Název
PARODIA RAUSCHII Backeb.
 

Taxon
Parodia rauschii Backeberg, Descriptiones cactacearum novarum, 3 : 11, 1963
Tento krásný druh objevil vídeňský typograf a lovec kaktusů Walter Rausch (*1928) a po něm byl nález i pojmenován.

 

Popis
Tělo
rostliny jednotlivé, zelené, až 250 mm vysoké a 150 mm v průměru, temeno bílé vlnaté a trny zakryté; asi 15 poněkud spirálovitých souvislých žeber, která jsou mezi areolami zúžena. Okrajové trny bělavé nebo žluté, 10-12 mm dlouhé, v počtu asi 25; 6 středových trnů, silnějších; 3 rovné směřující vzhůru, 2 další obvykle odstávají do stran, jsou až asi 22 mm dlouhé, lehce ohnuté, žluté až zlatožluté; jeden nejdelší středový trn směřuje dolů, je háčkovitý a (30) - 100 mm dlouhý, +- žlutý.
Květ
červeně oranžový až červený; perikarpel růžový, 10 mm dlouhý, 7 mm široký, zcela pokrytý nepatrnými červenými šupinkami a dlouhými bílými chlupy; receptakulum růžově šeříkové silnostěnné, dole 8 mm, nahoře 20 mm v průměru, 18 mm dlouhé, ve všech květních areolách dlouhá žlutohnědá vlna, 1 černá štětina pouze v nejvyšších areolách, šupiny velmi malé, od sebe značně vzdálené, červené s tmavou špičkou; okvětní lístky oranžové s červeným středovým proužkem, nitky dole bělavé, brzy růžově šeříkové, čnělka a blizna žluté.
Plod
dutý, 23 mm vysoký, šeříkově růžový, porostlý stejně jako perikarpel.
Semena
0,8 mm dlouhá, 0,55 mm široká, okraj hilové oblasti mírně vyklenut, testa leskle černá, s malými kulatými bradavkami, strofiola plochá, hnědá, asi 0,1 mm silná.

 

Variety
Již Backeberg uvádí, že barva květů kolísá od červeně oranžové po čistě červenou; také středové trny bývají různě vybarvené - od nejčastější a nejoblíbenější zlatožluté přes rezavě žlutou (na našem obrázku) až po různé tóny hnědé. P. rauschii patří do skupiny krásných a ve sbírkách vzácných rostlin kolem P. aureicentra (série Austrospermae Brandt). Oproti P. rauschii je P. aureicentra nižší, má více okrajových trnů, hlavní středový trn je kratší a rovný. Taxonomická hodnota většiny druhů a variet v této sérii je předmětem neuzavřené diskuse.

 

Výskyt
Rostliny objevil na své první cestě (1962-63) Rausch (R 23) a podle Backeberga se tak stalo ve známé "Býčí strži" - Quebrada del Toro v argentinské provincii Salta. Tam by ji však kdokoliv hledal zcela marně. Nelze ji nalézt ani při silnici směrem na La Poma, ve výši 3000 m, jak tvrdí Haage (tam se vyskytuje příbuzná P. variicolor), ani ve skalní průrvě říčky Cachi při Angosto de Cachi, jak dlouho věřil Weskamp (tam roste velmi podobná P. aureicentra var. omniaurea). Rauschem objevená populace leží 23 km západně od města Cachi ("kačí" - kečujsky "sůl"), v místech, zvaných Cachi Adentro, ve výškách 2200-2400 m. Roste ve společnosti P. kilianiana, zatímco P. aureicentra var. omniaurea se vyskytuje v doprovodu rovněž drobnosemenné P. heteracantha. U Cachi Adentro byla P. rauschii sbírána v r.1976 manžely Piltzovými (P 63), později pak Herzogem (DH 191) i Käsingerem (FK 50).

 

Pěstování
Je to ve sbírkách stále vzácný druh, snad také proto, že roste pomalu a je choulostivý. Kdo si dostatečně nevěří, udělá lépe, když semenáčky naroubuje. Vyžaduje suché, slunné a teplejší přezimování (10-15 stup. C).
Ve sbírce Václava Drbala fotografoval Karel Crkal.

 

Poznámky
Rostliny ze série Austrospermae jsou nejjižněji rostoucí parodie z podrodu Protoparodia. Kromě jiných zajímavostí se vyznačují prodlouženými, dutými měkkými plody, které se velmi často i na téže rostlině vyskytují vedle obvyklých plodů kulovitých. Typ série, P. aureicentra, sbíral Backeberg ve třicátých letech v oblasti Cachi Pampa. V r.1959 objevil Ritter v této krajině dvě odlišné populace; z jedné popsal svou P. aureicentra var. omniaurea a z druhé P. aureicentra var. albifusca. Backeberg však jeho rostliny zařadil do variační šíře své P. aureicentra. Rauschův nález ze stejné oblasti, stěží odlišitelný od var. omniaurea, sám pak popsal jako samostatný druh:
P. rauschii. Spory dosud neutichly. Zůstává stále předmětem diskuse, zda P. rauschii a P. aureicentra var. omniaurea jsou synonyma (Rausch, Ritter, Hummel, Brandt, dříve Weskamp), či zda jsou mezi nimi rozdíly (ve velikosti a struktuře semen - dnes Weskamp).

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 339, 347, 1966
Brandt F.H., Die Ritter-Parodien in "Kakteen in Südamerika Band 2"; Kakteen. und Orch.-
Rundschau, 7 : 36, 1982
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 576, 1981
Hoffmann I., Argentina - Cactus Hunter`s Paradise; Cact. Succ. J. (US), 56 : 112, 1984
Hummel U., Der Formenkreis um Parodia aureicentra Backeberg; Kakt. und and.
Sukk., 33 : 243, 1982
Kessler H., Die FR-Parodien; Stachelpost, 8 : 319-320, 1971
Piltz B. et J., In den Anden Argentiniens; Kakt. und and. Sukk., 29 : 81-82, 1978
Ritter F., Parodia aureicentra Backeb., Cactus (Paris), 75 : 22-24, 1962
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 422-424, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia Spegazzini; Kakt. und and. Sukk., 24 : 104, 1973
Weskamp W., Die Parodien in Nord-Argentinien; tamtéž, 32 : 218-219, 1981
Weskamp W., Was ist Parodia kilianana; tamtéž, 35 : 215, 1984
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 89-92, 268-269, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset