Název
WIGGINSIA LEPROSORUM Ritt.
 

Taxon
Wigginsia leprosorum Ritter, Kakteen in Südamerika, 1 : 194-195, 1979
Notocactus leprosorum (Ritt.) Havlíček, Kaktusy 81, 17 : 7-9, 1981
Druh byl sbírán poblíž útulku malomocných (nemocných leprou), odtud jeho jméno.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, světle zelený, někdy modravý, tvar výrazně kyjovitý, na úrovní temene nejširší. Žeber v květuschopném stavu 14-22, s ostrými hranami, v průřezu trojúhelníkovitá. Areoly na dolní části hrbolů nebo zcela v zářezech, 2-3 mm široké, 7-15 mm od sebe vzdálené. Otrnění v mládí a ve stáří značně odlišné; v mládí všechny trny jemné, jehličkovité, středových trnů 8-10, několik milimetrů dlouhé, bělavé; středových trnů více, poněkud silnější, 5-8 mm dlouhé, na konci tmavší, rovné, vzpřímené; ve stáří okrajových trnů 6-10, jehlovité, téměř rovné, hnědavé, šednoucí, s tmavším hrotem, 8-17 mm dlouhé, uspořádány do kruhu kolem areoly, dolní nejsilnější; středové trny 0-4, postavené do kříže, vzpřímené, silnější, hnědé, 10-20 mm dlouhé, s tmavším hrotem.
Květy
široce rozevřeny, asi 35-40 mm dlouhé a stejně široké, intenzivně sírově žluté; květní lůžko nálevkovité, světle žluté, řídce porostlé světle zelenými šupinami a bílou vlnou; tyčinky světle žluté, dole červené; čnělka světle žlutá; blizna purpurová.
Plod
červený až zelený, s vlasy.
Semena
0,8 mm dlouhá a stejně tak široká.

 

Variety
Žádné variety ani formy nebyly popsány, určitá variabilita rostlin ale existuje.

 

Výskyt
Typová lokalita je jihovýchodně od Porto Allegre, Rio Grande do Sul, Brazílie.
Ritterovy sběry nesou označení
FR 1272.
Také polní čísla
HU 33 a
PR 411 odpovídají W. leprosorum; Prestlé sbíral druh u Guaiba.
W. leprosorum je nejvýchodněji se vyskytujícím druhem rodu Wigginsia.

 

Pěstování
W. leprosorum nedělá potíže při pěstování na vlastních kořenech, pokud jí poskytneme propustný a výživný substrát, stejně tak jako pravidelnou zálivku a teplo. Roubované rostliny (např. na Echinopsis cv.) rostou sice rychleji, ale roubování není nutné. I když druh pochází z jižní Brazílie, v jeho pěstování není rozdíl oproti wiginsiím z Uruguaye. Za umístění na slunci jsou rostliny vděčné.
Vyobrazená rostlina byla vypěstována ze semen od firmy Köhres a pochází ze sbírky S.Stuchlíka, který je autorem textu i fotografie.

 

Poznámky
Podle popisu Rittera je značný rozdíl ve vzhledu mladých a starých rostlin. Mladé rostliny působí jemnějším dojmem, mají kratší otrnění, které se mění ve stáří. Ve stínu si rostliny uchovávají déle juvenilní vzhled, který ale později mění. Těmto Ritterovým poznámkám neodpovídají rostliny, vypěstované ze semen od firmy Köhres, které si i ve stáří uchovávají stále jemný charakter otrnění. Typický je pro druh obráceně hruškovitý tvar stonku, což ale nemusí platit pro roubované rostliny, které mohou mít sloupkovitý charakter. V roce 1985 přišla do Evropy zásilka rostlin (údajně od Bünekera) pod jménem W. leprosorum, které ale neodpovídají v některých znacích Ritterově popisu:
jejich epidermis je tmavě zelená, rostliny jsou ploše kulovité a velice silně otrněny.

 

Literatura
Gerloff N., Der Formenreichtum von Notocactus leprosorum, Internoto, 9 : 26-30, 1988
Havlíček R., Několik poznámek k tvarovému okruhu brazilských notokaktusů, Kaktusy 81, 17 : 7-9, 1981
Kolařík J., Lisal K., Brazilské rostliny z podrodu Malacocarpus, Minimus, 17 : 62-63, 1986
Stuchlík S., Wigginsia leprosorum Ritter, Kaktusy, 23 : 8-12, 1987

 

Autoři
Vyobrazená rostlina byla vypěstována ze semen od firmy Köhres a pochází ze sbírky S.Stuchlíka, který je autorem textu i fotografie.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sedm