Název
MAMMILLARIA INSULARIS Gates
 

Taxon
Mammillaria insularis Gates, Cact. Succ. J. Amer., 10 : 25, 1938
Jméno insularis vystihuje původ rostliny (tj. česky znamená ostrovní, původem z ostrovů).

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý až trsovitý, většinou zploštěle kulovitého tvaru později (a zejména v kultuře) kulovitého až krátce protáhlého tvaru; kořeny silně řepovité; bradavky kuželovité; axily s nepatrnou bílou vatou či holé; areoly kruhovité, s bělavou plstí. Okrajových trnů 20-30 (někdy i méně), asi 15 mm dlouhých, tence jehlovitých, bílé barvy, paprskovitě uspořádaných. Středový trn 1, silnější než okrajové, asi až 10 mm dlouhý, jehlovitý, na konci háčkovitý, černohnědý až černý na hrotu.
Květy
nálevkovitého tvaru, asi 25 mm dlouhé a široké; vnější okvětní lístky nazelenalé a šupinovité, vnitřní okvětní lístky až 3 mm široké, růžově červené s patrným středovým proužkem, okraje lístků někdy až bílé; čnělka růžová, nitky tyčinek růžové až bílé.
Plod
válcovitého tvaru, asi až 25 mm dlouhý, červené barvy.
Semena
asi 0,9 mm velká kulovitá s matně černou jamkovanou testou.

 

Variety
Původní dovezený materiál z ostrova Smith byl homogenní. Později však byly kolonie rostlin nalezeny i na dalších ostrovech a dokonce na poloostrově Baja California. Tyto populace vykazují určitou proměnlivost jak ve velikosti stonků, tak i v otrnění a květech. Američtí autoři k ní přiřazují jako varietu či formy M. boolii.

 

Výskyt
Typová lokalita je udána na vnějších ostrovech skupiny Smith Islands v zátoce Los Angeles Bay při pobřeží poloostrova Baja California v Mexiku. Později byly velmi podobné rostliny nalezeny i na ostatních ostrovech v zátoce Los Angeles (např. na největším ostrově La Ventana), a na kontinentě, tj. na poloostrově v zátoce Los Angeles. V poválečných letech další sběry z pobřeží státu Sonora byly popsány jako M. boolii. Celý okruh tedy má dosti široké rozšíření na izolovaných ostrovech a na obou březích Kalifornského zálivu. Na všech lokalitách roste M. insularis v nízkých nadmořských polohách, často přímo v dosahu nejvyššího dmutí oceánu, na útesech ve štěrbinách skal i na nánosech písků a málo vyvinutých půd.

 

Pěstování
Poměrně náročný druh s citlivými řepovitými kořeny. Při pravokořenném pěstování volíme minerální substrát a opatrnou zálivku. Semenáče dospívají asi 3.rokem po dosažení velikosti kolem 1,5 cm, kdy prvně kvetou. Roubovanci kvetou často již 2.rokem po výsevu, časem narůstají příliš velkých rozměrů a protáhlého tvaru. Semena dobře klíčí a pozdržují si životnost po více než 5 let. Množení je možné většinou jen výsevem semen, příležitostné odnože však také lze zakořenit. Obdobím kvetení je konec jara a začátek léta. Zimuje při teplotách nejlépe nad 10 stup. C.
Na snímku V.Jiránka je kulturní semenáč ze sbírky autora fotografie.

 

Poznámky
Blízké vztahy lze pozorovat ke skupině M. microcarpa, pocházející z kontinentu (Sonora, aj.), ale také ke skupině M. dioica, která pochází z poloostrova Baja California. M. insularis je charakteristickým druhem zejména pro svoje masité, řepovité kořeny, zakrslý, stlačeně polokulovitý vzrůst a silné tmavé středové háčkovité trny. Po velké, nápadně zbarvené květy je hledaným druhem, který nedorůstá velkých rozměrů a zejména jako pravokořenná rostlina náleží k cenným kaktus)um.
Podobně jako u skupiny jiných háčkovitých druhů rodu Mammillaria můžeme i zde pozorovat dvojí typ plodů. Ty, které dozrávají za dostatku slunečního záření a za dostatečného nasycení rostliny vodou, se prodlužují a jejich oplodí červená. Naopak když dozrávají v podzimních a zimních měsících za nedostatku slunce a když jsou rostliny seschlé, zůstávají zralé plody kulovité, oplodí nečervená, ale zůstává zelené a rychle sesychá do blanitých útvarů. V obou případech však jsou semena schopná dozrát. M. insularis řadíme do série Ancistracanthae, do skupiny M. microcarpa. Nejbližšími příbuznými taxony jsou M. boolii, M. schumannii a M. dioica.

 

Literatura
Fritz G., Klein H.J.m Mammillaria insularis, Kakt. und and. Sukk., 29 : 177-178, 1978
Hunt D.R., A new review of Mammillaria names, Bradleya, 2 : 65-97, 1984

 

Autoři
Na snímku V.Jiránka je kulturní semenáč ze sbírky autora fotografie.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a tri