Název
ECHINOPSIS ANCISTROPHORA Speg.
 

Taxon
Echinopsis ancistrophora Spegazzini, Anal. Mus. Nac. Buenos Aires, 3 : 492, 1905
Lobivia graulichii Frič, Kaktusář, 2 : 79-81, 1931
Echinopsis leucorhodantha Backeb., Kaktusář, 5 : 63, 1934
Echinopsis lobivioides Backeb., Kaktusář, 5 : 65, 1934
Echinopsis pelecyrhachis Backeb., Kaktusář, 5 : 65, 1934
Pseudolobivia ancistrophora (Speg.) Backeb., Cactaceae (DKG), 6 : 31, 1942
Ancistrophorus znamená nesoucí háky. Trny jsou silně zahnuté až hákovité.

 

Popis
Tělo
stonek ploše kulovitý, 40-60 mm vysoký a až 80 mm široký, temeno mírně snížené, epidermis šedozelená, matná; žeber 10-16, 5-10 mm vysoká, na bázi široká, příčnými zářezy rozdělená v hrboly; areoly kruhovité, s šedou plstí, která později mizí. Okrajových trnů 3-9, až 15 mm dlouhé, k tělu zahnuté, tuhé; středové trny 1-2, někdy až 4, silně zahnuté až více méně háčkovité, až 20 mm dlouhé, všechny trny zpočátku tmavé, později šedavě bílé.
Květ
120-160 mm dlouhý, 120-150 mm široký; květní trubka až 100 mm dlouhá, štíhlá, světlezelená, nebo hnědozelená, porostlá šedými a bílými vlasy a zelenými šupinami; vnější okvětní lístky ven zahnuté, úzké u některých rostlin širší, světle zelené s červenohnědým proužkem; vnitřní okvětní lístky ve dvou řadách, kopinaté, 10 mm široké, čistě bílé; tyčinky ve dvou sériích, nitky bílé až nažloutlé, prašníky žluté; čnělka bělavá; blizna s 6-8 laloky, žlutá; pestík kratší nebo stejně dlouhý jako tyčinky.
Plod
vejcovitý, zelený, porostlý zelenými šupinami a šedými a bílými vlasy jako květní trubka, podélně pukající.
Semena
1,2 mm dlouhá a 0,8 mm široká, testa jemně hrbolatá, matně černá.

 

Variety
E. ancistrophora je proměnlivá v počtu a délce i barvě trnů, ale žádná z
odchylek nebyla popsána jako variet nebo forma. Rausch řadí k E. ancistrophora
jako variety
var. hamatacantha (E. hamatacantha Backeb.),
var. kratochviliana (E. kratochviliana Backeb.),
var. polyancistra (E. polyancistra Backeb.).
Na úrovni subspecies přiřadil
subsp. cardenasiana (L. cardenasiana Rausch) a
subsp. arachnacantha (L. arachnacantha Buin. et Ritt.).
Rauschovo pojetí má řadu nedostatků. Areály výskytu variet a poddruhů jsou od sebe příliš daleko vzdáleny, taxony však nepochybně patří do blízkého příbuzenstva s E. ancistrophora.

 

Výskyt
E. ancistrophora roste v severní Argentině v provinciích Salta, Jujuy a Tucuman ve výškách kolem 1500 m n. m. Na některých lokalitách v provincii Salta se vyskytuje až ve výškách 2000-2500 m n. m., výjimečně i ve 3000 m n. m. Tento rozptyl v nadmořské výšce se projevuje v mírné proměnlivosti ve vzhledu rostlin. Roční úhrn srážek ve výšce 1500 m n. m. je 690 mm, s výrazným obdobím sucha od května do srpna, kdy jsou také nejnižší průměrné teploty. Srážková a teplotní maxima připadají na leden. Tyto údaje platí pro výšku 1500 m n. m., kde je E. ancistrophora nejrozšířenější.

 

Pěstování
E. ancistrophora je velmi vhodná pro volnou kulturu. Zůstává pak plochá, mohutně vytrňuje a bohatě kvete. Při pěstování ve skleníku vyžaduje hodně čerstvého vzduchu. Roubování je zbytečné. Semena dobře klíčí, semenáčky jsou brzo velké a odolné. Zimní stanoviště musí být velmi chladné s teplotou do 10 stup. C. Při vyšších teplotách se rostliny probouzejí, začínají růst a deformují se. Vysoké zimní teploty snižují ochotu kvést. E. ancistrophora i ostatní příbuzné druhy jsou vhodné pro začínající pěstitele.

 

Poznámky
E. ancistrophora byla Backebergem zvolena za typový druh jeho rodu Pseudolobivia, který vytvořil pro rostliny tělem podobné druhům rodu Lobivia, květ dosahoval rozměrů rodu Echinopsis, ovšem otevíral se ve dne. Frič použil pro tyto taxony rodové jméno Lobiviopsis. Obě jména, jak Backebergovo, tak i Fričovo, vystihují postavení těchto rostlin mezi rody Echinopsis a Lobivia. Fričovo jméno nebylo však platně publikováno a navíc rod Pseudolobivia není v současnosti uznáván. Rozdíl v době květu nemůže dát základ novému rodu. Když A.V.Frič končil pobyt v jednom horském údolí v severní Argentině, kde nabíral nové síly pro další cesty, přinesli mu indiánští chlapci kaktusy ze širokého okolí. Mezi nimi i rostlinu, kterou pojmenoval Lobivia graulichii.
Současně uvedl i její červenokvětou varietu
var. cinnabarina. Tato jména se ujala jen u našich pěstitelů. Ostatní svět ztotožňuje L. graulichii s E. ancistrophora a červenokvětá varieta byla řazena do rodu Lobivia jako L. graulichii (Frič) Backeb., což bylo naprosto chybné. V roce 1973 popsal W.Rausch L. Fricii, což je vlastně ona červenokvětá L. graulichii var. cinnabarina. Když v roce 1975 zařadil L. fricii jako varietu L. tiegeliana, byla tato kombinace neplatná. Jméno var. cinnabarina má přednost. Tento nedostatek odstranil G.Rowley v roce 1982, když uvedl kombinaci L. tiegeliana var. cinnabarina (Frič) Rowley.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 1347, 1959
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1469, 1959
Frič A.V., Kaktusář, 2 : 79-81, 1931
Rausch W., Kakteen und andere Sukkulenten, 24 : 220, 1973
Rausch W., Lobivia, 3 : 136, 1975

 

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a tri