Název
WEINGARTIA RIOGRANDENSIS Ritt.
 

Taxon
Wiengartia riograndensis Ritter, Cact. J. GB, 23 : 9, 1961
Weingartia lanata Ritt. subsp. riograndensis (Ritt.) Donald, Ashingtonia, 3/5-6 : 132, 1979
Jméno je odvozeno od řeky Rio Grande v Bolívii, kde na svazích říčního kaňonu byl druh objeven.

 

Popis
Tělo
stonek zprvu jednotlivý kulovitý, později odnožováním od báze trsovitý, pokožka zelená, lesklá, jednotlivé hlavy 50-100 mm široké, v kultuře i krátce protáhlé, žebra rozložená v bradavky protáhlého tvaru, 10-20 mm dlouhé, 8-15 mm široké a při temeni až 10 mm vysoké, na starších partiích stonku však téměř splývající s povrchem, výrazné zůstávají bradovité výrůstky pod areolami, které jsou až 8 mm dlouhé a 4 mm široké s množstvím bělavé vlny. Okrajových trnů 5-10 zhruba 8-20 mm dlouhých, horní nejdelší, většinou mírně prohnutý a k tělu zahnutý, šedavé až hnědé barvy s tmavším hrotem. Středových trnů většinou 3-6, až 15 mm dlouhých, pevných a o poznání silnějších, přímých až mírně prohnutých.
Květy
asi 30 mm dlouhé a široké, zlatožluté barvy, zevně šupinaté, šupiny stejné barvy jako okvětní lístky.
Plod
vejcovitý, asi až 10 mm dlouhý a 4-6 mm široký, žlutozelené až červenozelené barvy.
Semena
asi 1 mm velká s černou testou.

 

Variety
Blízká příbuznost k W. lanata vedla J.D.Donalda k zařazení W. riograndensis k W. lanata jako poddruhu. Nepochybně je však W. riograndensis snadno rozlišitelným taxonem, který je poměrně homogenní a pokud se nejedná o hybridní potomstvo (křížení s jinými taxony), lze jej vždy dobře určit. Charakteristické je odnožování a trsovitý růst již v mládí, před květní zralostí.

 

Výskyt
Východně Puente Arce v soutoku řek Rio Grande a Rio Novillero v departamentu Cochabamba v Bolívii, v nadmořské výšce asi 2200 m. Roste podobně jako většina jiných druhů rodu na kamenitých travnatých svazích kaňonů a úbočí hor na písčitojílovitých půdách, vzniklých rozpadem podložních hornin typu jílovců, slepenců a opuk. Půdy mají nedostatek humusu, její pH je většinou okolo 7,0. Srážky v okolí dosahují asi 700-800 mm za rok.

 

Pěstování
Vyžaduje běžné ošetření, tj. suché a chladné přezimování a v období růstu dostatek vody v nepravidelných dávkách. Teploty nad 35 stup. C mohou vést k zastavení růstu, tzv. letnímu klidu, kdy je nutno omezit zálivku. Kvete bohatě od konce jara po celé léto až do časných podzimních měsíců. Množení je možné vegetativním způsobem (odnožemi) anebo i snadným výsevem semen.
Na snímku Rudolfa Šubíka je rostlina ze sběrů K.Knížete (KK 706) z roku 1981, pěstovaná v našich sbírkách více než 7 let.

 

Poznámky
W. riograndensis byla objevena F.Ritterem v padesátých letech a teprve v roce 1961 byla popsána. Mezi tím se rozšířila do sbírek, kde je dodnes zachováván původní Ritterův materiál
FR 813. V pozdějších letech byl dovážen další materiál (semena) ze sběrů W.Rausche
WR 467 a K.Knížete
KK 507, KK 766, který se podstatně nelišil. Od soutoku Rio Grande a Rio Novillero směrem na sever leží pouhých 10 km osada Estanción Catariri, kde byla týmž autorem (F.Ritterem) nalezena a později i popsána
W. erinacea var. catarirensis (FR 812). Dalších asi 12 km severněji leží osada Quiroga, odkud pochází
W. erinacea var. erinacea (FR 812). Vypravíme-li se naopak směrem na jih od soutoku Rio Grande s Rio Novillero, je to necelých 8 km k nalezišti
W. longigiba (FR 815) a pouhých 20 km stejným směrem na naleziště
W. lanata (FR 814). Není pochyb o tom, že všechny jmenované taxony představují blízce příbuzné rostliny, které lze sice některými detaily rozlišit, ale mají však současně mnoho shodných znaků.
Problematika jejich podobnosti či shodnosti bude nepochybně v budoucnosti předmětem intenzivního studia. Dnes lze již říci, že
W. riograndensis představuje taxon trsovitého vzrůstu se silným a pevným otrněním, který je jakýmsi spojujícím článkem mezi ploše kulovitým druhem W. erinacea rostoucím na severu a mezi W. lanata se silně vlnatými areolami, která roste jižněji. Podle členění J.D.Donalda řadíme W. riograndensis do podrodu Cumingia.

 

Literatura
Michael W., Zur Arealgeographie der Gattung Weingartia, Zentr. Arbeitsgemeinschaf Echinopsisen, Informationsbrief, 1977
Pilbeam J., Sulcorebutia and Weingartia. A collector`s guide, p. 125, 1985
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 656, 1980

 

Autoři
Na snímku Rudolfa Šubíka je rostlina ze sběrů K.Knížete (KK 706) z roku 1981, pěstovaná v našich sbírkách více než 7 let.
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sest a pet