Název
ARIOCARPUS FISSURATUS (Engelm.) K.Sch. var. FISSURATUS
 

Taxon
Ariocarpus fissuratus (Engelmann) K.Schumann in Engler et Prantl, Nat. Pflanzenfam., 3, 6a : 195, 1894
Mammillaria fissurata Engelmann, Proc. Amer. Acad., 3 : 270, 1856
Anhalonium fissuratum Engelm. in Emory US. and Mex. Bound. Survey, Cactaceae, 75, 1859
Anhalonium engelmannii Lem., Cacteés, 42, 1868
Roseocactus fissuratus A.Berger, Journ. Wash. Acad. Sci., 5 : 43, 1925
Fissuratus znamená rozdvojený, rozštěpený, rozdělený a toto pojmenování se vztahuje na bradavky tohoto taxonu, rozdělené na horní straně hlubokou podélnou brázdou.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, šedozelené barvy, polokulovitého tvaru, na temeni zploštělý, 40-60 mm vysoký, 50-150 mm široký; bradavky uspořádány střechovitě, 10-20 mm dlouhé, 15-22 mm široké, v průřezu skoro trojúhelníkovité, na vrchní straně mírně oblé nebo téměř ploché s hlubokými podélnými a příčnými brázdami; nejvýraznější jsou podélné brázdy, sledující tvar bradavky a hluboká středová brázda, vyplněná hustou krátkou nažloutlou až hnědavou vlnou, vyskytující se též v paždí bradavek. Trny v dospělosti chybějí.
Květ
vzniká ve středové brázdě téměř u báze bradavky, 25-45 mm široký, 15-35 mm dlouhý, vnější okvětní lístky světle červenofialové, světle fialové, vzácně bílé, vnitřní okvětní lístky poněkud tmavší (až temně červené), tyčinky bílé, prašníky oranžové, 5-10 bliznových laloků bílých až krémových.
Plod
ukryt v těle rostliny až do zralosti, bělavý až hnědavý, šťavnatý, později s papírovitým vnějším oplodím, 5-15 mm dlouhý, 2-6 mm široký.
Semena
jamkovaná, oválná, černá, 0,8 mm velká.

 

Variety
po téměř sedmdesáti letech různých názorových sporů se členění uvnitř rodu Ariocarpus ustálilo na úrovni, která je obecně akceptována. A. fissuratus v sobě dnes zahrnuje dvě variety - nominátní
var. fissuratus a
var. lloydii.
Je nesporné, že oba taxony mají mnoho společných rysů, viditelných nejen na první pohled, ale i skrytých (charakter pylových zrnek, chemické složení atd.).
Rozdíly mezi nominátní varietou a var. lloydii spočívají ve tvaru a velikosti těla a bradavek -
var. lloydii dorůstá větších rozměrů, nadzemní část je spíše polokulovitého tvaru, bradavky jsou robustnější, v průřezu téměř kruhovité, s méně rozbrázděným povrchem a chybějícími krajními podélnými brázdami.
Poznámka Pavlíček:
při cestě Mexikem (1990) jsme s panem Brackem v nevysokém pohoří Sierra de la Paila nalezli lokalitu s několika rostlinami A. fissuratus. Byli to skuteční obři - největší exemplář byl 25 cm vysoký a přes 30 cm široký, takže rozměry ukazovaly na A. fissuratus var. lloydii. Jaké bylo naše překvapení, když jsme rostliny studovali zblízka. Zjistili jsme, že tvar bradavek svou strukturou i střední rýhou ukazuje jednoznačně na A. fissuratus var. fissuratus. I Steven Brack, kterého pokládám za jednoho z nejvýznačnějších znalců mexické sukulentní flóry, byl nad těmito rostlinami v rozpacích. Je to ovšem jen další důkaz toho, jak nesnadné je přírodu nacpat do šuplíčků botanické vědy. A že nás klenotnice mexické kaktusové flóry ještě ledasčím překvapí, to si můžeme být jisti.

 

Výskyt
Typová lokalita nebyla v původním popise uvedena, základem pro Engelmannův popis byly rostliny sbírané Wrightem, Bigelowem a Parrym. V roce 1852 bylo jméno lektotypifikováno rostlinou, sbíranou Schottem poblíž soutoku řek Pecos a Rio Grande ve Fairly Springs, Texas, USA.
A. fissuratus var. fissuratus je rozšířen v severní části Chihuahuašské pouště od západu Texasu až po středoseverní Mexiko. Vyskytuje se v kamenitém vápencovito jílovém terénu, rostliny z větší části ukryty pod úrovní terénu. Celkem četný výskyt je udáván v Texasu, zejména v oblasti Big Bendu a jeho okolí a dále podél Rio Grande na východ (Crocket Co. Brewster Co., Pecos Co., Presidio Co., Terrel Co., Maverick Co., Webb Co., Val Verde Co.). Méně často se vyskytuje v Mexiku; sběry pocházejí z Coahuily (severovýchodní svahy Sierra Madre Oriental v okolí Parras de la Fuente). Někdy bývá v literatuře uváděn bez bližšího určení i výskyt ve státě Zacatecas.

 

Pěstování
Zásady pro pěstování A. fissuratus jsou stejné jako pro ostatní příslušníky rodu. Rozhodneme-li se pro pravokořenný způsob, je nutné se obrnit trpělivostí a nedopustit se přehmatů zejména při zalévání. Pravokořenné rostliny budují svou podzemní část - mohutný řepovitý kořen - velmi dlouho. Přivést pravokořenný A. fissuratus, pěstovaný ze semene do květu, představuje téměř dvacet let velmi opatrné kultivace bez pěstitelských chyb. Proto se ariokarpusy nejčastěji roubují; jako podnož vyhoví velmi dobře různé tvrdě pěstované hybridní echinopsis. Roubované rostliny dorůstají samozřejmě větších rozměrů než je tomu u pravokořenných. I přesto kvete A. fissuratus až po dosažení větších rozměrů, zejména to platí pro rostliny pocházející z Texasu.

 

Poznámky
Living rock (živý kámen), jak je nazýván v Texasu, je velmi dlouho známým a populárním kaktusem stejně jako ostatní ariokarpusy. Byl objeven při mapování území, získaných Spojenými státy v polovině minulého století od Mexika a poprvé popsán G.Engelmannem. Ve dvacátých letech našeho století jej Alwin Berger spolu s dalšími taxony (A. kotschoubeyanus, A. lloydii) zařadil do samostatného rodu Roseocactus. Vytvoření nového rodu bylo zdůvodňováno odlišností stavby areol těchto rostlin oproti ostatním příslušníkům rodu Ariocarpus (brázdy) a údajně odlišným místem vzniku květů (z bazální části bradavky oproti axile mezi bradavkami). V šedesátých letech však E.F.Anderson dokázal podrobnými studiemi na živém materiálu (Berger měl ke svým anatomickým studiím k dispozici pouze mrtvé rostliny), že u všech ariokarpusů existuje pouze jediný základ pro vývoj areoly, ze kterého vzniká i květ. Rozdíly mezi jednotlivými typy areol byly pak v Andersonově pojetí rodu vyjádřeny klasifikací podrodů (subgenus Roseocactus), subgenus Ariocarpus).

 

Literatura
Anderson E.F., A taxonomic revision of Ariocarpus (Cactaceae), Cact. Succ. J. (US), 37 : 39-49, 1965
Backeberg C., Die cactaceae, 5 : 3063-3075, 1961
Backeberg C., Kilian G., Ein neuer Roseocactus, Kakt. und and. Sukk., 11 : 149-152, 1960
Benson L., Cacti of the United States and Canada, p. 861-864, 1982
Bouma M., Příspěvek k pěstování rodu Ariocarpus generativním způsobem, Aztekia, 4 : 6-11, 1981
Britton N.L., Rose J.N., The Cactaceae, 4 : 80-83, 1923
Dufek R., Zajímavosti z rodu Ariocarpus, Aztekia, 7 : 68-70, 1984
Frank G., Die Arten, Varietäten und Formen der Gattung Ariocarpus, Kakt. und and. Sukk., 21 : 82-86, 1970
Habermann V., Ariocarpus fissuratus, Kaktusy 77, 13 : 7-10, 1977
Weniger D., Cacti of the Southwest, p. 100-102, 1969
Voldán M., Naleziště ariokarpusů, Kaktusy 66, 2 : 105-110, 1966

 

Autoři
Text: V.Šedivý.
Na prvním snímku je typický vyzrálý exemplář texaské formy.
Druhý snímek představuje zástupce netypické populace A. fissuratus ( var. lloydii ?) v Sierra de la Paila v Mexiku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a tri