Název
NOTOCACTUS GLAUCINUS Ritt. var. GLAUCINUS
 

Taxon
Notocactus glaucinus Ritter, Kakteen in Südamerika, 1 : 168, 1979
Latinsky "glaucinus" znamená "modrozelený" a vztahuje se k barvě epidermis druhu.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, 60-120 mm široký, poněkud modrozelený, dobrovolně neodnožující, se spícími pupeny na kořenech. Žeber 9-12, v průřezu trojúhelníková, 10-20 mm vysoká, s poněkud ostrými hranami. Areoly s bílou plstí, kruhovité, 2-4 mm široké, ve 2-4 mm hlubokých zářezech žeber, vzdáleny od sebe 5-10 mm. Trny světle žluté, jehlovité, silnější, červené se žlutými hroty; Okrajových trnů 10-12, 10-30 mm dlouhé, většinou odstávající; na horní části květuschopných areol často ještě chomáček žlutých štětin.
Květy
48-58 mm dlouhé, široce nálevkovité; okvětní lístky 25-30 mm dlouhé, 5-7 mm široké, tupé až poněkud špičaté, světle citrónově žluté, vnější s purpurovými hroty; nitky intenzivně citrónově žluté, 8-15 mm dlouhé; prašníky světle žluté; čnělka světle žlutá, 22-26 mm dlouhá; blizna purpurová až rubínová, s 10-15 laloky; květní lůžko nálevkovité, 14-19 mm dlouhé, uvnitř intenzivně citrónově žluté, vně s vlnou a štětinami.
Semena
1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká a silná, černá, s jemnými hrbolky; okraj testy na bázi poněkud vně prohnutý; hilum bazální, kruhovité, bílé.

 

Variety
Tak jako všechny druhy řady Paucispini je také N. glaucinus proměnlivý. Dosud popsané variety jsou:
var. depressus Ritter - FR 1376a
HU 61a (Quevedos); oproti typové varietě má méně široká žebra, tenčí a ohnuté trny, okvětní lístky jsou citrónově žluté.
var. gracilis Ritter - FR 1378
FR 1426
HU 62 (Sao Francisco de Assis); oproti typové varietě je poněkud menší, s menšími areolami, s tenčími, kratšími a více žlutými trny, semena jsou téměř kulovitá (0,7 mm).
Jako nepopsané variety nalezneme v literatuře:
var. alegretensis - HU 84
PR 308 (Alegrete)
var. gracilispinus - PR 331
var. miniatispinus
Dále existuje celá řada provizorních jmen, obvykle podle místa nálezu:
f. Cerro de Tigre - FS 354,
f. Estancia Itu - FS 353,
f. Itaqui - FS 359,
f. Santiago - PR 303,
f. S.Santiago - HU 788,
f. Villa Kramer - FS 352; další jsou označeny pouze čísly Prestlého:
PR 330,
PR 367.
K vyhodnocení tohoto materiálu dosud nedošlo.

 

Výskyt
Naleziště typu je Santiago, Rio Grande do Sul, Brazílie
- (FR 1376).
Také nálezy
HU 61 (Horst, Üebelmann),
PR 204 (Prestlé),
FS 283 (Stockinger) a
WRA 282 (Abraham - Sao Francisco de Assis) odpovídají typové rostlině.
Další Abrahamova čísla
WRA 475 a
WRA 513 postrádají bližší určení místa - je uvedeno jen: Brazílie.

 

Pěstování
V nárocích na pěstební podmínky se neliší N. glaucinus od jiných zástupců řady Paucispini. Pokud mu poskytneme výživnější, mírně kyselý substrát, teplo, vlhko a uzavřený prostor, roste dobře. Pozor na ztrátu kořenů, nové se vytvářejí jen velice neochotně. V takovém případě je jistější roubování.
Na obrázku je rostlina FR 1376 ze sbírky autora textu i obrázku S.Stuchlíka, původem od A.Hlineckého.

 

Poznámky
N. glaucinus byl objeven L.Horstem a F.Ritterem roku 1965. Samostatnost druhu oproti N. ottonis odvodil Ritter z toho, že ačkoli roste N. glaucinus spolu s N. ottonis var. acutangularis a kvete ve stejnou dobu, nedochází mezi nimi k hybridizaci.
Ve sbírkách obvykle najdeme rostliny, jejichž velikost je kolem dolní hranice, udané popisem, i když to bývají i staré rostliny.

 

Literatura
Gerloff N., Notocactus 7, p. 23, 27, 50, 1987
Neduchal J., Notocactus 6, p. 7, 1987

 

Autoři
Na obrázku je rostlina FR 1376 ze sbírky autora textu i obrázku S.Stuchlíka, původem od A.Hlineckého.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a devet