Název
GYMNOCALYCIUM TUDAE Y.Ito, var. TUDAE
 

Taxon
Gymnocalycium tudae Y.Ito, Explanatory Diagram, p. 173, 1957
Gymnocalycium onychacenthum Y.Ito, Explanatory Diagram, p. 174, 1957
Gymnocalycium megatae Y.Ito, Explanatory Diagram, p. 175, 1957
Rostlina byla pojmenována na počest pana Tuda z Japonska.

 

Popis
Tělo
stonek plochý, asi 60 mm vysoký a 150-200 mm široký, modrozelené, při výraznějším oslunění světle zelenohnědé až červenohnědé barvy; žeber nejčastěji kolem 13, ale i méně či více (9-21); ostře hranatá, pod areolami vybíhající do výrazné brady. Trny 5-7-9, zřídka v některých areolách i jeden středový, délka trnu asi 20 mm, barva hnědá až hnědočervená, později šednoucí.
Květy
35-50 mm dlouhé, nepříliš široce se otevírající, okvětní lístky bílé, trubka azurově modře ojíněná.
Plod
červený, modře ojíněný, zpravidla dozrává až další rok po odkvětu.
Semena
světle hnědá, kulovitá, asi 1 mm široká.

 

Variety
G. tudae je variabilním druhem značně proměnlivým jak v počtu žeber, tak v počtu trnů, barevnosti epidermis, velikosti květu apod.
Na izolované lokalitě nacházející se přibližně 400 km severozápadně od typového stanoviště G. tudae byla Ritterem objevena rostlina, kterou nejdříve provizorně pojmenoval G. brevistylum a později ji popsal jako G. tudae var. bolivianum. Od nominátní variety se liší nižšími žebry a slabšími trny. Na první pohled se podobá G. eytianum, které má však žebra ještě nižší, trny o něco slabší a méně početné. G. tudae var. bolivianum lze proto považovat za spojovací článek mezi druhy G. tudae a G. eytianum. F.Plesník bez znalosti naleziště publikoval v r.1964 popis G. fricianum, které rovněž nesporně náleží do nejbližšího příbuzenstva zmíněných rostlin. Ve sbírkách se tato rostlina vyskytuje také pod neplatným jménem G. karwinskyanum.
Do tvarového okruhu G. tudae lze dále řadit i další bolívijská gymnokalycia,
G. hamatum,
G. pseudomalacocarpus
G. griseopallidum.
Rovněž na území Brazílie (Mato Grosso) byl nalezen druh značně příbuzný
G. tudae. Autoři popisu, Buining a Bredero jej pojmenovali podle místa nálezu
G. matoense. Vyznačuje se vyšším počtem tenčích žeber a větším počtem trnů (9-10).

 

Výskyt
Typové naleziště je ve středu státu Paraguay u města Villa Militar, kde byla rostlina v r.1937 nalezena A.F.Friedrichem. Celkové rozšíření druhu je však podstatně větší.
G. tudae roste ve více méně rovinatém, kamenitém terénu, zpravidla ve stínu keřů. Jedná se o extrémně teplá stanoviště, kde srážky dosahují hodnot kolem 500 mm za rok, ovšem jsou soustředěny jen do velmi krátkých období.

 

Pěstování
V jarním období raději rostliny chráníme před prudkým sluncem, aby nedošlo k popálení pokožky. Při přeslunění se mění barva pokožky až do popelavého tónu, v plné vegetaci a na přistíněném stanovišti si naopak uchovává barvu modrozelenou až zelenohnědou. Po jarním vydatném napití je již rostlina k plnému oslunění značně odolnější a škodlivost intenzivního slunečního záření dokáže sama eliminovat zvýšenou koncentrací karotenoidních barviv v podpokožkových vrstvách.

 

Poznámky
Prvním nálezcem rostlin druhu G. tudae by měl být Friedrich, který je v 40. letech sbíral u města Villa Militar. Rostliny a semena prodal údajně Blossfeldovi a Marsonerovi, od nichž se dostaly do Evropy a Japonska pod provizorním označením G. tortuga (=želva). Japonec Y.Ito pak podle těchto rostlin popsal v r.1957 v Explanatory Diagram 3 druhy,
G. tudae,
G. onychacanthum
G. megatae. Rozdíly mezi uvedenými taxony jsou však velmi nepatrné a znaky jimiž se navzájem liší mají pouze kvantitativní charakter. Z tohoto důvodu je třeba zmíněné rostliny považovat za jediný druh. Protože jako první bylo v Explanatory Diagram popsáno G. tudae, bylo toto jméno vybráno jako legitimní a další jména (G. onychacanthum, G. megatae) označeny za synonyma.
Podle tvaru semen lze řadit do Buxbaumovy řady Schickendanziana, podřady Schickendanziana Buxb.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1784, 1959
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 663, 1980
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 88, 1986
Schütz B., Gymnocalycium megatae Y.Ito. Kaktusy 66, 2 : 2-7, 1966

 

Autoři
Text a foto: Rudolf Slaba.
Vyobrazená rostlina byla fotografována ve sbírce autora.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a sest