Název
PELECYPHORA ASELLIFORMIS Ehrenberg
 

Taxon
Pelecyphora aselliformis Ehrenberg, Bot. Z., 1 : 737, 1843
Mammillaria aselliformis (Ehrenberg) Watson, Cact. Cult., p. 188, 1889
Mammillaria asellifera Monv. ex Weber, Dict. Hort. Boiss., p. 931, 1898
Pelecyphora aselliformis Ehrenberg var. concolor Hook. in Curtis` Bot. Mag., 99 : pl. 6061, 1873
Druhový název aselliformis, pocházející z latiny, upozorňuje na uspořádání trnů, které připomíná častého obyvatele pařenišť a skleníků - suchozemského korýše z řádu Isopoda - sviňku, berušku zední.

 

Popis
Tělo
rostliny jednotlivé nebo trsovité, jednotlivé stonky 10-30 mm vysoké, 20-50 mm široké, temně zelené barvy, kulovité, na temeni zploštělé; bradavky 2-4 mm vysoké, eliptického tvaru, 5-9 mm dlouhé a 1-2,5 mm široké, ploché; areoly dimorfní. Trny uspořádány hřebínkovitě, bělavé, ve stáří hnědavé, v počtu 8-60, 0,7-1 mm dlouhé.
Květy
12-23 mm široké, 12-24 mm dlouhé, vnější okvětní lístky hnědočervené nebo zelenavé, vnitřní sytě červené až fialové; prašníky žluté až oranžové, bliznové laloky 3-4, bílé, krémové až růžové.
Plod
5-8 mm dlouhý, 4-6 mm široký.
Semena
červenohnědá, ledvinovitá, testa typu verrucosa (s propadlým středem buňky), 1,2-1,5 x 0,8 mm velká.

 

Variety
Vnitrodruhová variabilita P. aselliformis se omezuje na proměnlivost v počtu trnů a velikosti bradavek a na drobné odchylky v barvě květu. Charakteristiky tohoto kaktusu jsou natolik jasné, a nepřehlédnutelné, že jej nelze zaměnit s žádným jiným kaktusem. V přírodě i kultuře se často vyskytují hřebínkovité formy.

 

Výskyt
Původní popis, pořízený podle rostlin, které byly zaslány do Evropy z Mexika, neuvádí žádné informace o lokalitě, kde byly sbírány. Chybí též ilustrace. Typ byl vybrán dodatečně z materiálu, sbíraného 18 mil severně od města San Luis Potosí (San Luis Potosí, Mexiko).
P. aselliformis je specializovaným endemitním kaktusem, který roste ve tmavých, živinami bohatých půdách na vápencovém podkladu (pH kolem 7,5). Vyskytuje se na několika lokalitách v nadmořské výšce kolem 2000 metrů poblíž Charco Blanco, Leoncillo, Villa Hidalgo aj., San Luis Potosí. Fotografie z nalezišť ukazují rostliny, dokonale skryté mezi drobným štěrkem a travou. Zájemcům o hledání P. aselliformis v přírodě doporučujeme sugestivní líčení A.V.Friče o návštěvě jedné lokality při jeho mexické cestě v letech 1923-24. Údaj o místě nálezu je však úmyslně zkreslený.

 

Pěstování
Pokyny pro pěstování jsou stejné jako u rostlin rodu Ariocarpus, po vyklíčení se ve většině případů rostliny roubují na tvrdě pěstované podnože, nejvhodnější se jeví Eriocereus jusbertii. Naroubované rostliny však přerůstají do velkých rozměrů a tak se několikrát sahá k dalšímu roubování, tzv. zmlazení. Pravokořenné semenáče rostou nejprve sloupovitě a teprve s příchodem dospělosti se začínají zakulacovat a spodní sloupkovitá část stonku pak atrofuje a mizí. Růst je sice pomalý, ale spolehlivý. Rozhodneme-li se pro tento zdlouhavější, ale přirozený postup, je třeba zvolit propustný, ale výživný substrát s mírně alkalickou reakcí, stejné zásady platí i pro zakořeněné odnože.

 

Poznámky
C.Ehrenberg obdržel v roce 1839 v zásilce kaktusů z Mexika velmi zvláštní kaktus s množstvím sekyrovitých bradavek s jemnými pektinátními trny.
Několikaletým pozorováním zjistil, že jde o unikátní taxon, který nelze zařadit do žádného dosud známého rodu. Popsal proto v roce 1843 nejen nový druh, ale i nový rod Pelecyphora. O správnosti Ehrenbergova hodnocení i o výrazné odlišnosti rodu svědčí skutečnost, že je uznáván dodnes. Rod dnes zahrnuje dva taxony - P. aselliformis a
P. strobiliformis (známý také pod rodovým jménem Encephalocarpus), které jsou velmi jednoduše odlišitelné. Morfologické znaky je však řadí do jednoho rodu. Zajímavá jsou srovnávání příbuznosti rodu Pelecyphora s ostatními rody - podle typu semene stojí nejblíže rod Escobaria, jmenovitě Escobaria hesteri.
Po celou dobu své botanické existence jsou rostliny P. aselliformis považovány za skutečné rarity. To potvrzuje i jejich zařazení do seznamu taxonů, ohrožených vyhubením (viz dohoda CITES, dodatek 1, 1981).

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Anderson E.F., Boke N.H., The genus Pelecyphora (Cactaceae): Resolution of a controversy, Amer. J. Bot., 56 : 314-326, 1969
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 3077-3081, 1961
Frič A.V., Kaktusovými lesy, Kaktusy, sukulenty a jejich pěstění, V. 138, 1924
Pechánek J., Rod Pelecyphora, Kaktusy 71, 7 : 35-37, 1971
Říha J., Pelecyphora aselliformis, Aztekia, 2/2 : 10-11, 1979
Svoboda J., Pelecyphora Ehrenberg, Fričiana ř.VI. zpráv. č.42, 1966

 

Autoři
Text: V.Šedivý.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a devet