Název
GYMNOCALYCIUM QUEHLIANUM (Haage jr.) Berger var. QUEHLIANUM
 

Taxon
Gymnocalycium quehlianum (Haage jr.) Berger, Kakteen, p. 221, 1929
Echinocactus quehlianum Haage jr., Monatschrift für Kakteenkunde, p. 43, 1899
Echinocactus platensis Speg. var. quehlianus (Haage jr.) Speg., Cact. Plat. Tent., 1905
Druh je nazván na počest Leopolda Quehla.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, 70 mm široký a 35 mm vysoký, epidermis červenohnědá, temeno vpadlé, téměř holé, s několika přilehlými trny; žeber 11, rovných, rozložených v bradavky. Areoly kulaté, s bílou vatou, později holé. Okrajových trnů 5, paprskovitých, k tělu přilehlých, asi 5 mm dlouhých, vyrůstajících ze spodní poloviny areoly, trny tuhé, u báze vínově červené, směrem ke špici barvy rohoviny.
Květy
vyrůstají v blízkosti temene, dlouhé 60-70 mm; květní lůžko a trubka štíhlé, šedozelené, s polokruhovými, červenavě bílými šupinami. Květy nálevkovité, vnější okvětní lístky kopinaté, špičaté,bílé s vnějším šedým pruhem; vnitřní okvětní lístky ve 3 řadách, špičaté a roztřepené, nejvnitřnější jsou kratší a bílé; báze okvětních lístků i nitek vínově červené, nitky v horní části bílé, prašníky okrově žluté, čnělka bílá, okrově žlutá blizna nepřevyšuje tyčinky.
Semena
0,9-1,6 mm velká, mají tvar mušle, testa červenavě hnědá, lesklá, hilum velké, eliptické, bazální se zduřelým okrajem.

 

Variety
G. quehlianum
var. zantnerianum Schick, (Sukkulentenkunde II (SKG) 25, 1948) se od nominátní variety liší větším počtem žeber, celokrajnými okvětními lístky, které jsou zvnějšku lila růžové a bílými tyčinkami. Semena jsou větší.
G. quehlianum
var. rolfianum Schick, (Sukkulentenkunde II (SKG) 26, 1948) má široká, tupá a málo bradovitě hrbolcovitá žebra s příčnými rýhami. Květy jsou krémově bílé, okvětní lístky celokrajné a nitky tyčinek bílé. Obě tyto variety popsal H.Schick vždy podle jediné rostliny.
Bozsing v Backebergově Die Cactaceae 3 : p. 1722, 1959 popsal další dvě variety:
G. quehlianum
var. albispinum Bozsing má bílé trny s červenou bází, epidermis je světlejší, květní lůžko a trubka silnější. G. quehlianum
var. flavispinum Bozsing má čistě žluté krátké, přilehlé, zahnuté trny bez červené báze. Ve sbírkách i v literatuře se dále vyskytují neplatná jména variet

 

Výskyt
Druh je rozšířen na řadě míst v provincii Cordoba, dále jsou uvedeny čísla nejznámějších sběratelů:
Dorothea Muhr
B 20,
B 69,
B 171
Wilhelm Knoll
WO 58 Cordoba 100 m,
WO 70 Cordoba 900 m
J. a B.Piltzovi
P 117 Cordoba,
P 160 mezi Cruz del Eje a La Falda 700 m,
P 180 Rio Tercero,
P 187 Copina 1300 m,
P 194 Sierra de los Condores 550 m,
P 196 Va. C. de America 800 m,
P 197 Alta Gracia 750 m,
P 198 východně od Copina 1100 m,
P 202 Va. Carlos Paz 700 m
Walter Rausch
WR 103,
WR 103a,
WR 103b, vše Sierra Chica
Fridrich Ritter
FR 442,
FR 1097 Termas de Zapallar,
FR 442a Cruz del Eje,
FR 442b Juan Llerena

 

Pěstování
Pěstování tohoto druhu je velmi snadné, toleruje i značné pěstitelské přehmaty. I začátečníky potěší značným množstvím květů, které vykvétají v několika sériích od dubna do září.

 

Poznámky
G. quehlianum patří spolu s
G. parvulum,
G. intertextum,
G. moserianum,
G. ochoterenai,
G. ragonesei,
G. stellatum,
G. occultum,
G. triacanthum,
G. bodenbenderianum,
G. riojense,
G. kozelskyanum,
G. obductum do sekce Quehliana Buxb.
Index Kewensis uvádí jméno Gymnocalycium quehlianum Vaupel ex Hosseus publikovaný v Revist. Cent. Estud. Farm Cordoba, 2/6, p. 22, 1926; cf. Gray Herb. Card Cact., issue 130, tedy o 3 roky dříve než byla uveřejněna Bergrova kombinace. Tento pramen však nebyl pro autora tohoto textu dostupný a nemohl proto posoudit jeho možnou legitimitu, nicméně upozorňuje na jeho existenci. Na obrázcích jsou 1-2 roky aklimatizované importní rostliny, velké asi 60 mm, které alespoň částečně ukazují variační šíři tohoto druhu.
Na obr. č.1 je rostlina sbíraná u Calamuchity (500 m) a do všech detailů odpovídá nejrozšířenějšímu morfotypu v našich sbírkách.
Na obr. č.2 je rostlina sbíraná u Tanti, čerstvé importy byly charakteristické výrazně šedou epidermis, trny jsou jemnější, jícen květu méně výrazně červený. Tento morfotyp je zajímavý juvenilním otrněním semenáčků - okrajových trnů je více, až 9 a ojediněle se vyskytují jeden středový trn.
Na obr. č.3 je rostlina ze Sierra de Oro, která tělem odpovídá Spegazziniho popisu G. stellatum, květ je však typický pro G.quehlianum. Čerstvé importy měly čokoládově zbarvenou epidermis.

 

Literatura
Anonymus (P.V.V.), Gymnocalycium quehlianum A.Berg., Kaktusářské listy, 11 : 55, 1937
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 173, 1976
Frank G., The genus Gymnocalycium, Part IV, Cact. Succ. J. (US), 49 : 66, 1977
Nilsson M., Cerro Uriticoro, Kaktusy-Sukulenty 9 : 7, 1988
Putman E.W., Synonymie rodu Gymnocalycium, (český překlad), p. 18, Brno 1974
Schütz B., Gymnocalycia řady Trichomoseminae Frič, Fričiana I/6, 1962
Schütz B., Gymnocalycium quehlianum (Haage jr.) Berg., Gymnofil 13, 1, 1977
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 111, 1986

 

Autoři
Text a foto: Václav Jiránek.
Vyobrazené rostliny pocházejí ze sbírky autora textu.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a ctyri