklovitě bílé barvy se zesílenou a žlutou bází. Středové trny v počtu 2-4 přímé, 1-2 mm dlouhé, u báze ztlustlé, bílé, sklovité barvy, na bázi však většinou žluté a na hrotu hnědé.
Květy
ve věnci v okolí temene, nálevkovitého tvaru až 14 mm dlouhé a 8-10 mm široké, karmínově růžové barvy, vnitřní okvětní lístky 5-6 mm dlouhé a 1,5 mm široké, celokrajné s hnědavou špicí, karmínově růžové s málo výrazným tmavším středovým pruhem, blizna žlutavá až narůžovělá.
Plod
úzce válcovitý 8-12 mm dlouhý a 2-3 mm široký, karmínově červený.
Semena
kulovitého tvaru až mírně ledvinovitého tvaru, 0,8 x 0,7 mm velká se světle hnědou jamkovanou testou.

 

Variety
Jedná se o druh známý jen v jediné malé populaci s výrazným příbuzenským vztahem k M. crucigera a M. huitzilipochtlii. Rostliny na nalezišti jsou jen málo proměnlivé.

 

Výskyt
Typová lokalita leží v nadmořské výšce asi 800 m v Barranca de Ixcatlan ve státě Oaxaca v Mexiku. Roste zde na kolmých sádrovcových stěnách, bez doprovodu jiné vegetace, tj. jen v čistých sádrovcových zvětralinách, které jsou splavovány deštěm a populace rostlin je proto jen malá. Známe jediné místo výskytu na stěně dlouhé okolo 1 km, kde roste pouze několik desítek až stovek rostlin. Dešťové srážky se na nalezišti pohybují okolo 500 mm, průměrná roční teplota je 24 stup. C.

 

Pěstování
Jde o dosti choulostivý druh z teplých oblastí, minerálních půd a nízkých srážek. Proto je vhodný minerální substrát bez organických látek a opatrná nepravidelná zálivka. Přezimujeme při teplotách okolo 10 stup. C. Množení je možné semeny, která jsou dosti drobná a tak i růst klíčenců a semenáčů je v prvních měsících života pomalý, jejich růst lze dobře urychlit dočasným roubováním na Pereskiopsis. Obdobím kvetení jsou měsíce s krátkým dnem, tedy lze je v závislosti na intenzitě slunečního svitu a teplotě očekávat od pozdního podzimu, přes celou zimu až po jarní měsíce.
Na snímku R.Šubíka je rostlina sbíraná v roce 1989 v přírodě.

 

Poznámky
M. tlalocii byla objevena v 70.letech Dr.A.B.Lauem, který ji považoval za formu M. crucigera. S tímto druhem má jistě velkou spřízněnost - ovšem nikdy se dichotomicky nedělí. Také počet okrajových trnů je u M. tlalocii menší, květy jsou naopak větší a více otevřené. Podle osobních zkušeností autorů obrázku i textu je M. tlalocii jedním z nejvzácnějších a nejobtížněji dostupných kaktusů. Jedná se o endemit jediné skalní stěny. Během posledních dvaceti let M. tlalocii nikde jinde nalezena nebyla. Naštěstí je terén naleziště téměř nedostupný a tak vysbírání tohoto druhu zatím nehrozí. M. tlalocii se k nám vzácně rozšířila i ze sběrů W.Reppenhagena pod číslem Repp. 901 a říká se jí porůznu např. "bílá crucigera". Je však nutno ověřit důležité charakteristické znaky předtím, než ji jako M. tlalocii označíme - tj. jednotlivý dichotomicky se nevětvící stonek, čistě bílé sklovité otrnění a větší až 14 mm dlouhé květy (oproti 7-8 mm dlouhým květům u M. crucigera).

 

Literatura
Říha J., Mammillaria tlalocii, Kaktusy 26 : 12-15, 1990

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina sbíraná v roce 1989 v přírodě.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm