Název
GYMNOCALYCIUM LAFALDENSE Vaupel var. LAFALDENSE
 

Taxon
Gymnocalycium lafaldense Vaupel, Zeitrchr. Sukkulentenk., 1 : 192, 1924
Gymnocalycium bruchii (Speg.) Hosseus, Revist. Cent. Estud. Farm. Cordoba, 2 : 22, 1926
Druh byl pojmenován podle místa výskytu, pohoří La Falda v Sierra de Cordoba, v Severní Argentině.

 

Popis
Tělo
stonek 30-50 mm široký a vysoký, nahoře zploštělý, tmavozelený, bohatě odnožující, temeno prohloubené a vyplněné trny, žeber okolo 12, pod areolami nejsou bradovitě protaženy. Areoly blízko sebe, eliptické, 2-3 mm dlouhé, s krátkou bíle vlnatou plstí, která později mizí. Trny tenké, okrajových trnů asi 12-14 zpět zahnutých, až 6 mm dlouhých, středový trn jeden, přímý, hnědý, často chybí.
Květy
nahloučené blízko k sobě, asi 30 mm dlouhé a 35 mm široké, květní lůžko asi 5 mm dlouhé, se 4 širokými šupinami, okvětní lístky četné, vnitřní zašpičatělé, 3-4 mm široké, jemně fialově růžové s poněkud tmavším středním proužkem, vnější tupé, zelenavě hnědé, okraje světlejší, tyčinky početné, nitky bílé, prašníky světle žluté, čnělka s 8 laloky, světle žluté barvy.
Plody
malé s nemnoha semeny.
Semena
kulovitá, asi 1 mm velká.

 

Variety
Bylo popsáno několik forem, většina z nich však nemá opodstatnění. Především je třeba zamítnout v r.1941 Oehmem popsanou
f. deviatum,
f. enorme,
f. evolvans a
f. feraternum. Nejenom, že pocházely z jedné lokality, ale i uvedené znaky, jimiž se měly od nominátní variety i vzájemně od sebe, lze považovat, při současné znalosti celkového variačního druhu, za nepodstatné.
Taktéž Backebergem popsané G. bruchii
var. hossei, v r.1941 Oehmem překombinované jako G. lafaldense
f. hossei, je rostlinou z taxonomického hlediska značně spornou. Tato odchylka by se měla údajně lišit větším květem, řidšími okvětními lístky a tmavě masově růžovými trny.
Jedna forma, o jejíž oprávněnosti by se snad mohlo uvažovat, je v r.1973 Haagem a Simonem popsané G. lafaldense
f. spinossimum. Liší se nejenom částečně odstávajícími okrajovými, 3-5 středovými trny (podle nich byla také pojmenována), ale především velikostí těla (výška až 150 mm, šířka až 70 mm) a menší ochotou k odnožování.
Jako dobrou varietu G. lafaldense však lze označit taxon vedený ve sbírkách většinou pod označením
G. albispinum. Vyskytuje se na zcela izolovaném stanovišti u Alta Gracia a od nominátní variety se liší početnějšími (okolo 25 v areole) a delšími, přibližně 10 mm dlouhými bílými trny i přítomnosti většího počtu středových trnů. Další opodstatněnou varietou G. lafaldense je nedávné době objevená rostlina pojmenovaná po jeho ženě G. lafaldense
var. brigitae. Byla nalezena opět na izolovaném stanovišti (Cordoba Taringa, 1850 m n. m.), na němž se však vyskytovala ve velmi omezeném počtu. Vyznačuje se řidším otrněním a v dospělosti plošším tvarem těla. Habitem částečně připomíná G. andreae a tak ji lze považovat za spojovací článek mezi G. lafaldense a G. andreae

 

Výskyt
Druh se nachází v pohoří La Falda v Sierra de Cordoba (Argentina), ve výšce 1500-3000 m n. m., Van Osten uvádí i okolo 1000 m n. m. Rostliny rostou na suchém pískovitém a kamenitém podkladu a ve skalních štěrbinách vystavené plnému slunci. Srážky dosahují 400-700 mm ročně, hlavní doba dešťů je v létě, tj. v prosinci až v březnu. Červenec a srpen je téměř suchý.

 

Pěstování
G. lafaldense patří k nejsnadněji pěstovatelným druhům tohoto rodu. Velmi dobře snáší nízké teploty při přezimování. Je-li substrát dokonale vyschlý, lze jej zimovat i v prostředí, ve kterém klesá teplota pod bod mrazu. Hlavním problémem při pěstování této rostliny je její obtížnější generativní rozmnožování. Vykvétá totiž v časných jarních měsících, kdy pyl ještě špatně dozrává a i při úspěšném opylení obsahují plody pouze malé množství semen. Naštěstí však lze druh snadno rozmnožovat vegetativní cestou. Četné odnože (jedná se o nejvýrazněji odnožující druh celého rodu) ochotně koření, často již na matečné rostlině.

 

Poznámky
Druh je ve sbírkách rozšířen pod dvěma jmény, G. bruchii a G. lafaldense. V r.1918 našel dr.Carl Bruch u Alta Gracia miniaturní rostliny, které předal řediteli Biologického ústavu a muzea v La Plata, prof. Spegazzinimu, který je v r.1923 popsal pod názvem Frailea bruchii. V r.1926 pak tento taxon dr.Housseus nově kombinoval jako G. bruchii (Speg.) Housseus. Zdálo by se tedy, že je vše v pořádku a název G. bruchii je platný. Má to však přece jenom jeden háček. V původním, na tu dobu velmi podrobném Spegazziniho popise je uvedeno, že daný taxon má semeník pokrytý úzkými šupinami, v jejímž paždí vyrůstají chomáčky vlasů a někdy i štětiny. Z tohoto důvodu lze jen stěží takto popsanou rostlinu považovat za příslušníka rodu Gymnocalycium a je lépe ji označit za sporný, nejasný druh.
V r.1924, tedy o rok později než byl publikován popis F. bruchii, popisuje prof.Vaupel G. lafaldense. I když se jedná o pozdější popis, bude z výše uvedených důvodů třeba jméno G. lafaldense považovat za správnější. Druh podle Buxbaumova členění náleží do řady II, Lafaldensia.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1698-1700, 1959
Schütz B., Gymnocalycium lafaldense Vaupel. Kaktusy 82, 18 : 10-11, 1982
Schütz B., Gymnocalycium lafaldense forma spinossimum Haage jr. ex Simon a další formy. Kaktusy 82, 18 : 29-30, 1982
Schütz B., Monografie rodu Gymnocalycium, p. 39-40, 78-80, 1986

 

Autoři
Text a foto: Rudolf Slaba.
Rostlina byla fotografována ve sbírce autora. Jedná se o mimořádně sytě růžově kvetoucího jedince.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a osm