Název
LOBIVIA FEROX Br. et R. var. LONGISPINA (Br. et R.) Rausch
 

Taxon
Lobivia ferox Br. et R. var. longispina (Britton et Rose), Rausch, Lobivia, 2 : 72, 1975
Lobivia longispina Britton et Rose, The Cactaceae, 3 : 51, 1922
Lobivia ducis-pauli Frič, Kaktusář, 2 : 1, 1931
Lobivia ducis-pauli Frič. var. rubriflora Schütz, Fričiana, č.7, 1962
Pseudolobivia longispina (Br. et R.) Backeb., Beitr. Sukk.-Kunde Pflege, 3 : 64, 1942
Pseudolobivia longispina (Br. et R.) Backeb. var. nigra (Backeb.) Backeb., Die Cactaceae, 2 : 1344, 1959
Jméno variety vyjadřuje vzhled rostliny. Longispinus znamená dlouhotrnný.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý až sloupovitý, až 250 mm široký a 300 mm vysoký; epidermis zelená s modravým nádechem. Žeber 25-50, nízká, rozdělená na hrboly 10-20 mm vysoké; areoly oválné, až 7 mm dlouhé a 5 mm široké, kryté krátkou bílou plstí, která později šedne. Okrajových trnů až 15, k tělu zahnuté, v mládí zakončené háčkem, nejdelší 70-80 mm dlouhé, žlutavě hnědé, rohovinové, šedé až černé; středové trny chybí nebo jen ztěží odlišitelné od okrajových.
Květy
nálevkovité, až 100 mm dlouhé, zpravidla jen 60-70 mm dlouhé, olivově zelená trubka, porostlá žlutavě hnědými šupinami, 3-4 mm dlouhými s bílými a šedými vlasy; vnější okvětní lístky zelenavé se zelenohnědým proužkem, ven zahnuté, úzce kopinaté; vnitřní okvětní lístky kopinaté, zakulacené, zakončené malou špičkou, nejčastěji čistě bílé, někdy žlutavě bílé, oranžové až červenavé; tyčinky ve dvou sériích, první po celé délce trubky, druhá kolem jícnu, nitky bílé nebo nažloutlé, prašníky žluté; čnělka nažloutlá, stejně tak i devítiramenná blizna.
Plod
kulovitý, podélně pukající, porostlý šupinami a vlasy jako trubka.
Semena
protáhlá, 1,0 mm dlouhá a 0,8 mm široká a vysoká, černá, matná, hilum oválné.

 

Variety
var. longispina vykazuje značnou variabilitu v počtu, délce a síle trnů i v délce a barvě květů, zahrnuje i L. ducis-pauli i s její varietou
var. rubriflora. Backeberg vedl i černotrnou
var. nigra.
var. longispina se od nominátní variety liší menšími rozměry těla a pestrými barvami květů. Rausch vede ještě
var. potosina. která dosahuje nejmenších rozměrů ze všech tří variet.

 

Výskyt
Var. longispina roste v severní Argentině mezi Tilcara a La Quiaca ve výškách 2500-3000 m n. m. podle Backeberga a až 4500 m n. m. podle Friče. Var. ferox a var. potosina pak zasahují daleko na sever do Bolívie k Oruro a Potosí.

 

Pěstování
L. ferox var. longispina vyžaduje světlé a vzdušné stanoviště. Potom vytváří silné a dlouhé trny, ale jen zvolna narůstá. Při malých rozměrech nekvete nebo jen sporadicky. V teplém skleníku nebo roubované rostliny rychleji dorůstají květuschopné velikosti, ale na úkor vývinu trnů. Zimní stanoviště světlé a chladné s teplotami do 10 stup. C, aby se rostliny nedostávaly předčasně do vegetace. Semena občas mají nízkou klíčivost, osvědčil se výsev při nižších teplotách kolem 20 stup. C, kdy semena klíčí přeci jenom ochotněji.

 

Poznámky
V našem podvědomí se v průběhu doby zafixovaly rozlišovací znaky pro L. longispina a L. ducis-pauli, vedené nejčastěji v rodu Pseudolobivia. Původní popisy obou taxonů jsou velmi stručné a u Friče nedostačující. Přestože byly oba taxony většinou autorů slučovány, v našich sbírkách se selektovaly "pravé" L. ducis-pauli a vedly se zasvěcené diskuse o rozlišovacích znacích, hlavně jestli jsou trny zahnuté nahoru (L. longispina) nebo dolů (L> ducis-pauli). Rausch i Ritter studiem na nalezištích potvrdili oprávněnost sloučení obou taxonů a Rausch L. longispina chápe jako pouhou varietu L. ferox. Ritter vede oba taxony odděleně jako samostatné druhy a L. potosina přiřazuje jako synonymum k L. ferox. Z hlediska dnešních znalostí nejlépe vyhovuje pojetí Rauschovo. L. ferox se svými varietami tvoří spojovací článek mezi rody Echinopsis a Lobivia. Semena a tvar těla ukazují na příslušnost k rodu Lobivia a poněkud delší a štíhlé květy ukazují na blízkou příbuznost s rodem Echinopsis. Většinou se ve sbírkách objevují rostliny s kratšími květy (dříve vykvétají). Rausch i Ritter stahují pod L. ferox řadu dalších taxonů, jen jejich přiřazení je odlišné.
Rausch pod var. ferox zahrnul Echinopsis lecoriensis, pod
var. longispina kromě
L. ducis-pauli ještě
L. aureolilacina,
L. clayesiana,
L. horrida,
L. pictiflorea,
L. variispina, a
Pseudolobivia wilkae a pod
var. potosina zařadil
Echinopsis cerdana.
Ritter naproti tomu vše zařadil pod L. ferox, i když L. longispina vede jako samostatný druh. Tak podle Rittera patří k
L. ferox
E. cerdana,
E. potosina,
E. lecoriensis a
Pseudolobivia wilkae.
L. clayesiana řadí k
L. kupperiana a své taxony
L. horrida
L. pectiflora a
L. variispina vede jako samostatné druhy. Zajímavý je i Ritterův názor na
L. wegheiana a
L. argentea. Chápe je jako přírodní hybridy L.ferox s L. pentlandii.

 

Literatura
Backeberg C., Die cactaceae, 2 : 1343-1346, 1959
Frič A.V., Kaktusář, 2 : 1-4, 1931
Friedrich H., Kakteen und andere Sukkulenten, 25 : 55, 80-83, 1974
Rausch W., Lobivia, 2 : 68-72, 1975
Rausch W., Lobivia 85, p. 41, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 570, 1980

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Viktor Havelík.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a osm