Název
PARODIA MACRANCISTRA (K.Sch.) Y.Ito
 

Taxon
Parodia macrancistra (K.Schumann) Y.Ito, Explantatory Diagram of Austroechinocactinae, p. 270, 1957
Echinocactus microspermus Weber var. macrancistrus K.Schumann, Monatschr. Kakt.-Kunde, 12 : 155, 157, 1902
Parodia microsperma (Weber) Speg. var. macrancistra (K.Sch.) Borg, Cacti, p. 325, 1951
Druhové epiteton poukazuje na dlouhé háčkovité trny tohoto druhu (z řec. makros - velký, ankistron - hák).

 

Popis
Tělo
stonek olivově zelený, 80 mm vysoký, 65 mm široký, temeno lehce vpadlé, s bílou vlnou; asi 17 spirálovitých žeber, rozpadajících se v kulaté, 4 mm široké bradavky; areoly bílé vlnaté, ve stáří lysé. Okrajové trny uspořádány po stranách a v dolní části areoly, v počtu 10-11, dosti jemné, bílé, 6-8 mm dlouhé; celkem 4 trny středové, z nichž 3 míří vzhůru, čtvrtý nejdelší odstává od těla, je nestejně dlouhý, 22-37 mm, háčkovitý; všechny středové trny zprvu červenohnědé.
Květ
zevně i uvnitř citrónově žlutý, vnější okvětní lístky s šeříkově červenými špičkami; perikarpel světle žlutozelený, lysý, pouze na horním okraji červenavé šupinky s bílou vlnou; receptakulum světle žlutozelené, dole 7 mm, nahoře 15 mm široké, 14 mm dlouhé, bílá vlna, ve všech květních areolách 2-4 štětinky, dole krátké a světle hnědé, v horní části receptakula dlouhé a tmavohnědé; šupiny 1-3 mm dlouhé, velmi úzké, šeříkově růžové, s červenými špičkami; okvětní lístky 22 mm dlouhé, 5 mm široké, nitky sírově žluté nebo světle oranžové, čnělka bělavá, bliznové laloky 5 mm dlouhé, bělavé.
Plod
ve zralosti 8 mm široký, kulovitý, s tenkým oplodím a velkým množstvím semen, v horní části vločkovitá vlna.
Semena
0,4 mm široká, s hnědou, hladkou a lesklou testou, strofiola 0,2-0,3 mm, žlutavá.

 

Variety
Velmi proměnlivý druh. Pod katalogovými značkami, obchodními jmény a polními čísly se ve sbírkách vyskytuje velké množství nepopsaných forem a variet. Liší se zejména délkou středových trnů, které mohou mít pouhých 8-10 mm, ale jsou také až 50 mm dlouhé, někdy štětinkově tenké a ohebné, jindy sytě čokoládově hnědé; tělo bývá světle zelené, Bradavky drobné a husté, ale též velké a řídké. Nitky tyčinek jsou někdy hnědě karmínové (sp. Tucumán. sp. B 79). Všechny exempláře však mají kolem 10 štětinovitých okrajových trnů, které v horní části areoly chybějí, a citrónově žlutý květ. Některé byly popsány jako samostatné druhy (P. talaensis).

 

Výskyt
Je to jedna z nejstarších parodií, kterou ještě jako Echinocactus dovezl do Evropy začátkem našeho století belgický obchodník kávou F. de Laet. Naleziště bylo uvedeno velmi všeobecně: Argentina. A.V.Frič nalezl tyto rostliny v provincii Tucumán, poblíž nádraží ve Vipos a toto stanoviště potvrzuje i Backeberg. V současnosti je u Vipos sbírali Piltzovi (P 151). Jejich nálezy mají sice dlouhý, ale štětinovitě ohebný středový trn a Weskamp je řadí k P. talaensis. Typická P. macrancistra s dlouhým, mnohem silnějším středovým trnem, roste podle něho dále na severovýchod, na úpatí pohoří Sierra Medina. Zajímavé formy P. macrancistra byly nalezeny též v okolí nedalekého města Trancas. Všechny tyto lokality jsou v severní části provincie Tucumán.

 

Pěstování
Jde o druh z nižších a teplejších poloh. Vyžaduje proto i ve sbírkách teplejší stanoviště a častější zálivku než většina rostlin tohoto rodu. Je-li příliš vystavena slunci, barví se její pokožka do hněda. Včas přistíníme, abychom předešli popálení.
Rostlina pochází ze sbírky M.Veverky, který je rovněž autorem snímku i textu.

 

Poznámky
Backeberg, který nešel až k Weberovu popisu P. microsperma, ale spokojil se s údaji z druhé ruky, ztotožnil své čistě žlutokvěté nálezy od Vipos s P. microsperma. Říká k tomu (1935): "Rostliny se vyskytují poblíž Vitor (Vipos), pod keři spolu s pískomilnými travinami; mají trny všech délek, z kterýchžto důvodů je var. macrancistra stěží oprávněná. Tyto rostliny nemají nic společného s oranžově červeně kvetoucím druhem, který je rozšířen pod stejným jménem." Jako "oranžově červeně kvetoucí druh" měl na mysli svou P. microthele (viz Atlas 59/1988). Vzhledem ke značnému rozšíření a velké oblibě Backebergových publikací se tento omyl mezi pěstiteli stále udržuje. Ale skutečná P. microsperma (Weber) Speg. se od P. macrancistra dosti liší; nejnápadněji svým zlatožlutým až oranžovým květem (viz Atlas 40/1991).

 

Literatura
Backeberg C., et Knuth F.M., Kaktus-ABC, p. 270, 1935
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1592-1593, 1959
Berger A., Kakteen, p. 203, 1929
Crkal K., Lovec kaktusů, p. 234, 1983
Krainz H., Die Kakteen, 1.11. 1960
Schumann K., Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 109-110, 1903
Weskamp W., Die Parodien in Nord-Argentinien; Kakt. und and. Sukk., 32 : 183, 1981
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 423-425, 1987

 

Autoři
Rostlina pochází ze sbírky M.Veverky, který je rovněž autorem snímku i textu.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a sest