Název
PARODIA HUMMELIANA Lau et Wesk.
 

Taxon
Parodia hummeliana Lau et Weskamp, Kakt. und and. Sukk., 29 : 226-227, 1978
Druh nese jméno Ulricha Hummela (1936-1987), pěstitele a znalce parodií ze Západního Berlína.

 

Popis
Tělo
stonek šedozelený, 70 mm široký a 60 mm vysoký, 22 lehce stočených žeber, rozdělených v malé, zprvu kulaté, později stlačené bradavky; areoly málo vlnaté, později holé. Asi 25 okrajových trnů, rozložených kolem areoly, odstávajících, zčásti rovných, zčásti srpovitě ohnutých; horní a dolní 3-6 mm, postranní 10-12 mm dlouhé, sklovitě bílé; asi sedm trnů středových, z nich tři směřují vzhůru, asi 15 mm dlouhé, jeden trn od těla odstávající, háčkovitý, 15 mm dlouhý, všechny čtyři červenohnědé; za těmito čtyřmi tři další středové trny, zčásti sklovitě bílé, zčásti v horní třetině světle růžové.
Květ
červený, perikarpel matně červený, receptakulum karmínové, bílá vlna a 2-3 štětiny ve všech areolách; šupiny 1-2 mm dlouhé, úzké a špičaté, žlutozelené; okvětní lístky 20 mm dlouhé, 3-4 mm široké, vně i uvnitř květu červené, u báze růžově karmínové; nitky žlutě oranžové, nahoře růžově karmínové, prašníky žluté; čnělka asi 15 mm dlouhá, žlutá.
Plod
ve zralosti olivově zelený, 4 mm široký.
Semena
široká 0,5 mm, polokulovitá, testa hladká, černohnědá, strofiola matně žlutá.

 

Variety
Tato novinka v našich sbírkách je proměnlivá především v délce a barvě okrajových trnů, které často mívají červenohnědou špičku. Takové rostliny jsou pak celkově tmavší a nápadněji odlišné od podobné P. sanguiniflora. Květ bývá obvykle krvavě červený; často se ovšem vyskytují i světlejší tóny, až po červenooranžovou.

 

Výskyt
Jde o pozoruhodný nález A.B.Laua z provincie Salta v severní Argentině ( L 576 ). . hummeliana roste v červeném pískovci na stěnách strže, vzdálené asi 6 km východně od osady Amblayo, v odlehlé, obtížně přístupné krajině, ve výšce údajně asi 3200 m. P. hummeliana nebyla nikým jiným nalezena.

 

Pěstování
P. hummeliana dobře a rychle roste na vlastních kořenech. Rovněž množení z relativně velkých semen nečiní zvláštní potíže a zkušenější pěstitel je ani nemusí vysévat Fleischerovou metodou, jako je tomu u příbuzných druhů.
Rostlinu na snímku vypěstoval, vyfotografoval a textem doprovodil Miroslav Veverka.

 

Poznámky
P. hummeliana je na prvý pohled podobná dobře známé P. sanguiniflora (viz Atlas 51/1987) a to tím spíše, že sanguiniflora je v otrnění i v květech velmi variabilní. Oba druhy však zcela bezpečně odlišíme podle semen (viz obr. A, B).
P. Hummeliana má semena polokulovitá, přilbovitá, větší a hnědočerná.
Semena P. sanguiniflora jsou spíše kulovitá, menší a zřetelně světlejší.
Okrajové trny P. hummeliana odstávají od těla a často mají, alespoň některé, horní část tmavší.
Okrajové trny P. sanguiniflora jsou vždy bílé, spíše k tělu přitisklé a často navzájem propletené. Její areoly mají také bohatší vlnu, než je tomu u Lauova nálezu. S P. hummeliana se můžeme ve sbírkách setkat i pod jmenovkou P. amblayensis. Je to její původní, provizorní jméno, pocházející od Weskampa. Protože však Brandt v r.1977 publikoval svou P. tuberculosi-costata var. amblayana, kterou přejmenoval na P. amblayoensis (viz Atlas 35/1991), Weskamp při popisu Lauova nálezu od Amblayo použil raději jiného jména, aby nedocházelo k záměně.

 

Literatura
Haage W., Kakteen von A bis Z, p. 560, 1983
Weskamp W., Die L-Parodien; Kakt. und and. Sukk., 27 : 183, 1976
Weskamp W., Parodia hummeliana; Literaturschau Kakteen, 5 : 75-76, 1981
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 411-412, 1987

 

Autoři
Rostlinu na snímku vypěstoval, vyfotografoval a textem doprovodil Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím jedna a pet