Název
ARIOCARPUS KOTSCHOUBEYANUS (Lem.) K.Sch. var. KOTSCHOUBEYANUS
 

Taxon
Ariocarpus kotschoubeyanus (Lemaire) K.Schumann in Engler et Prantl, Pflanzenfam., Nachtr., p. 259, 1897
Anhalonium kotschoubeyanus Lem., Bull. Cercl. Confér. Hort. Dep. Seine, 1842
Anhalonium sulcatum S.-D., Cact. Hort. Dyck., 5, 1850
Cactus kotschubeyi Kuntze, Rev. Gen., p. 260, 1891
Ariocarpus sulcatus (S.-D.) K.Sch., in Engler et Prantl, Pflanzenfam. 3, 6a, p. 195, 1894
Roseocactus kotschoubeyanus (Lem.) A.Berger, Journ. Wash. Acad. Sci., 15 : 48, 1 : 48, 1925
Druh byl nazván na počest knížete Kotschubeye, ministra vnitra carské ruské vlády, který byl mecenášem botanických výprav barona Karwinského do Mexika.

 

Popis
Tělo
stonek většinou jednotlivý, temně zelené barvy, v přírodě téměř celý pod úrovní terénu, polokulovitý, na temeni plochý, 10-30 mm vysoký a 20-70 mm široký; bradavky při základu prodloužené, v průřezu trojhranné, na konci obvykle s ostrým hrotem; horní část plochá, trojúhelníkovitá se střední vlnatou brázdou po celé horní délce bradavky. Trny v dospělosti chybějí.
Květ
vzniká v brázdě téměř u paty mladých bradavek na temeni rostliny, 15-30 mm široký, 18-25 mm dlouhý, červený, purpurový až fialově červený; nitky bílé, prašníky žlutooranžové, bliznové laloky
bílé.
Plod
červený, růžový nebo bílý, šťavnatý, později s papírovitým vnějším oplodím, 5-8 mm dlouhý, 1-3 mm široký.
Semena
černá, jamkovaná, oválná, 1 mm velká.

 

Variety
A. kotschoubeyanus je proměnlivým taxonem a proto byly některé odchylné typy hodnoceny jako samostatné variety:
var. macdowellii (Marshall) Backeb. (1941) se vyskytuje v mexických státech Coahuila a San Luis Potosí a vyznačuje se drobnějším vzrůstem, drobnějšími a tmavšími bradavkami.
var. albiflorus Backeb. (1951) je charakterizována zejména bílým květem.
Její výskyt byl donedávna neznámý, podle současných informací rostou bělokvěté rostliny v Tamaulipas (Tula), případně na pomezí států Nuevo Leon a San Luis Potosí.
var. elephantidens Skarupke (1973) - vzrůst, bradavky a květ jsou robustnější než u ostatních forem, vyskytuje se ve státě Queretaro (Cadereyta).
Ze stručných charakteristik je patrné, že rozdíly mezi jednotlivými varietami jsou minimální a nemají hodnotu, která by podle dnešních taxonomických hledisek opravňovala hodnotit je jako variety nebo dokonce druhy (obdobným způsobem by bylo možno dělit i některé další ariokarpusy, např. A. trigonus nebo velmi variabilní A. retusus). Nejvíce toto tvrzení platí pro var. macdowellii. V Atlase kaktusů je však uvedené členění zachováno z tradice pro účely pěstitelsko sběratelské.

 

Výskyt
A. kotschoubeyanus byl nalezen asi v roce 1840 Karwinskym v Mexiku, žádné jiné bližší údaje nebyly uveřejněny. Pozdějšími průzkumy se zjistilo, že se vyskytuje ve státě Coahuila, Tamaulipas, San Luis Potosí, Queretaro a Zacatecas. Vždy jde o ploché, často dočasně zaplavené terény s písčito jílovitými půdami v nadmořské výšce okolo 1000 metrů. V přírodě jsou tyto rostliny dokonale maskovány, jejich vrchní plochá část kopíruje povrch okolí a nijak nevyčnívá nad půdu, takže pokud rostlina zrovna nekvete, je jen obtížně k nalezení.
Jako typ byla stanovena rostlina sbíraná E.F.Andersonem v okolí Matehualy, San Luis Potosí, kde své sběry uskutečnil pravděpodobně i Karwinsky.

 

Pěstování
Zásady pěstování jsou obdobné jako pro ostatní druhy rodu. Semena neklíčí příliš ochotně, drobné klíčence je třeba roubovat co nejdříve, nejlépe na tvrdě pěstované hybridní echinopsisy, které kromě své odolnosti také tolik nenarušují přirozený vzhled roubovanců jako některé cereusovité podnože. I po naroubování rostou pomalu a rostliny kvetou poprvé po více než pěti letech pěstování. Nepříjemné je, že A. kotschoubeyanus nasazuje poupata často až začátkem října a patří tak k nejpozději kvetoucím ariokarpusům (platí zejména pro červenokvěté variety). Pozdní podzimní slunce často nedokáže rostliny přinutit kvést. To je také hlavní příčinou nedostatku semen tuzemské produkce.

 

Poznámky
Botanickou expedici Karwinského do Mexika v letech 1840-42 financovala ruská vláda, většina jeho sběrů se proto dostala do Ruska. Tak tomu bylo i v případě tří exemplářů A. kotschoubeyanus - všechny byly původně ve vlastnictví knížete Kotschubeye. Ten předal posléze jeden exemplář do botanické zahrady v Petrohradě, druhý si ponechal a třetí zakoupil pařížský obchodník Cels, který za ni zaplatil celých tisíc franků, což představovalo váhu rostliny ve zlatě. Musela to být tehdy obrovská senzace a neuvěřitelná cena a protože tato skutečnost se opakuje v kaktusářské literatuře už 150 let při každé příležitosti, musíme ji zopakovat i my. Je však nutné zdůraznit, že pojem vzácnosti A. kotschoubeyanus platí i přes podstatně lepší dostupnost rostlin i semen dodnes.
Spolu s A. fissuratus byl A. kotschoubeyanus přeřazen v roce 1925 A.Bergerem do rodu Roseocactus. Koncepce dvou samostatných rodů Ariocarpus a Roseocactus však v průběhu let neobstála. Diferenciace mezi Ariocarpus a Roseocactus je dnes provedena na úrovni podrodů jediného rodu Ariocarpus.

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of Ariocarpus (Cactaceae), Cact. Succ. J. (US), 37 : 39-49, 1965
Backeberg C., Die Cactaceae 5 : 3063-3075, 1962
Bouma M., Příspěvek k pěstování rodu Ariocarpus generativním způsobem, Aztekia, 4/2 : 6-11, 1981
Britton N.L., Rose J.N., The Cactaceae 4 : 80-83, 1923
Frank G., Die Arten, Varietäten und Formen der Gattung Ariocarpus, Kakt. und and. Sukk., 21 : 82-86, 1970
Lux A., Staník R., Ariocarpus kotschoubeyanus (Lem.) K.Sch., Kaktusy-Sukulenty, 4 : 34-36, 1983
Voldán M., Naleziště ariokarpusů, Kaktusy, 2/5 : 105-109, 1966

 

Autoři
Text a sbírka: V.Šedivý.
Kulturní rostlinu fotografoval J.Král, obrázek z přírody (lokalita pod plochým kopcem v předhůří Sierra de la Paila) fotografoval P.Pavlíček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a osm