Název
ARROJADOA ERIOCAULIS Buin. et Bred. var. ERIOCAULIS
 

Taxon
Arrojadoa eriocaulis Buining et Brederoo, Kakt. und and. Sukk., 24 : 241-244, 1973
Eriocaulis znamená s vlnatým stonkem a vztahuje se na jemné vlasovité chlupy, které vyrůstají z areol a zakrývají stonek.

 

Popis
Tělo
stonek keřovitý, jednotlivé výhony až 0,6 m dlouhé a asi 15 mm široké, vyrůstá z velké hlízovité kořenové soustavy až 6-8 cm velké; žebra v počtu 8-9, přímá plochá sotva 2 mm vysoká, zaoblená, jasně zelená; areoly oválné 2-2,5 mm dlouhé a 1,5 mm široké s mnoha bílými až žlutobílými jemnými chlupy. Okrajových trnů 10-12, paprskovitě uspořádaných v areole, asi 4-7 mm dlouhých, běložlutých, přímých a jehlovitých.Středových trnů až asi 8, dlouhých 6-12 mm, tmavohnědých, odstávajících.
Květy
trubkovitého tvaru asi 19 mm dlouhé, na nejširším místě až 6 mm široké, holé, někdy s oranžovým až bělavým vnitřním okvětím, lesklé; na květním lůžku šupiny s nepatrnými vlasy.
Plod
vejčitého tvaru asi až 14 mm dlouhý a 10 mm široký, hnědočerveně zbarvený, lesklý.
Semena
přílbovitého tvaru, 1,2-1,4 mm široká, testa leskle černá, bradavčitá.

 

Variety
Vedle nominátní variety byla popsána
var. albicoronaria Van Heek et al. s jemnějším otrněním, delšími středovými trny (a dvoubarevným okvětím), vnitřní okvětní lístky jsou čistě bílé barvy.

 

Výskyt
Nominátní varieta je rozšířena pouze v okolí osady Mato Verde na mírných svazích a náplavech písčitých půd v nadmořské výšce asi 950 m. Společně se vyskytuje dosud nepopsaný druh rodu Melocactus, mnoho druhů trav, mechů a nízkých keřů.

 

Pěstování
Jedná se o druh, který pochází z tropických oblastí Brazílie a proto vyžaduje celoročně teplé umístění. Zimní teploty by neměly klesat pod 12 stup. C. Vzhledem k citlivým hlízovitým kořenům roubujeme rostliny na tvrdé, pomalu rostoucí podnože, které časem zapustíme do substrátu. Vhodnou trvalou podnoží může být i Pereskiopsis. V zimním období vrcholy letorostů zasychají a odumírají, rostlina je však ve vegetaci brzy obnoví. Do květní zralosti dospívá během 3-4 let, když rostlina vytvořila menší trs a jednotlivé stonky dorostly délky kolem 10-15 cm, konce větví se rozšíří a vznikne kyjovité cefálium s dlouhými vlasy a štětinovitými trny. Obdobím kvetení je léto, někdy se květy opakují i na podzim. Množíme výsevem semen a snadno i roubováním či řízkováním.
Na snímku R.Šubíka je rostlina vypěstovaná ze semen P.Brauna ve sbírce autora textu.

 

Poznámky
A. eriocaulis je drobným druhem, který i v přírodě každoročně v nadzemní části usychá a přežívá pouze v kořenových hlízách. Pokud nadzemní část dospěje do květní zralosti, tj. vytvoří cefálium a květy, musí být stonek nejméně 20 cm dlouhý. V přírodě to nemusí být každým rokem a tak se květy mohou na rostlině objevit i nepravidelně.Semenáče zakládají první roky podzemní hlízy a teprve po řadě let dorostou potřebné velikosti a dospívají ke květuschopnosti. Rod Arrojadoa je zajímavý celou řadou znaků, např. tvorbou cefália, které vzniká koncem vegetační sezóny na koncích letorostů terminálně a během období klidu (tj. v zimě) produkuje květy. V následné sezóně cefálium prorůstá a stonek pokračuje v dlouživém růstu, aby opět koncem sezóny na vrcholu vzniklo nové cefálium. Květy se mohou také objevit i na starších partiích stonku, v rok i více starých cefáliích.

 

Literatura
Braun J.P., On the taxonomy of Brazilian Cereae, Bradleya, 6 : 85-99, 1988
Braun J.P., Die Gattung Arrojadoa Br. et R., Kakt. und and. Sukk., 29 : 238-241, 1978
Buining A.F.H., Arrojadoa eriocaulis, Kakt. und and. Sukk., 24 : 244, 1973
Říha J., Arrojadoa dinae a příbuzné, Kaktusy 18 : 84-85, 19982

 

Autoři
Na snímku R.Šubíka je rostlina vypěstovaná ze semen P.Brauna ve sbírce autora textu.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet