Název
SULCOREBUTIA CANIGUERALII (Cárd.) Buin. et Donald
 

Taxon
Sulcorebutia canigueralii (Cárdenas) Buining ex Donald, Cactus and Succulenten Journal (GB), 3, : 57, 1965
Rebutia canigueralii Cárd. Cactus and Succulenten Journal (USA), 1 : 26-27, obr. : 27, 1964
Weingartia canigueralii (Cárd.) Brandt subgenus Sulcorebutia, Der Frankfurter Kakteenferund, 2 : 17, 1978
Druh byl pojmenován podle nálezce rostliny Juana Caniguerala.

 

Popis
Tělo
rostlina bohatě odnožuje,jednotlivé stonky kulovité, 10 mm vysoké a 20 mm široké, na temeni protáhlé, epidermis šedavá, kořeny dlouhé, postupně se zužující. Žeber kolem 13, spirálovitě uspořádaných, úplně rozčleněných na hrboly o průměru 3-4 mm. Areoly 3 mm od sebe vzdálené, úzké, eliptické, 3 mm dlouhé, s bílou plstí, pololesklé ve středu hrbolu. Trny paprskovitě uspořádané, v počtu 11-14, podobné štětinám, 1,5-2 mm dlouhé, bělavé, na bázi hnědé. Některé areoly mají 1-2 střední trny postaveny kolmo na areolu, při pohledu shora je na tělíčku plno krátkých trnů.
Květy
vyrůstají ze spodní části těla, trychtýřovité, mírně ohnuté, 30-40 mm v průměru. Semeník kulovitý, o průměru 5 mm, pokrytý nazelenalými šupinami, širokými 2 mm. Trubka načervenale žlutá, rozšiřující se vzhůru, pokrytá zelenými šupinami, 3 mm širokými. Vnější okvětní lístky lopatkovité, 12 x 4 mm, hnědavě žluté. Vnitřní okvětní lístky kopinaté, 20 x 5 mm, v dolní části žluté, v horní oranžovočervené. Tyčinky vyrůstají od dna trubky po bázi koruny, nitka zlatožlutá, prašníky žluté. Čnělka 25 mm dlouhá, zelenavá, osmilaločná blizna světle žlutá, laloky paprskovitě uspořádány ve dvou řadách, 1,5 mm dlouhé.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
V popisu je udána jako původní lokalita Sucre, provincie Oropeza, departement Chuquisaca, Bolivie, ve výšce 2800 m. Z literatury je znám přesnější údaj - jižně od Sucre na svazích hory Churuquella.S. canigueralii rozšířil v Evropě až W. Krahan (WK nebo Kr 217), který také sbíral v blízkosti města u cementárny na prvý pohled stejné rostliny (Kr 217a). Teprve v kultuře se projevily určité odlišnosti, takže nakonec byly tyto rostliny popsány v Cactus and Succulent Journal (GB), 2 : 37-38, obr. : 37, jako Sulcorebutia verticillacantha Ritter var. applanata Donald et Krahn. Stejné rostliny byly distribuovány firmou de Herdt pod nesprávným označením S. zavaletae. Jejich podstatným znakem vůči S. canigueralii je, že narůstají do větších rozměrů, zůstávají kulovité a hlavně kvetou růžovofialově, některé dokonce s bílým jícnem. S. cagueralii roste naproti tomu v kultuře mírně protáhlé. Sběry W. Rausche (WR 281) vykazují oba typy. Jeho sběry v okolí Sucre a poznatky W. Gertela vnesly do tohoto problému trochu více světla. V blízkém okolí Sucre roste více populací, které je možno charakterizovat následovně. Jižně od města se vyskytuje populace s červenožlutými květy - S. canigueralii. Severně jsou populace s květy růžovofialovými, ale vyskytují se i v barvách více červených. Vzhledově odpovídají S. canigueralii nebo rostlinám, které známe pod polními čísly WR 64, L 375, L 954, Kr 380 nebo pod jmény S. sp. Ravelo, S. sp. Chatajilla (Sulcorebutia Verticillacantha Ritter var. chatajillensis Oeser et Brederoo) a také S. vaqueziana var. albispina. Směrem na severozápad, tedy u cesty Sucre-Ravelo je převážná většina populací s červenými květy, které mají někdy světlejší nebo žlutý jícen. Skoro všechny tyto rostliny jsou podobné předcházejícím.
Několik kilometrů směrem na Ravelo se již objevuje populace, která připomíná S. verticillacantha Ritt. var. losenickyana (Rausch) Oeser. Většina rostlin se podobá S. canigueralii, ale některé jsou větší. Dále se již objevují také rostliny více otrněné - S. verticillacantha var. losenickyana. V literatuře se objevují názory, že u všech populací kolem Sucre se jedná o mimořádně variabilní druh, který by se měl nazývat S. canigueralii. Pokud ovšem nebude problém jednoznačně vyřešen, musíme dbát určité opatrnosti. Ukazuje se totiž, že barva květů zůstává konstantní i ve výsevech, takže z červenožlutých jedinců nedostaneme květy růžovofialové a naopak.

 

Pěstování
Nároky na pěstování se neliší od ostatních druhů rodu.
Autor textu: František Hájek.

 

Poznámky
Na rozdíl od popisu jsou stonky S. csnigueralii i při tvrdém pěstování na vlastních kořenech podlouhlé. Barva epidermis má značný rozptyl, pohybuje se od šedozelené až po hnědofialovou. Také velikost a stavba květů jsou různé. Vzájemný poměr barvy žluté a červené se v květech rovněž různě mění, ale jsou známé i květy žlutooranžové nebo červené.

 

Literatura
Brinkmann K. H., Gattung Sulcorebutia, : 28, obr. : 42, 1976
Brinkmann K. H., Der Frankfurter Kakteenfreund, 4 : 1976-1979, 1980
Gertel W., Kakteen andere Sukkulenten, 3 : 49-53, obr. : 50, 1984
Jelínek J., Kaktusy, 4 : 73-76, obr. : 75, 1967
Kooy P., Succulenta, 12 : 270, obr., 1978
Putmann E. W., National Cactus and Succulent Journal (GB), 3 : 59, 60, obr.: 59, 1977
Schütz B., Kaktusy, 2: 26-27,obr., 1979
Schütz B., Kaktusy, 4: 74, obr., 1984

 

Autoři
Autor textu: František Hájek.
Autor foto: Karel Crkal.
Rostlina pochází ze sbírky Stanislava Ludvíka z Chrudimi.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a tri