Název
ECHINOCEREUS PULCHELLUS (Mart.) K.Sch. var. WEINBERGII (Weing.) N.P.Taylor
 

Taxon
Echinocereus pulchellus (Martius) K.Schumann var. weinbergii (Weingart) N.P.Taylor, Kew. Mag., 2 : 272, 1985
Echinocereus weinbergii Weingart, Monatsschr. Kakt.-Kunde, 22 : 83-84, 1912

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, ploše kulovitý až kulovitý, do poněkud řepovitého kořenového systému přecházející, 60-130 mm široký, temeno vpadlé; žeber 14-15, zprvu ostrých, později zploštělých, přímých, více či méně do hrbolků rozdělených, pod hrbolky příčně rýhovaných; epidermis šedozelená, slabě lesklá. Areoly oválné, asi 2 mm široké, až 6 mm od sebe vzdálené, v mládí s dlouhými bílými a jemnými vlásky, později holé nebo s trochou bílé plsti. Středové trny chybí, okrajových trnů 8-12 m různě (3-11 mm) dlouhé, horní nejkratší souběžné s rostlinou uspořádané nebo mírně odstávající, bílé až medově hnědé.
Květ
široce nálevkovitý, nevonící, nejčastěji kolem 40 mm široké i širší, většinou růžové barvy, okvětní lístky ve více řadách, úzce lancetovité, vybíhající do špičky, vně do zelenava zabarvené, uvnitř s karmínově červeným středním proužkem; květní lůžko a trubka s četnými bílými vločkami, vlasy a žlutavými štětinami.
Plod
ve zralosti kulovitý, zelený, později hnědnoucí, s několika areolami s píchavými štětinami, vysýchavý.
Semena
asi 1,5-2 mm velká, černá.

 

Variety
Druh E. pulchellus je rozdělen na tři variety :
var. pulchellus
var. amoenus
var. weinbergii. Na rozdíl od předešlých variet je var. weinbergii celkově robustnější, má více žeber i trnů a zdá se, že ani kořenová řepa v poměru k objemu stonku není tak výrazná, jako u var. pulchellus. Proměnlivost uvnitř variety se dotýká zejména otrnění. Trny mohou být sklovitě bílé, ale i sytě žluté, hnědé až hnědočerné. Někdy se vyskytují trny dvou barev i na jedné rostlině, v sezónních pásech kolem stonku rostliny. Další proměnlivost lze pozorovat i v sytosti vybarvení květu.

 

Výskyt
E. pulchellus var. weinbergii roste v mexickém státě Zacatecas, v jeho západní části na náhorní rovině pohoří Sierra Madre Occidental. Obývá travnaté pláně s úrodnými půdami po většinu roku v řídkém krytu uschlé travnaté vegetace.

 

Pěstování
Pěstování se neliší od kultury ostatních zástupců E. pulchellus. Citlivé řepovité kořeny vyžadují velmi propustný substrát, s příměsí štěrku. Letní stanoviště teplé a slunné, zimování při teplotách kolem 10 stup. C, raději méně. Podle údajů o teplotách na nalezištích by tyto rostliny neměl poškodit ani mírný mráz několik stupňů pod nulou. Rostlina na obrázku představuje pravokořenný semenáč z importních semen sbíraných Stevenem Brackem u Sombrerete v Zacatecas (SB 422). Rostlina poprvé zakvetla asi po pěti letech kultury.
Foto: Karel Crkal.

 

Poznámky
E. pulchellus var. weinbergii je v našich sbírkách v porovnání s dalšími varietami E. pulchellus zastoupena nejméně. Přitom se jedná o velmi atraktivní rostliny, které upoutají pozornost už jako mladé rostliny svým zcela neobvyklým, vlasově jemným otrněním. Podobný jev můžeme pozorovat i u jiného zástupce rodu Echinocereus - E. chloranthus var. neocapillus. Rostliny do dvou - tří let svého věku připomínají spíše rostliny rodu Espostoa. Dříve či později chlupaté otrnění mizí. Naše rostliny ovšem kvetou později než ostatní variety druhu, vysvětluje i menší zastoupení ve sbírkách.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1974, 1960
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 3 : 29, 1922
Feiler H.W., Kakt. und and. Sukk., 23 : 270, 1972
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 146, 1985
Říha J., Echinocereus pulchellus a jeho variety, Kaktusy, 22 : 54, 1986

 

Autoři
Foto: Karel Crkal.
Text a sbírka: Pavel Pavlíček.
Kresba mapky: Václav Šedivý.
Mapka rozšíření Echinocereus pulchellus v Mexiku:


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a osm