Název
PARODIA OTUYENSIS Ritt.
 

Taxon
Parodia otuyensis Ritter, Cactus (Paris), 17 : 52-53, 1962
Pojmenována podle obce Otuyo v Bolívii, v jejímž okolí byla nalezena.

 

Popis
Tělo
stonek šedozelený, 40-110 mm široký, ploše kulovitý, později kulovitý, temeno lehce vpadlé, jen mírně bílé plstnaté, s výraznou kořenovou řepou, bez sklonu k odnožování. Žeber ve stáří 13-20, s mírně vyznačenými hrboly či bez nich, žebra často stočená, 7-10 mm vysoká; u mladých rostlin jsou žebra rozdělena do kulatých, asi 7 mm širokých hrbolů; areoly jen mírně bělavě plstnaté, kulaté, 2-3 mm v průměru, asi 7-10 mm od sebe vzdálené. Všechny trny přibližně stejné barvy, šedohnědé až šedočerné, stářím šedivějící; okrajových trnů 7-9, jsou paprskovitě rozloženy kolem areoly, u mladých rostlin téměř stejně dlouhé a jemné, u starších dolní trny asi 10 mm dlouhé a silnější, horní asi 15-22 mm a spíš se podobají trnům středovým; všechny rovné či mírně ohnuté; jeden středový, 15-25 mm dlouhý, silnější, háčkovitý, většinou mírně dolů směřující.
Květy
20-27 mm dlouhé, široce otevřené, až 25-30 mm široké. Perikarpel kulovitý, 4 mm široký, načervenalý či nazelenalý, často s ojedinělými drobnými šupinkami a bílými vločkami, většinou jen v horní polovině; receptakulum nálevkovité, 8-11 mm dlouhé, nahoře 6-8 mm široké, uvnitř světle načervenalé, zevně sytě či bledě karmínové, s úzkými, 1-2 mm dlouhými zelenými až červenými šupinami, které v dolní části receptakula mohou i zcela chybět; receptakulum s hnědou vlnou, bez štětin či s ojedinělými měkkými, tmavými vlasovými štětinkami; okvětní lístky 10-13 mm dlouhé, 1,5-2 mm široké, téměř čárkovité, okraje nafialovělé či žluté; nitky bílé, horní též načervenalé, čnělka nažloutlá.
Plod
5-6 mm dlouhý a široký, s velkým kruhovým bazálním otvorem, porostlý jako perikarpel.
Semena
vejcovitá, 1,0 x 0,75 mm, testa černá, s malými jemnými hrbolky.

 

Variety
Proměnlivost druhu se projevuje ve stupni rozpadu žeber na hrboly; tento znak je ovšem z podstatné části podmíněn stářím. Proměnlivost okrajových trnů - od tence jehličkovitých až po šídlovité - je dána hlavně původem exempláře. Importní rostliny mívají atraktivní dlouhé a silné šídlovité trny; v kultuře je ovšem obtížné tento znak udržet. Nezávislou na podobných zevních faktorech zůstává hlavně barva trnů, která se mění od světle šedé či šedorůžové až po červenohnědou nebo černohnědou. Vždy jsou však trny podstatně světlejší než je tomu u P. subterranea nebo P. culpinensis.

 

Výskyt
Je to další ze zajímavých nálezů F.Rittera
FR 913. Objevena v prosinci 1958 u obce Otuyo, provincie Saavedra, dept. Potosí (Bolívie).
Nálezy P. otuyensis ze stejné oblasti hlásili
W.Rausch (R 294),
A.B.Lau (L 993)
i K.Kníže (KK 1009 - Otuyo, 3000 m). Ten objevil i novou, dosud nepopsanou
- var. atra (KK 1412 - Otuyo, 3200 m).

 

Pěstování
P. otuyensis patří k druhům, které rozkvétají v pozdním létě a jejich plody dozrávají až během zimy. Na nezralých plodech v chladných měsících se sráží vzdušná vlhkost, kapičky vody se hromadí ve vpadlém temenu, které pak začne zahnívat. Odkvetlé rostliny proto umísťujeme na vyzkoušené suché místo, kde ke kondenzaci vlhkosti na trnech, štětinách a vatě nemůže docházet.
Barevný snímek, text i sbírka Miroslav Veverka.

 

Poznámky
Pod jména P. otuyensis byly z bolívijských nalezišť dovezeny velmi variabilní rostliny, které se rozšířily do evropských sbírek. Svými čistě červenými květy a hojnou vlnou v temeni, na areolách i poupatech, jsou však bližší P. schwebsiana či P. yamparaezi a nelze je zahrnout do variační šíře Ritterova druhu. P. otuyensis se od podobných druhů liší hlavně málo plstnatými a záhy lysými areolami, téměř holými poupaty, karmínovými tóny v květech a poněkud odlišnými semeny. Ritter udává velikost semen 1,2 x 0,5 mm. To neodpovídá pozorování jiných autorů. V sérii Brachyspermae, kam tento druh patří, by to byla velká výjimka.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 346, 1966
Brandt W., Über die Problematik einer Beschreibung neuer Kakteenarten; Kakt. und and. Sukk., 21 : 190, 1970
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 574, 1983
Jelínek J., Parodia schwebsiana (Werd.) Backeb. a jí podobné; Kaktusy 65, 1 : 21-22, 1965
Jelínek J., Parodia Speg.; Kaktusy 80, 16 : 65, 1980
Kessler H., Parodien aus den bolivianischen Anden; kakt. und and. Sukk., 21 : 74, 1970
Kessler H., Die FR-Parodien; Stachelpost 30 : 318-319, 1971
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 531, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia Spegazzini; Kakt. und and. Sukk., 24 : 105, 1973
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 243-245, 1987

 

Autoři
Barevný snímek, text i sbírka Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet