Název
UEBELMANNIA PECTINIFERA Buining var. PECTINIFERA
 

Taxon
UEBELMANNIA PECTINIFERA Buining var. PSEUDOPECTINIFERA
Uebelmannia pectinifera Buining, Nat. Cact. Succ. J., 22 : 86, 1967
Jméno pectinifera znamená doslova nesoucí hřebeny a vztahuje se k uspořádání trnů v areolách, které na hranách žeber splývají v souvislé, hřebenovité útvary.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, válcovitý až 500 mm dlouhý a 150 mm široký, žeber až 15-18 na průřezu trojúhelníkovitých, až 12 mm vysokých; pokožka bradavičnatá, červenohnědá s voskovitým povlakem stříbřité barvy, temeno většinou zakryté bílou vatou; areoly podlouhlé a splývající s bílou vatou. Okrajových trnů 5-8, asi až 15 mm dlouhých, jehlovitých. Středové trny většinou nerozlišitelné, případně delší než okrajové, v počtu 1-3.
Květy
asi až 16 mm dlouhé, nálevkovitého tvaru, vnější okvětní lístky úzce jazykovité, špičatě, žluté barvy.
Plod
až asi 12 mm dlouhý, válcovitého tvaru, masitý a dužnatý, oplodí červené barvy.
Semena
asi 0,8 mm velká, s červenohnědou až černou testou.

 

Variety
Popsány byly variety:
var. pectinifera (nominátní varieta).
var. pseudopectinifera Buining s nižšími žebry, trny uspořádanými v elipsoidních areolách, středové a okrajové trny jsou dobře patrné.
var. multicostata Buin. et Bred je robustní varietou nedorůstající sice půlmetrové délky, ale zato dosahující až 22 cm šířky, počet žeber je vyšší (nejméně 20).
var. horrida P.J.Braun je varietou s výrazně delším, až 40 mm dlouhým a silnějším otrněním, rostliny jsou až 1 m dlouhé.

 

Výskyt
Rozšíření všech variet je známo z pohoří Serra do Espinhaco v nadmořské výšce mezi 850-1000 m v brazilském státě Minas Gerais. Nominátní varieta pochází z okolí Diamentina (střední část státu Minas Gerais). Rostliny zde rostou mezi balvany v nánosech písčitých, humusem obohacených půd o poměrně nízkém stupni pH (asi okolo 5,5 pH). Rostliny jsou částečně stíněny jak velkými balvany a bloky rozpadávajících se skal, tak i nízkými dřevinami, zejména rodu Vellozia.

 

Pěstování
Jedná se o poměrně citlivé rostliny, které lze doporučit jen zkušeným pěstitelům. Mají vyšší nároky na teplotu, která by z zimním období neměla klesat pod 15 stup. C. Většinou pěstujeme roubované rostliny; za nejvhodnější podnož lze označit Eriocereus jusbertii. Malé klíčence roubujeme na dočasné podnože nejrůznějších druhů. V našich podmínkách kvetou i velké rostliny neochotně, indukci poupat vyvolává krátký den, tj. kvetou v zimních a časných jarních měsících, kdy je nedostatek slunce. Proto jsme dodnes odkázáni na dovoz semen z přírody a na získání semen z importovaných exemplářů (kterých je ovšem stále méně). U. pectinifera se všemi varietami je nesmírně krásným druhem, který si zaslouží co největší péči.
Snímky: V.Havelík (nekvetoucí U. pectinifera var. pectinifera) roubovaný semenáč ve sbírce autora fotografie.

 

Poznámky
Obě zobrazené variety lze od sebe rozlišit poměrně snadno:
var. pectinifera má trny uspořádány v souvislých hřebenovitých pásech na vrcholech žeber, je obtížné rozlišit okrajové trny od středových, zejména u květuschopných jedinců. Naproti tomu u
var. pseudopectinifera jsou areoly zřetelně navzájem oddělené, trny nejsou v "jedné řadě" a lze rozlišit okrajové a středové trny, které jsou rozestálé.
V charakteristikách květů, plodů a semen však rozdíly nenajdeme. U. pectinifera se všemi svými varietami náleží k hledaným kaktusům. Nevelké naleziště a nízký počet rostlin v přírodě vedly téměř k vyhubení celého druhu. I reprodukce je pomalá a rostliny dospívají do květní zralosti teprve po mnoha letech.

 

Literatura
Braun P.J., Uebelmannia pectinifera Buining var. horrida P.J.Braun, Kakt. und and. Sukk., 35 : 264-266, 1984
Elsner J., Uebelmannia pectinifera var. pseudopectinifera Buining, Kaktusy 10 : 34, 1974
Elsner J., Uebelmannia pectinifera Buining, Kaktusy, 12 : 61-62, 1976
Lux A., Uebelmannia Buining, Kaktusy, Sukulenty, 2 : 50-54, 1981

 

Autoři
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím tri a tri