Název
COPIAPOA HYPOGAEA Ritt.
 

Taxon
Copiapoa hypogaea Ritter, Cactus : 19, 1960
Název druhu byl zvolen podle charakteristického růstu rostliny, která se v přírodě nachází v úrovni terénu nebo i částečně pod úrovní. Lat. hypogaea = podzemní, rostoucí pod zemí.

 

Popis
Tělo
rostlina neodnožující, měkkomasá, v přírodě plochá, v úrovni povrchu půdy nebo i pod ním, asimilující část rostliny plochá nebo uprostřed prohloubená, s velkým řepovitým kořenem se zúženým krčkem. Stonek 30-65 mm v průměru, šedohnědé barvy, jen nepatrně nazelenalý, temeno s bílou vlnou, žebra 10-14, často poněkud stočená, v přírodě rozpadlá v malé ploché hrbolky o průměru asi 4-7 mm, dole často poněkud bradovitě protažené.. Zvláštností jsou malé, jemné podélné rýhy povrchu, vycházející z areol a směřující k bázi hrbolů, vrásky zůstávají i při plné šťavnatosti. Areoly 1-3 mm dlouhé, poněkud užší, odstup 4-10 mm, s bílou plstí. Trny na většině rostlin zcela chybí, někdy je 1-6 černých odstávajících, jehlicovitých okrajových trnů, 2-4 mm dlouhých, žádné středové.
Květy
20-22 mm dlouhé, 30-40 mm široké, s typickou vůní; trubka asi 6 mm dlouhá, zvenku s olivově nazelenalými, červenými šupinami, tyčinky rozložené, světle žluté, zlatožluté prašníky ve výši blizny; čnělka stejná jako tyčinky, se 7 laloky blizny; okvětní lístky velmi široce rozložené, 12-14 mm dlouhé, 6-8 mm široké, nahoře zaokrouhlené, se špičkou, světle žluté, na horních koncích trochu růžové, vnější červenější, především na zevní straně.
Plod
malý, okrouhlý, bez šupin nebo s jednou nepatrnou šupinou na okraji číšky.
Semeno
asi 1 mm dlouhé, 0,7 mm široké, 0,5 mm silné, černé, lesklé, dorsálně silně klenuté a poněkud kýlovité, hilum ventrální, bílé, asi poloviční délky semene.

 

Variety
Přestože Ritter uvádí, že rostliny se vyskytují jen na nalezišti velmi malého rozsahu a v omezeném počtu, lze v našich sbírkách nalést řadu forem, které se liší barvou od zelenošedé přes olivově šedavou, šedou, nahnědlou, fialově hnědou až po téměř černou. Také trny lze nalézt šedé, nahnědlé až černé. V určitém stáří a dobrých podmínkách rostliny dokonce vytvářejí i střední trn. Je těžko říci, zda jde o formy z jiných nalezišť, o rostliny hybridní, či o rozdílný vzhled juvenilních a starších jedinců (podobně jako u Copiapoa humilis), případně o vliv stanovištních podmínek nebo způsobu pěstování na vzhled rostlin.
Ritter popsal samostatnou varietu - C. hypogaea

 

Výskyt
Zdá se, že rostliny nejsou příliš rozšířeny, vyskytují se na omezeném areálu v okolí Chňaral.Přes dokonalé mimikry je údajně jejich počet na lokalitách velmi malý, jejich existence je navíc ohrožena požerem zvířat. Tato fakta potvrzuje i Kníže, který sbíral jak semena C.hypogaea (KK 88) u Chňaral, tak i var. barquitensis u Barquito (KK 71).

 

Pěstování
Přes svůj mohutný řepovitý kořen roste C.hypogaea poměrně dobře v minerálním substrátu bez nutnosti roubování. Vyhovuje ji rozptýlené světlo, na přímém slunci se podobně jako jiné kopiapoe snadno popálí, zejména z jara. Na vlastních kořenech zůstává polokulovitá, uspokojivě kvete a jen zřídka obráží. Po naroubování na E.jusbertii nebo na opuncii podstatně rychleji roste, ztrácí však svůj přirozený charakter, roste do výšky a vydatně odnožuje. Odnože však lze poměrně snadno zakořenit a po několika letech se dočkáme normální rostliny s mohutnou řepou. To je také pravděpodobně příčinou, proč je C.hypogaea v našich sbírkách poměrně hojná. Lze ji dobře množit i semeny, růst semenáčků ječ však dosti pomalý.

 

Poznámky
Copiapoa hypogaea přes svou vzácnost v přírodě patří v našich sbírkách mezi často zastoupené druhy. Otázka příbuznosti zůstává otevřená. Ritter ji řadí do své 4.sekce spolu s jižními druhy (okruh C.coquimbana) a druhy středních oblastí (C.alticostata C.calderana, a další). Taylor ji pokládá za blízkou příbuznou C.montana. Podle, materiálu z našich sbírek však lze usuzovat, že C.hypogaea stojí v rodu Copiapoa dosti samostatně.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae VI, :3831, 1962
Bleck M., Cact. and Succ. J. Am., :239-242, 1972
Ritter F., Kakteen in Südamerika III, : 1085, 1980
Taylor N. P., Cact. and Succ. J. Am., : 49-60, 1981
Voldán M., Kaktusy, : 5-11, 1967

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Foto: Karel Crkal.
Vyobrazená rostlina pochází ze sbírky Karla Crkala z Pardubic.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a deset