Taxon
Aporocactus flagelliformis (Linnaues) Lemaire, I11. Hort., 7, 68, 1860
Cactus flagelliformis Linnaeus, Sp. Pl., p. 467, 1753
Cereus flagelliformis (L.) Mill., Gard. Dict., ed. 8, n. 12, 1768
Jméno druhu charakterizuje tvar těla. Flagelliformis znamená bičovitý, šlahounovitý.

Popis
Tělo
stonky jsou šlahounovité, 10-20 mm široké a až 1,5 m dlouhé, u báze bohatě rozvětvují a tvoří husté závěsy, žeber 10-14, nízká, přímá, nebo jen málo spirálovitá, epidermis lesklá, zelená, později šedozelená, areoly 3-7 mm od sebe vzdálené, kulovité, velmi malé, holé. Okrajových trnů 8-12, jehlovité, tenké, 5-7 mm dlouhé, rezavé, tmavožluté, červenohnědé až tmavohnědé, středové trny 3-4, obtížně odlišitelné od okrajových, jehlovité, tenké, 7 mm dlouhé, barva stejná jako u okrajových.
Květy
zygomorfní, 80-100 mm dlouhé, karmínové až tmavě růžové, vnější okvětní lístky jamkovité, zpět zahnuté, vnitřní okvětní lístky širší, trubka krátká, porostlá šupinami a vlasy, květní lůžko tenkými štětinami, nitky karmínové, u báze tmavší, prašníky žluté, čnělka tmavě růžová až karmínová, blizna žlutavá, ramen 5-7, tyčinky i čnělka stejně dlouhé, často z květu vyčnívající.
Plod
kulovitý, 12-15 mm velký, červený, porostlý štětinami, dužina žlutá.
Semena
kulovitá, 0,6 mm velká, černá.

Variety
A. flagelliformis je uniformní druh a nebyla popsána žádná varieta. Rostliny v našich sbírkách pocházejí z jednoho klonu. Existuje však mnoho kříženců, především mezi rody Aporocactus, Trichocereus, Heliocereus, Selenicereus, Epiphyllum a dalšími.

Výskyt
A. flagelliformis je znám z jediného naleziště v horách u Metztitlan v Mexiku. Roste zde epifyticky v lesích nad 1800 m n. m. V literatuře jsou někdy chybně uváděny i jiné lokality.

Pěstování
Pěstování je bez problémů. A. flagelliformis vyžaduje výživnější propustný substrát, snáší plné slunce, ale spokojí se i s polostínem. V létě potřebuje vydatnou zálivku a starší rostliny můžeme občas přihnojit organickým nebo minerálním hnojivem. Zimní stanoviště světlé s teplotami 10-12 stup. C. Doporučuje se občasné navlhčení substrátu, aby kořeny zcela nezaschly. Jinak se na jaře obtížněji probouzejí k vegetaci. Zmlazováním rostlin dosáhneme košatějšího růstu.

Poznámky
A. flagelliformis a jeho kříženci jsou často pěstovány i nekaktusáři v bytech i na pracovištích, kde časem vytváří velké trsy s více než metrovými šlahouny. V minulém století byla vyšlechtěna celá řada kříženců, z nichž je nejčastěji citován Heliaporus smithii. Vznikl křížením mezi A. flagelliformis a Heliocereus speciosus (matka). Tento kultivar má květy až 150 mm široké, stonky jsou podobné A. flagelliformis. Vyšlechtil jej v r.1830 anglický zahradník Mallison. Další kultivary vyšlechtil Carl Rettig křížením s rody Selenicereus a Epiphyllum.
Rod Aporocactus zahrnuje celkem asi 5 druhů, které se liší jen velikostí a barvou květů, která je v různých odstínech červené a šířkou stonků, která dosahuje až 25 mm. Jsou to
A. flagelliformis s květy šarlatově červenými
A. leptophis s květem fialovým,
A. martianus s květy šarlatově červenými a s nafialovělým okrajem květních lístků a
A. conzattii s květy červenými.
U všech druhů vydrží květy otevřené 2-4 dny.

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 2 : 819, 1959
Balogh A., Kaktusy, Sukulenty, 3 : 16, 1982
Berger A., Kakteen, p. 109, 1929
Gröner G., Kakteen und andere Sukkulenten, 39 : 42, 1988
Hövel O., Kakteen und andere Sukkulenten, 16 : 238, 1965

Autoři
Text: Jaroslav Ullmann.
Foto: Viktor Havelík.