Název
SULCOREBUTIA MENTOSA Ritter
 

Taxon
Sulcorebutia mentosa Ritter, Succulenta, 7: 102, 1964
Weingartia mentosa (Ritter) Brandt subgenus spegazzinia, Kakteen und Orchideenrundschau (NSR), 1 : 6-7,1979
Mentosa znamená bradatá nebo bradě podobná. Hrboly S.mentosa mají pod areolou tvar podobný nevýrazné bradě.

 

Popis
Tělo
rostlina plochá, později až polokulovitá, lesklá, tmavozelená, 30-60 mm v průměru, s dlouhým řepovitým kořenem, protáhlým temenem, roste solitérně, dobrovolně neodnožuje. Žeber kolem 20, členěných na hrboly 10 mm dlouhé, 5 mm široké a 3-5 mm vysoké, které pod areolou mají tvar podobný nevýrazné bradě. Areoly 5-7 mm dlouhé a 2 mm široké, s bílou plstí, 6-8 mm vzájemné vzdálené, předcházející šikmo do žlábků. Trny jemné, ale tuhé a málo píchající, málo ohnuté, tmavočervené až černé, nešedivějící. Okrajové trny v počtu 14-18, hřebenovitě uspořádané, téměř všechny přilehlé k tělu, kolem 5 mm dlouhé. Střední trny 2-4, trochu tužší, umístěné v horní části areoly, přímé nebo zahnuté vzhůru, 5-8 mm dlouhé.
Květy
postranní, bez vůně, 30 mm dlouhé a 35 mm v průměru. Květní trubka 15 mm dlouhá, nahoře 5-7 mm široká, trychtýřovitá, uvnitř načervenalá s bílou bází, pokrytá stejnými šupinami jako semeník. Okvětní lístky 15-20 mm dlouhé,3-5 mm široké, purpurově zbarvené. Tyčinky bílé nebo načervenalé, uspořádané ve dvou sériích, prašníky zlatožluté až krémové. Čnělka volná, 15-20 mm dlouhá, bělavá. Blizna bledě žlutá s pěti až sedmi laloky.
Plod
téměř kulovitý, 7-10 mm v průměru, hnědočervený, pokrytý stejnými šupinami jako semeník.
Semeník
téměř kulovitý, světle zelený až světle růžový, pokrytý šupinami, širšími než delšími, s velmi jemnou nepatrnou vlnou, zakrytou šupinami.
Semena
pytlovitého tvaru, 1,2 mm dlouhá, 0,8 mm široká, 0,5 mm silná, s matně černou testou a oválným, téměř černým hilem.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
Původní lokalita uvedena v popisu je Aiquile, provincie Campero, department Cochabamba, Bolívie. Donald udává nadmořskou výšku lokality 2800 m. Augustin zase uvádí, že areál S.mentosa zasahuje až severně od Mizque. V uvedené oblasti jsou dále lokality S.flavissima a nedávno objevené S.swobodae.
První rostliny sbíral Ritter:
FR 945.
Následovaly sběry Rausche
WR 276,
Vasqueze
RV 543,
Laua
L 981,
Knížete
KK 1206
Swobody
HS 14, 14a, 14b,
dále byly rozšiřovány rostliny pod označením Sulcorebutia sp. Aiguile (správně Aiquile) - asi KK 1022 a Sulcorebutia spec. Mendoza.
Na rozdíl od Ritterových rostlin, vykazují novější sběry rozdíly hlavně v barvě trnů a epidermis, takže nyní známe S.mentosa i se světle hnědými až žlutými trny a až světle zelenou epidermis. Také květy nejsou u všech rostlin jednobarevné. Podle literatury z poslední doby je kolem Aiquile více rozdílných populací. Některé pozůstávají jen z tmavých jedinců, u jiných jsou naopak zastoupeny tmavé i světlejší rostliny v celé své variační šíři (trny černé, červenohnědé, světle hnědé až žluté) a v různém jejich vzájemném poměru. Rostliny se žlutými trny (S.flavissima) nejsou tedy vymezeny jen na izolovanou oblast, jak se v popisu uvádí, ale rostou také spolu s tmavšími rostlinami. Tím vyvstává otázka druhové samostatnosti S.flavissima, která bývá označována také jako žlutá S.mentosa. Stejný osud čeká pravděpodobně i S.swobodae, kterou je možno charakterizovat jako jemně vytrněnou S.flavissima. S.mentosa, S.flavissima a S.swobodae jsou velmi blízce příbuzné.
Do tohoto okruhu patří dále S.oenantha,
S.pampagrandensis,
S.inflexiseta
S.albida
S.santiagensis
S.frankiana a pravděpodobně i
S.markusii.

 

Pěstování
Nároky na pěstování se neliší od nároků ostatních druhů tohoto rodu. Odnože z rostlin sbíraných Ritterem se velmi špatně zakořeňují. S.mentosa vytváří hodně semen, která klíčí bez problémů.
Autor textu a foto: František Hájek.

 

Poznámky
S.mentosa je ve sbírkách poměrně málo zastoupena. Důvodem je jednak skutečnost, že neodnožuje dobrovolně nebo jen minimálně. V domovině prý trsy vznikají jenom při poranění těla. Také popis nebyl doplněn obrázkem a Ritter ho uvedl teprve ve své monografii. Ve sbírkách se místo S.mentosa vyskytuje poměrně často S.lepida, případně S.totorensis. Důvodem je i Ritterova poznámka v popisu, že S.mentosa je příbuzná se S.totorensis. Ve své monografii však již tento údaj neuvádí. Také barva květu v popisu není celkem vystihující, spíše jde o růžovofialovou, která je prakticky konstantní jak u starších tak u novějších sběrů. Rostliny na obou obrázcích jsou importy
KK 1206,
kromě světle otrněné nahoře na skupinovém snímku
RV 543.
Samostatná rostlina má typické květy, ostatní jsou spíše výjimkou a jsou podstatně světlejší, směrem k jícnu světle růžové.

 

Literatura
Augustin K., Kakteen und andere Sukkulenten, 6 : 120-122,obr.: 120, 122, 1984
Brinkamann K.H., Die Gattung Sucorebutia, : 38, 1976
Fritz G., Kakteen und andere Sukkulenten, 2 : 42-44, obr.: 43, 1983
Gertel W., Kakteen und andere Sukkulenten, 3 : 49-53, obr.: 49, 1984
Lindner P., Aztekia, : 83, 1982
Ritter F., Kakteen in Südamerika II, : 644, obr.: 814 (texty k obrázkům jsou na straně vyměněny), 1980
Simon W., Bemerkungen zur Gattung Sukorebutia, 1977

 

Autoři
Autor textu a foto: František Hájek.
Rostliny pocházejí ze sbírky Františka Hájka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a sedm