Název
LOPHOPHORA WILLIAMSII (Lem. ex S.-D.) Coulter var. WILLIAMSII
 

Taxon
Lophophora williamsii (Lemaire ex Salm-Dyck) Coulter, Contr. U.S. Nat. Herb., 3 : 131, 1884
Echinocactus williamsii (Lem. ex S.-D.) Allg. Gartenz., 13 : 385, 1845
Mammillaria williamsii (Lem. ex S.-D.) Coutler, U. S. Nat. Herb., 2 : 129, 1891
Druh byl pojmenován na počest anglického cestovatele C.H.Williamse.

 

Popis
Tělo
stonek modrozelený, se silným řepovitým kořenem, později odnožující a vytvářející trsy, kulovitý, ve stáří až krátce sloupkovitý, 50-70 mm vysoký, 40-80 mm široký. Až 13 žeber, plochých jen nezřetelně hrbolcovitých; areoly 3-15 mm od sebe vzdálené, kruhovité, 1-3 mm široké, se vzpřímenými, 8-10 mm dlouhými špinavě šedými nebo bílými chomáčky chlupů, které na temeni stonku splývající dohromady. Trny u dospělých rostlin chybějí, u velmi mladých semenáčků se objevují krátké, sotva 1 mm dlouhé, péřovité trny.
Květy
samosprašné, asi 12-15 mm široké, perikarpel lysý, receptakulum s řídkými zelenými šupinkami; okvětní lístky řídké, světle růžové či bělavé, často s tmavším vnějším proužkem, nitky bílé, prašníky tmavě žluté, bílá čnělka se 3-4 bliznovými laloky.
Plod
kyjovitý, až 10 mm dlouhý, holý, červený.
Semena
vejcovitá, asi 1,0-1,5 mm široká černá, matná, se stlačeným hilem.

 

Variety
Na rozsáhlém území Mexika a jižních států USA se vyskytuje tolik různých tvarovaných proměn, že stále nekončí diskuse o tom, je-li to rod monotypický či nikoliv. Vést jednoznačnou hranici mezi soubory znaků je obtížné. K varietám L. williamsii bývají nejčastěji počítány:
var. decipiens Croiz., menší rostlina (do 60 mm) s větším počtem (11) spirálovitých žeber, rozdělených do kuželovitých hrbolů;
var. pentagona Croiz., s 5 širšími, nezřetelně hrbolatými žebry a širším květem;
var. pluricostata Croiz., častěji odnožující, s 10-13 žebry, splývající hrboly a menším květem;
var. texana (Frič ex Kreuzinger) Backeb., která má až 14 rovných, splývajících žeber. Habermann ovšem upozorňuje na to, že někdy lze takových "variet" nalézt i na různých exemplářích téhož trsu. Ani
var. caespitosa nelze považovat za skutečnou varietu. Rostliny silně odnožují a vytvářejí trsy drobných stonků patrně v důsledku vytrvalého vegetativního množení.

 

Výskyt
Rozsáhlá území Mexika ve státech Chihuahua, Coahuila, Nuevo León, Tamaulipas, San Luis Potosí, Zacatecas, Durango; dále pak v USA ve státě Texas a na jihu Nového Mexika.

 

Pěstování
Velmi propustný, či minerální substrát jen se stopami humusu. Vyžaduje teplé, slunné letní stanoviště, ale na jaře je ji nutno chránit před popálením.
Zalévat střídmě a nejlépe podmáčením. Přezimování v naprostém suchu, při 8-10 stup. C. Rozmnožuje se nejsnáze semeny, ale i odnožemi, které při opatrné manipulaci dobře zakořeňují.
Barevný snímek kulturní rostliny, text i sbírka Miroslava Veverky.

 

Poznámky
Je to slavná, kouzly opředená rostlina, o níž by bylo možno napsat objemnou monografii. Nemá trny, ale před býložravci je účinně chráněna svým chemismem. Dnes je v ní prokázáno přes 30 různých alkaloidů, z nichž hlavní podíl tvoří mezkalin. Právě této látce se připisují významné halucinogenní účinky, spojené m. j. se zrakovými vizemi. L. williamsii má díky tomu celou řadu jmen: "suchá whisky", "ďáblův kořen", "mezkalový knoflík". Indiáni je nejčastěji nazývána "peyotl" nebo "hikuli", byla uctívána jako božstvo a požívána při náboženských rituálech. Dnes je ve své vlasti na seznamu narkotik a každému sběrateli v Mexiku či USA, u něhož je nalezena, hrozí vězení. U našich kulturních rostlin nebyly narkotické účinky prokázány a můžeme je pěstovat bez obav.

 

Literatura
Backeberg C., Wunderwelt Kakteen, p. 15-22, 1961
Benson L., The of the United States and Canada, p. 680-683, 948, 1982
Buxbaum F., Lophophora williamsii var. williamsii, in Krainz H., Die Kakteen, 1.10.1975
Crkal K., Lovec kaktusů, p. 117-123, 1983
Habermann V., Alkaloidy kaktusů, Kaktusy 74, 10 : 12-14, 28-33, 65-69, 81-83, 1974; Rod
Lophophora
Coulter, Kaktusy 75, 11 : 54-57, 80-82, 1975; Jak byl identifikován záhadný peyotl, Kaktusy 80, 16 : 90-91, 107-111, 1980
Herbel D., Lophophora williamsii (Lemaire ex Salm-Dyck) Coulter, Kakt. und and. Sukk., 36 : tab. 18, 1985
Heyer W., Die Formenvielfalt der Lophophora williamsii (Lemaire) Coulter, Kakt. und and. Sukk., 37 : 25-27, 1986
Pechánek J., Lophophora Coult., Kaktusy 69 : 76-81, 109-113, 1969
Swart H., Kakteen als Gift-und Heipflanzen, Kakt. und and. Sukk., 34 : 150-152, 1983

 

Autoři
Barevný snímek kulturní rostliny, text i sbírka Miroslava Veverky.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Dráb Igor (2015-12-22 15:11:19)
Lophophora williamsii (Lem. ex Salm-Dyck) J. M. Coult. Napísal(a) Igor D. Dráb Tlač E-mail Ohodnotiť túto položku 1 2 3 4 5 (1 Hlasovať) Typická Lophophora williamsii z Entronque Huizache (SLP) - teraz našťastie aj s kvetom. Typická Lophophora williamsii z Entronque Huizache (SLP) - teraz našťastie aj s kvetom. Igor Dráb Keď som dumal nad tým, čím by som si pripomenul len nedávno zosnulého kamaráta Rudyho Gryma, voľba jasne padla na rastliny, ktoré aj jeho z rodu Lophophora fascinovali azda najviac ? na druh Lophophora williamsi, konkrétne z lokality tradične označovanej ako Entronque Huizache. Každý, kto raz vycestuje za kaktusmi do Mexika, jednoducho musí prísť na cestu 57 spájajúcu mesto San Luis Potosí s ďalším mestským gigantom Monterrey a tam v pravý čas odbočiť pár kilometrov doprava, práve na tej križovatke (entronque). Potom má na výber hľadať nosom pri zemi ariokarpusy, turbinikarpusy na miernych skalnatých kopčekoch, dolu v náplavách echinocereusy, koryfanty, mammilarie, echinokaktusy, agavy atakďalej-atakďalej. Pre kaktusára doslova zasľúbený kúsok zeme, pár krokov od auta... Pred mnohými rokmi, keď sme s Rudym robili na jeho prvej knihe Rod Lophophora, boli naše znalosti o lokalitách, kde rastú zástupcovia rodu, dosť obmedzené, hoci sa práve v tom čase začínala tsunami expedícií, ktoré prinášali prvé výsledky. Kniha vyšla a zakrátko, keďže to bola vlastne prvá ucelená publikácia o rode v nám blízkom jazyku, zmizla z ponuky ? len sa tak po nej zaprášilo. Bolo jasné, predovšetkým Rudymu, že sa svojmu ?celoživotnému? rodu bude musieť venovať znovu. A nestrácal ani chvíľu, opakovane vycestoval do Mexika, mapoval všetky lokality, a keďže mu bolo jasné, že sám to celé neobehá, s manažérskym nadhľadom rozdelil úlohy každému, o kom sa dozvedel, že sa chystá za oceán. Začali sa mu zhromažďovať poznatky zo všetkých známych lokalít, fotografie, jeho archív literárnych poznatkov sa naplnil azda na 100 percent ? to už mu vychádzali v ústrety, vediac o jeho jednoznačnom zameraní ? všetci, ktorí niečo o lofoforach mali v tlačenej podobe. Keď som videl súpis literatúry, ktorý si chystal a nakoniec aj nachystal pre vydanie novej monografie o rode Lophophora, bolo jasné, že aj sám začína svoju prácu považovať za zavŕšenú. Povedal mi, keď videl tlačovú predlohu, krátko pred odoslaním do tlačiarne: ?Už nemám čo by som dodal?. Jeho slová som si opäť pripomenul, keď som sa dozvedel, že v auguste t.r. zomrel ? že to myslel práve takto, to mi ani nenapadlo. Lophophora williamsii z križovatky Huizache bola prvou lofoforou, ktorú Rudy videl v Mexiku. Mal to šťastie ? je to práve tá klasická, obdivovaná a nenávidená (podľa toho či ide o pestovateľa, konzumenta či lovca konzumentov) lofofora, ktorá sa stala akousi výkladnou skriňou všetkých lofofor, ich logom. Kto ju nemá v zbierke, nemá tým to správne ?mexiko?, je to niečo, čo pestovateľ jednoducho mať musí. Kto ju nemá, akoby si nedal vo Francúzsku na záver obeda kúsok syra (svetoznámemu francúzskemu kuchárovi a kulinárskemu autorovi Ausguste Escoffierovi sa pripisuje vyjadrenie ? obed bez syra je ako kráska bez oka... ? skvelý postreh!). Potom ich videl ešte veľa, veľmi veľa, ale nikdy o ostatných druhov nehovoril s takým zaujatím ako o tej z Huizache. Tá križovatka ? pred dvadsiatimi rokmi tam nebolo skoro nič, ledva ste vedeli, kde vlastne odbočiť! Dnes je tam mestečko rovnakého mena, hotely, reštaurácie, pouliční predajcovia všetkého, trhy, naozaj všetko, a nechýba tam už ani polícia. Niežeby niekomu chýbala! Takže ak vám zmizne na lokalite, kým hľadáte Lophophora williamsii auto, nebojte sa nikto vám ho neukradol ? snaživí policajti ho určite odtiahli na dvor kde sídlia a vedia, že si poň určite prídete aj s príjemným výkupným. Jednoducho ? zvlčilý svet. Pred vyše pätnástimi rokmi som bol s Rudym v Mexiku naposledy. A už tam s ním nepôjdem. Vždy však, keď si v archíve desiatok tisíc záberov otvorím jeden s Lophophorou williamsii z Entronque Huizache, som zrazu tam, akoby sa zastavil nezastaviteľný čas.
Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm