Název
ECHINOCEREUS RAYONENSIS N.P.Taylor
 

Taxon
Echinocereus rayonensis N.P.Taylor, Bradleya, 6 : 76-79, 1988
Druh dostal jméno podle údolí Rayones, kde byl asi 15 let před popisem nalezen.

 

Popis
Tělo
stonky vzpřímené, odnožující na bázi v úrovni terénu nebo i pod úrovní, 120-250 mm dlouhé, 25-45 mm široké. Žeber 10-15 vysokých 4-8 mm, širokých 7-10 mm, rozložených v hrbolky. Areoly kruhovité 5-13 mm od sebe vzdálené, 1,5-3 mm široké. Středové trny v počtu 5-9, sklovitě bílé až nažloutlé, na bázi a špici tmavší, vlasovité až štíhle jehlovité, nejspodnější nejdelší, 30-50 mm dlouhý, dolů směřující; okrajových trnů 15-25 i více, sklovitě bílých, vlasových až jemně štětinovitých, 7-15 mm dlouhých.
Květy
25-55 mm široké i dlouhé, nafialovělé barvy, v jícnu bílé; květní lůžko a trubka s areolami, porostlými jemnými bílými, štětinovitými trny; okvětní lístky úzce obkopinaté, na konci ztenčelé ostré, okraje zoubkované.
Plod
olivově zelený až nahnědlý, asi 8 mm široký a asi 17 mm dlouhý.
Semena
černá, asi 1,5 mm velká.

 

Variety
E. rayonensis se vyskytuje na poměrně malém nalezišti, to je příčinou poměrně malé proměnlivosti sledovaných znaků. Proměnlivé jsou délka i počet trnů v areole a velikost květů, které jsou ovšem zřetelně menší, než jsou květy u vzhledově podobného, avšak ne blízce příbuzného E. longisetus. Taylor se zmiňuje i o existenci odlišné formy, která je rozšířena v kultuře, k níž však chybí jakákoliv další dokumentace. K E. rayonensis nebyla popsána žádná varieta ani forma, naopak - v souvislosti s velmi blízkou příbuzností k E. parkeri existují jisté rozpaky nad popisem taxonu na úrovni druhu.

 

Výskyt
Výskyt E. rayonensis je omezen na údolí Rayones v mexickém státě Nuevo Leon. Údolí je bohaté na další kaktusovou flóru, nalézají se tu i takové vzácnosti, jako Aztekium ritteri či Ariocarpus scapharostrus. Ostatní vegetace je typická pro chihuahuažškou poušť. E. rayonensis roste na vápencových formacích, ve výšce kolem 1000 m n. m.

 

Pěstování
Přesto, že E. rayonensis si nalezl cestu do řady našich sbírek, rozhodně se nedá označit za rostlinu běžnou. To je také zřejmě hlavním důvodem k tomu, že většina rostlin je naroubována na některou z obvyklých podnoží. Rostliny u nás také nekvetou příliš často a ochotně, takže se zatím spoléháme spíše na vegetativní množení roubováním odnoží či řízků. N.P.Taylor ovšem tvrdí, že se jedná o rostliny snadno pěstovatelné a s podmínkou umístění na plném slunci i ochotně kvetoucí. Je tedy předpoklad, že není daleko doba, kdy dostatek semen umožní širší nabídku semenáčků, které jistě pokvetou ochotněji než vegetativně namnožené rostliny. Co se vlastní kultury týče, lze doporučit totéž, co pro většinu echinocereusů z Mexika, tedy vysoké denní a pokud možno nízké noční teploty v době vegetace, nárazovou ale vydatnou zálivku za předpokladu propustného substrátu. Zimní umístění teplejší, než u většiny jiných echinocereusů - kolem 10 stup. C.
Foto, text i sbírka: Pavel Pavlíček.

 

Poznámky
Rostliny v naších sbírkách pocházejí většinou z materiálu šířeného ze sbírky J.Říhy. Nejčastěji bývají označovány jako E. longisetus spec. de Rayones nebo také E. spec. L. 1101. Podobnost nekvetoucích rostlin je evidentní, obě také patří do stejného okruhu kolem E. stramineus. Pokud však tyto rostliny vykvetou, není pochyb o tom, že se jedná o dva různé taxony. Květ E.longisetus je větší se zřetelněji bílým jícnem a s dvakrát širšími okvětními lístky. Dalším argumentem je údaj o výškovém výskytu těchto rostlin. Zatímco E. rayonensis roste ve výškách kolem 1000 m n. m., pak E. longisetus roste mnohem výše - ve výškách 1900-2300 m n. m. Údaj N.P.Taylora hovoří o příbuznosti E. rayonensis k E. longisetus až přes spojovací článek, který tvoří další druh této skupiny - E. parkeri, jenž byl popsán současně s E. rayonensis. N.P.Taylor dále uvažuje, že publikování nového druhu omezeného na areál údolí Rayones je důvodem k prohlášení údolí za přírodní rezervaci, jejíž rostlinné poklady je nutno ochraňovat mnohem přísněji.

 

Literatura
Piltz J., Kakt. und and. Sukk., 27 : 34, 1976
Říha J., Šubík R., Cesta na sever - Rayones I, Kaktusy 79, 57-61, 1979
Taylor N.P., Doplňující poznámky k mexickým echinocereusům, 6 : 65-84, 1988
Unger G., Kakt. und and. Sukk., 39 : 110, 1988

 

Autoři
Foto, text i sbírka: Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a sedm