Název
MAMMILLARIA VARIECULEATA Buchenau
 

Taxon
Mammillaria varieaculeata F.G.Buchenau, Cact. Suc. Mex., 11 : 79, 1966
Varieaculeata znamená s proměnlivými trny (otrněním) a tento výraz se vztahuje na proměnlivý počet, uspořádání a délku středových trnů tohoto druhu.

 

Popis
Tělo
stonek trsovitý, odnožující i dichotomicky se větvící, jednotlivé hlavy kulovité až krátce válcovitého tvaru, až 130 mm dlouhé a 90 mm široké; bradavky pyramidální, asi 5-6 x 4-5 mm velké, zelené až tmavozelené; axily s jemnými bílými až 8 mm dlouhými v počtu 10-25; areoly kruhovité s bělavou vatou. Okrajových trnů 17-24 zprvu bílých později žlutohnědých až nakonec hnědých, asi 4-8 mm dlouhých, jehlovitých; středových trnů 1-5, jehlovitých, světle hnědých až načervenalých, většinou s tmavším hrotem, 10-45 mm dlouhých směřujících nahoru, do stran i dolů, nepravidelně a zdánlivě neuspořádané.
Květy
17-18 mm dlouhé a široké, nálevkovitého tvaru, červené barvy; okvětní lístky špičaté; blizna světle nazelenalá až žlutobílá, prašníky žlutobílé.
Plody
kyjovitého tvaru, 15-20 mm dlouhé, šarlatově červené.
Semena
světle hnědá, asi 0,5 mm velká, testa jamkovaná.

 

Variety
Jak napovídá jméno druhu, jedná se o proměnlivý taxon, zejména pokud jde o otrnění, ale i v odnožování a velikosti stonku. Také intenzita zbarvení i květů může být dosti proměnlivá. Blízce příbuzné jsou některé formy M. carnea a M. mystax, které rostou asi 50-70 km vzdáleny.

 

Výskyt
Typová lokalita byla udána jižně od města Chilac ve státě Puebla v Mexiku. Ověřen byl výskyt na malé lokalitě východně od Tilapa a Chilac, na příkrých skalních stěnách vápencových hornin, zhruba v nadmořské výšce 1600 m. Většinou roste na otevřených světlinách, vzácněji v polostínu pod keři a stromy na kamenitých podkladech a na štěrcích promíšených s humusovými půdami. Jsou to poměrně velmi teplé oblasti Mexika, kde zimní průměrné měsíční teploty neklesají pod 18 stup. C.

 

Pěstování
Mammillaria varieaculeata je dobře rostoucí druh s malými nároky na ošetření a proto jej lze doporučit pro pěstování v nejrůznějších podmínkách. Množí se snadno výsevem semen. Drobné semenáče sice narůstají v prvních měsících pomalu, druhým rokem se však rychlost růstu zvyšuje a do květní zralosti dospívají semenáče většinou během 4-5 let. Na půdní substrát není M. varieaculeata náročným druhem, vyžaduje však nepravidelnou zálivku v teplých měsících, při ochlazení koncem léta nezaléváme, podobně jako v zimním a jarním období. Květy se objevují ve vrcholícím jaru a začátkem léta, plody dozrávají většinou druhým rokem. Zimní teploty by neměly klesat pod 5 stup. C.
Rostlinu na snímku sbíral F.Otero na typové lokalitě u osady Tilapa v roce 1981. Jako osmiletou rostlinu ji v kultuře fotografoval J.Král.

 

Poznámky
M. varieaculeata je nedávno objeveným druhem, který je v našich sbírkách jen málo zastoupen. Roste na malé ploše ve východní části širokého údolí Valle de Tehuacan, na hranicích států Puebla a Oaxaca. Vykazuje vztahy jednak k sérii Polyedrae, kam je současnými odborníky zařazována (např. do blízkosti M. carnea), ale také k sérii Supertextae (viz Hunt 1987). Zajímavé je, že u tohoto druhu můžeme pozorovat jak odnožování, tj. tvorbu odnoží ze starých areol na boku rostliny, tak ale i dichotomické větvení. M. varieaculeata je jedním z nejhezčích druhů rodu Mammillaria. Vytváří polštářovité trsy téměř metrových rozměrů, hustě otrněné a bohatě kvetoucí. Proměnlivost otrnění je však natolik výrazná, že vede k podezření, že jde o populaci vzniklou hybridizaci. Květy M. varieaculeata mají charakteristické zbarvení, typické pro sérii Polyedrae, tj. světlé, téměř bílé báze okvětních lístků. Také bradavky jsou ve spodní části hranaté což příslušnost k Polyedrae zpochybňuje. Všechny ostatní znaky, zejména stavba semen však zařazení mezi Polyedrae jen potvrzují. Výskyt v přírodě je omezen na malou plochu jediného naleziště. Jedná se tedy o vzácný druh, který sice existuje v početné populaci, ale jakýkoliv zásah by zde měl za následek ohrožení vyhubením.

 

Literatura
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 5 : 33, 1987
Moučka J., Rod Mammillaria po Backebergovi, Kaktusy, 18 : 136-140, 1982
Pilbeam J., Mammillaria, A collector`s guide, p. 135, 1981
Říha J., Mammillaria varieaculeata, Kaktusy 23 : 23-24, 1987

 

Autoři
Rostlinu na snímku sbíral F.Otero na typové lokalitě u osady Tilapa v roce 1981. Jako osmiletou rostlinu ji v kultuře fotografoval J.Král.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset