Název
SULCOREBUTIA ARENACEA (Cárdenas) Ritt.
 

Taxon
Sulcorebutia arenacea (Cárdenas) Ritter, National Cactus & Succ. Journal, 4 : 79-81, 1961
Rebutia arenacea Cárd., Cactus & Succ. Journal, 3 : 94-95, obr. : 94, 1951
Weingartia arenacea (Cárd.) Brandt, subgenus Sulcorebutia, Kakteen- und Orchideenrundschau, 5 : 69, 1979
Arenacea znamená pískem posypaná, pískové barvy.

 

Popis
Tělo
stonky jednotlivé až vytvářející celé polštáře,hlavy zploštělé kulovité, 20-35 mm vysoké a 25-50 mm široké, žlutozelené s proláklým temenem. Žeber kolem 30, spirálovitě uspořádaných, rozčleněných do 3 mm širokých hrbolů. Areoly podlouhlé, pokryté hustou žlutavě bílou plstí, orientované šikmo k žebrům. Trny všechny okrajové, v šesti nebo sedmi párech, směřující do stran a po jednom na vrcholech areol, všechny štětinovité a přitisknuté k tělu, asi 5 mm dlouhé, částečně propletené, pískově žlutě zabarvené.
Květy
vyrůstají ze spodní nebo střední části těla, trychtýřovité, 30 mm dlouhé a 30 mm široké v otevřeném stavu, zlatožluté. Semeník jen na bázi s plstí, jinak holý se širokými překrývajícími se červenohnědými šupinami. Květní trubka krátká, asi 3 mm dlouhá a 4 mm široká, mírně zahnutá. Vnějších okvětních lístků je málo a překrývají se, lopatkovité, 7 mm dlouhé, 3 mm široké, nahnědlé s červenou špičkou a světle zelenými okraji, výše položené až 15 mm dlouhé, lopatkovité nebo kopinaté, zlatožluté s nahnědlou špičkou. Vnitřní okvětní lístky jsou 13 mm dlouhé, špičaté, žlutooranžové. Tyčinky od dna trubky po bázi koruny, nitka zlatožlutá, prašník světle žlutý. Čnělka 15 mm dlouhá, světle žlutá, delší než tyčinky, s pěti bílými 3 mm dlouhými bliznovými laloky.

 

Variety
nejsou popsány variety ani formy nebo informace není dostupná

 

Výskyt
V popisu se uvádí lokalita: "V blízkosti Tiquirpaya, asi 10-15 km směrem na Santa Grus ve výšce 2200 m. provincie Ayopaya, departement Cochabamba, Bolivie". Donald uvádí lokalitu Tapacari ve výšce 2000 m.
Výskyt S. arenacea zapadá do areálu rozšíření S. caineana, S. haseltonii, se kterými je nejvíc příbuzná, dále S. candiae, S. menesesii, S. muschii a S. glomeriseta. Do stejného příbuzenského okruhu dále patří i poněkud geograficky vzdálená S. cardenasiana a také S. langeri, nacházející se dokonce v sousedním departementu Santa Grus.
Rostliny ve sbírkách pocházejí v malé míře ze sběrů Cárdenase, hlavně však Rausche (WR 460) a Vasqueze.

 

Pěstování
Nároky na pěstování se neliší od kultury ostatních druhů rodu. Množí se dobře semeny.
Autor textu: František Hájek.

 

Poznámky
Sulcorebutia arenacea je v našich sbírkách zastoupena v celé své variační šíři. Rostliny se odlišují hlavně různou barvou epidermis a to od žlutozelené přes šedozelenou až po různé odstíny hnědé, při čemž převažuje tmavší zbarvení. Také variabilita trnů je veliká. Jejich barva se mění od čistě bílé přes pískovou až po hnědou. Délka se pohybuje v rozmezí 2-5 mm. Rostliny se silnějšími trny tvoří přechod k S. caineana. Nejvíce se vyskytují rovné trny. Částečně zahnuté a propletené jsou vzácnější. U kulturních rostlin trn na horním vrcholu areoly chybí. S. arenacea v našich podmínkách roste solitérně, odnože dobrovolně nevytváří.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae III. : 1543, 1959
Backeberg C., Kakteenlexikon, : 383, 1970
Barschus, Kakteen und andere Sukkulenten, 3 : 85-87, 1954
Brinkmann K. H., Die Gattung Sulcorebutia, : 25-26, obr. 13, 1976
Köhler U., Kakteen und Sukkulenten, 11 : 246-247, obr. 1973

 

Autoři
Autor textu: František Hájek.
Autor fotografie: Karel Crkal.
Rostlina pochází ze sbírky Stanislava Ludvíka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a jedna