Název
ECHINOCEREUS PULCHELLUS (Mart.) K.Sch. var. AMOENUS (Dietr.) K.Schum.
 

Taxon
Echinocereus pulchellus (Martius) K.Schumann var. amoenus (Dietrich) K.Schumann, Gesamtbeschreibung der Kakteen, p. 253, 1897
Echinopsis amoena Dietr., Allg. Gartenztg., 12 : 187-188, 1844
Echinocereus amoenus (Dietr.) K.Sch., Not. Pflanzenfam., 3, 6a : 185, 1894
Jedná se o malou souměrnou, velmi pěkně kvetoucí rostlinu, to bylo podnětem pro výběr jména druhu, nyní variety. Latinské slovo "amoenus" lze přeložit jako "krásný, líbezný, půvabný".

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, 30-75 mm široký, na bázi přechází v kořenovou řepu; temeno mírně vpadlé, žeber většinou 13 (10-14), jen někdy se rozpadají do nevýrazných hrbolků. Trny jen okrajové většinou 6-7, někdy až 10, poněkud od těla odstávající, bílé až žluté, tuhé, později často opadávající.
Květy
asi 50 mm dlouhé, až 80 mm široké, většinou purpurové barvy, vnější okvětní lístky s více či méně zřetelným tmavším středním proužkem; tyčinky bílé až světle žluté, blizna světle zelená.
Plod
kulovitý, s několika areolami s píchavými štětinami, vysýchavý.
Semena
asi 1,5 až 2 mm velká, černá, v plodu jen asi 10-15 zrn.

 

Variety
K druhovému okruhu E. pulchellus byly mimo nominátní variety var. pulchellus popsány další dvě variety, a to:
var. amoenus
var. weinbergii.
N.P.Taylor (1985) se zmiňuje o odlišné (trpasličí) formě
var. amoenus, s hrbolatějšími stonky a bílými květy. Tato forma je známa z blízkosti Ascensionu na jihovýchodě státu Nuevo Leon. Přirozená proměnlivost této variety není velká, i když odlišení od ostatních dvou variet bývá někdy poněkud problematické. Zejména mezi var. pulchellus a var. amoenus existuje (podle pozorování rostlin v našich sbírkách) řada přechodů, kdy je určení příslušnosti k té či oné varietě obtížné.
Rozlišovací znaky:
var. amoenus na rozdíl od var. pulchellus postrádá jemnou vlnu na květním lůžku, areály var. amoenus jsou trnitější, rostliny působí robustnějším dojmem. E. pulchellus
var. weinbergii jsou větší než var. amoenus, mají více trnů v areole a větší počet žeber, v mládí nesou areoly velké množství jemných bílých chlupů. Proměnlivost uvnitř variety se vyznačuje i ve vybarvení květu, který může být i slabě růžový až téměř do běla, ale i sytější, než u rostliny na obrázku, která představuje formu v našich sbírkách nejobvyklejší.

 

Výskyt
E. pulchellus var. amoenus je rozšířen v chladnějších částech Mexika, zejména v San Luis Potosí, zasahuje i do Hidalgo a Nuevo Leon. Vyskytuje se na travnatých pláních a stejně jako var. pulchellus v dobách sucha silně zmenšuje svůj objem a zatahuje pod úroveň terénu.

 

Pěstování
Stejně jako jiné rostliny s řepovitým kořenem, i E. pulchellus var. amoenus je citlivý na přemíru vlhka. Nejlépe vyhovuje velmi hrubozrnný substrát, ten je ovšem rychle vysýchaví, takže je na místě i častější zálivka, zejména v období květen, červen. V této době je vhodné dodat se zálivkou i živiny, ať již umělým, nebo přirozeným hnojivem.
Rostliny nasazují poupata již v předjaří. Místa, odkud rostlina pokvete, se nejprve prozrazují zduřelým a tmavším místem nad areolou, později se na těchto místech nahloučí štětinky a prorážejí poupata. Pokud dojde ke sprášení květu s květem druhé rostliny, vyvíjí se plod, který je dlouhou dobu pevně spojen s rostlinou. násilným oddělením vzniká hluboká jizva, kde může snadno dojít k infekci plísní. Je tedy vhodné čekat na úplné vyzrání plodu, což je problematické u rostlin, které vykvetly později a plody v pevném spojení s epidermis přetrvávají do pozdního podzimu, kdy se opět mohou stát zdrojem nákazy. V těchto případech je vhodné poraněním plodu uspíšit zrání a vyschnutí plodu do fáze, kdy lze plod z rostliny odstranit.

 

Poznámky
E. pulchellus var. amoenus v přírodě nalezl a poslal do Evropy Karl August Ehrenberg, ředitel důlní společnosti v Real del Monte v Mexiku. Nekvetoucí rostliny vykazují značnou podobnost k rostlinám rodu Echinopsis, to pravděpodobně vedlo k milnému zařazení a popisu rostliny jako Echinopsis amoenus Dietr. Popis publikoval dr. Filosofie německé národnosti - Albert Dietrich v roce 1844. Za 4 roky nato stanovil Engelmann rod Echinocereus, ale až za 50 let po publikování prvního popisu dochází zásluhou profesora Karla Schumanna ke kombinování jména do rodu Echinocereus (1894), tehdy jako druhu - Echinocereus amoenus. Od té doby řada autorů poukazovala na značnou podobnost a blízkou příbuznost k E. pulchellus. Tuto skutečnost rozpoznal i Schumann a již 3 roky po kombinaci druhu znovu jméno kombinuje na úroveň variety k E. pulchellus. Nutno dodat, že jiní autoři stále uznávali (Backeberg) a uznávají (západoněmecký specialista na rod Echinocereus - Kunzmann) tento taxon jako druh - E. amoenus.
Jedna z posledních studií (N.P.Taylor, 1985) respektuje hodnocení na úrovni variety, což se zdá být rozumné.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 4 : 1973, 1995, 1960
Backeberg C., Kakteenlexikon, p. 120, 1976
Borg J., Cacti, p. 218, 1970
Britton N.L. et Rose J.N., The Cactaceae, 3 : 33, 1922
Feiler H., Kakt. und and. Sukk., 23 : 274, 1972
Říha J., Echinocereus pulchellus a jeho variety, Kaktusy, 22 : 54-56, 1986
Schütz B., Kaktusy 82, 18 : 102-103, 1982
Schäfer A., Kakt. und and. Sukk., 20 : 114, 1969
Taylor N.P., The genus Echinocereus, p. 146, 1985

 

Autoři
Rostliny nasazují poupata již v předjaří. Místa, odkud rostlina pokvete, se nejprve prozrazují zduřelým a tmavším místem nad areolou, později se na těchto místech nahloučí štětinky a prorážejí poupata. Pokud dojde ke sprášení květu s květem druhé rostliny, vyvíjí se plod, který je dlouhou dobu pevně spojen s rostlinou. násilným oddělením vzniká hluboká jizva, kde může snadno dojít k infekci plísní. Je tedy vhodné čekat na úplné vyzrání plodu, což je problematické u rostlin, které vykvetly později a plody v pevném spojení s epidermis přetrvávají do pozdního podzimu, kdy se opět mohou stát zdrojem nákazy. V těchto případech je vhodné poraněním plodu uspíšit zrání a vyschnutí plodu do fáze, kdy lze plod z rostliny odstranit.
Foto: Karel Crkal.
Text a sbírka: Pavel Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a osm