Název
NEOLLOYDIA SMITHII (Muehlenpf.) Kladiwa et Fittkau var. SMITHII
 

Taxon
Neolloydia smithii (Muehlenpfordt) Kladiwa et Fittkau, in Krainz Die Kakteen, Lfg. 46-47, 1971
Echinocactus smithii Muehlenpfordt in Otto et Dietrich, Allg. Gartenzt., 14 : 370-371, 1846
Thelocactus smithii (Muehlenpf.) Borg, Cacti, p. 346, 1937
Gymnocactus beguinii var. smithii (Muehlenpf.) Backeb., Die Cactaceae, 5 : 2855, 1961
Echinocactus beguinii Weber ex K.Sch., Ges., Kakteen, p. 442, 1898, n. illeg.
Neolloydia beguinii (Weber ex K.Sch.) Br. et R., Bull. Torr. Bot. Club, 49 : 225, 1922, n. illeg.
Gymnocactus beguinii (Weber ex K.Sch.) Backeb., Cact. Succ. J. (US), 23 : 151, 1951, n. illeg.
Thelocactus beguinii N.P.Taylor, Bradleya, 1 : 113, 1983
Dr.F.Muehlenpfordt nazval nový Echinocactus na počest J.E.Smitha, anglického botanika a počátkem 19.století též presidenta Linnéovy společnosti v Londýně.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý, později válcovitý, šedozelený?až modrozelený, až 150 mm vysoký a 80 mm široký s bílou vlnou na temeni; žebra jsou rozložená do vzájemně hustě na sebe natlačených kuželovitých bradavek bez areolární brázdy, 3-5 mm velkých; areoly kruhovité, zpočátku vlnaté, později holé. Okrajových trnů 12-20, šídlovitých, odstávajících, přímých, až 17 mm dlouhých, bílých, průsvitných s černou špičkou; středové trny 1-4, přímé, zploštělé, šedé, bílé s černou špicí, temně hnědé nebo černé, až 30 mm dlouhé, všechny trny ve stáří šednoucí.
Květy
20-35 mm velké, vnější okvětní lístky zelenavé, bělavé až hnědavé s hnědočerveným až fialovým středním proužkem, vnitřní okvětní lístky světle až špinavě fialové, lesklé s tmavší střední linií, tyčinky bělavé, prašníky sytě žluté až oranžové, čnělka bělavá s 5-6 bliznovými laloky stejné barvy.
Plod
kulovitý až oválný s několika šupinami, ve zralosti s papírovitě vysychajícími stěnami.
Semena
téměř okrouhlá, matně černá, bradavčitá se subbazálním hilem, 1-1,5 mm velká.

 

Variety
Situace okolo tohoto taxonu je složitá; jde o variabilní rostliny, zejména ve vytrnění. Ve sbírkách i cenících se vyskytují mnohá jména, nejčastěji bez platného popisu. Z nejznámějších uvádíme:
var. senilis R.Josefski, Gartenflora 83 : 216, 1934 - bělokvěté rostliny s delšími a měkkými okrajovými a tmavšími středovými trny.
var. spinosior hort. s robustními trny nebo nepojmenovanými formami s bílými drsnými a krátkými trny. Tato variabilita však nevybočuje z rámce druhu.

 

Výskyt
N. smithii se vyskytuje ve státech Coahuila (zejména v okolí měst Saltillo a Parras de la Fuente), Nuevo Leon (poblíž východní hranice u Ascension, Zaragosa, Rinconada) a San Luis Potosí, kde byl její výskyt nedávno ověřen. Ve starších pramenech je uváděn i stát Zacatecas, konkrétně jeho nejvýchodnější cíp.

 

Pěstování
Neolloydia smithii patří mezi pěstitelsky méně náročné mexické kaktusy. Roubování, ke kterému se často zbytečně sahá, není doporučováno jednak proto, že není nutné, jednak proto, že rostliny ztrácejí charakter relativně malých kaktusů a dorůstají velkých rozměrů.
Rostliny vyžadují hodně světla a tepla v sezóně, propustný substrát a střídavý zálivkový režim s vhodnou dobou zálivky (kterou odhadneme jen zkušenostmi) a v zimním období úplné sucho, teploty kolem 10 stup. C a pokud možno také světlé zimní stanoviště.

 

Poznámky
Tento kaktus je u sběratelů znám spíše jako Gymnocactus beguinii a donedávna byl jedním z mála taxonů, které udržovaly zdání jakés takés existence již od počátku nešťastně vytvořeného rodu Gymnocactus Backeb. (1938), určeného pro skupinu rostlin, lišících se od telokaktusů (malé tělo, žebra rozdělená do bradavek, holý semeník a plod atd.). Nejasně a nepřesně stanovené hranice rodu nakonec způsobily, že se stal nakonec jakýmsi sběrným rodem druhů, s nimiž si taxonomové nevěděli rady pokud jde o rodové zařazení a to zejména v době, kdy kralovala koncepce úzkého rodového pojetí. Gymnocactus byl mnohokrát revidován a jeho příslušníci postupně převáděni do jiných rodů (Escobaria, Thelocactus, Turbinicarpus, Neolloydia). Dnes jej většina současných odborníků neuznává.
Vraťme se však k problému druhového jména:
Název Neolloydia (Gymnocactus) beguinii je totiž podle platných botanických plavidel neplatný, protože K.Schumann při pokusu o validizaci do té doby neplatného jména Echinocactus beguinii zařadil do seznamu synonym již dříve publikované jméno Echinocactus horripilus erectocentrus Weber (dnešní Echinomastus erectocentrus). Je samozřejmé, že všechny další kombinace s druhovým jménem "beguinii" jsou také neplatné. Nejstarším platným jménem je tedy Echinocactus smithii Muehlenpf.
Existuje ještě další řešení, které použil v roce 1983 N.P.Taylor - uveřejnil nové jméno Thelocactus beguinii, které je po formální stránce také bez chyby.

 

Literatura
Anderson E.F., Ralston M.E., A study of Thelocactus (Cactaceae), Cact. Succ. J. (US), 50 : 216-224, 1978
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Backeberg C., Die Cactaceae, 5 : 2847-2865, 1961
John V., Rod Gymnocactus Backeb., Kaktusy 73, 9/1 : 3-5, 1973

 

Autoři
Rostliny vyžadují hodně světla a tepla v sezóně, propustný substrát a střídavý zálivkový režim s vhodnou dobou zálivky (kterou odhadneme jen zkušenostmi) a v zimním období úplné sucho, teploty kolem 10 stup. C a pokud možno také světlé zimní stanoviště.
Text: V.Šedivý.
Foto a sbírka: P.Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a tri