Název
TURBINICARPUS SAUERI (Böd.) John et Říha
 

Taxon
Turbinicarpus saueri (Bödeker) John et Říha, Kaktusy, 19 : 22, 1983
Echinocactus saueri Bödeker, Zeitschr., für Sukkunde, p. 362, 1928
Neolloydia saueri (Böd.) Knuth in Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 367, 1935
Thelocactus saueri (Böd.) Borg, Cacti, p. 281, 1937
Gymnocactus saueri (Böd.) Backeb., Blätt. Kakt.-Forsch., pt. 6, 1938
Druhové jméno bylo zvoleno na počest jednoho ze dvou prvních nálezců tohoto kaktusu Georga Sauera, který spolu s Hugo Baumem, vrchním inspektorem botanické zahrady v Rostocku tyto rostliny sbíral v roce 1925 a posílal je k popisu F.Bödekerovi.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, stlačeně kulovitý, 30-50 mm vysoký a 40-60 mm široký, šedozelený nebo modrozelený s vlnatým temenem a povrchem rozloženým do 9-10 mm dlouhých a 7-9 mm širokých bradavek; areoly krátce eliptické. Středové trny 1-3 (obvykle jeden), 10-14 mm dlouhé, šedočerné, na bázi světlejší, vztyčené, lehce vzhůru zahnuté, jehlovité; okrajových trnů 7-14, 5-15 mm dlouhých, bílých, někdy s tmavou špicí, ve stáří červenohnědých, přímých, jehlovitých.
Květy
20-25 mm široké, 15-20 mm dlouhé, vnější okvětní lístky zelenavé až bílé s červenými středními proužky, vnitřní okvětní lístky čistě bílé nebo se světle růžovými středními proužky; tyčinky bílé až červenavé, prašníky žlutavé, čnělka bílá, bílých bliznových laloků 5-8.
Plod
hnědavý, ukrytý ve vlně na temeni, okrouhlý, 4-7 mm široký.
Semena
0,9-1,3 mm dlouhá, hruškovitá, černá.

 

Variety
Variabilita T. saueri je minimální, jedná se o velmi charakteristické a nezaměnitelné rostliny. Podle popisu a fotografické dokumentace je pravděpodobně blízkým příbuzným dosud velmi záhadný a utajený taxon Turbinicarpus ysabelae, který je od doby svého popisu (1934) neznámý a v přírodě marně hledaný. Zprávy o jeho nálezu v roce 1985 poblíž Tuly, Tamaulipas, nejsou dosud zcela ověřeny.

 

Výskyt
V Bödekerově popisu je jako naleziště uveden mexický stát Tamaulipas s přesnějším určením v horách Salamanca poblíž San Vincente, malá lokalita s vápencovým podkladem. V osmdesátých letech znovu nalezl rostliny A.B.Lau a W.A.Fitz-Maurice severně od Jaumave, Tamaulipas, západně od Jaumave je sbíral Reppenhagen a Moeller.
T. saueri roste ve velmi obtížně dostupném terénu mezi vápencovými kameny v nadmořské výšce 800-1000 m v mělkých půdách na plném slunci mezi travou a mechem, ale i na stinných místech pod keři.

 

Pěstování
T. saueri je v našich sbírkách celkem málo známým kaktusem. Je to dáno jeho relativní vzácností vyplývající z utajovanosti jeho naleziště a jeho nenápadnosti na první pohled. Poznáte-li rostliny blíže, zjistíte, že jde o kaktusy, které se zcela vyrovnají "klasickým turbinikarpusům". Podmínky pro pěstování jsou také shodné - je doporučováno pravokořenné pěstování v propustném substrátu neutrálního až mírně zásaditého charakteru a opatrný střídavý zálivkový režim.

 

Poznámky
Vlna objevů nových turbinikarpusů v posledních patnácti letech vyprovokovala nový zájem o tento rod a umožnila i nové pohledy. V první fázi to byli Ch.Glass a R.Foster (1977), kteří do rodu včlenili dva taxony, zařazené do té doby do rodu Pelecyphora (P. valdeziana, P. pseudopectinata); v roce 1981 pak V.John a J.Říha rozšířili rod o některé příslušníky od počátku pochybného rodu Gymnocactus. Tato skupina taxonů (T. knuthianus, T. horripilus, T. viereckii, T. gielsdorfianus a T. saueri) vykazuje znaky, které jsou shodné se znaky rodu Turbinicarpus v širším pojetí (typ stonku, charakter otrnění, stavba květu, plodu a semen). Poslední revize se též dotýká rodu Turbinicarpus, je z roku 1986. Její autor, E.F.Anderson, shrnuje do široce pojatého rodu Neolloydia taxony, dosud zařazované v samostatných rodech Neolloydia, Gymnocactus a Turbinicarpus.

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of the genus Neolloydia Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 4 : 1-28, 1986
Glass Ch., Foster R., A revision of the genus Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Cact. Succ. J. (US), 49 : 161-175, 1977
Fitz-Maurice W.A., Field notes, Cact. Succ. J. (US), 60 : 117-119, 1988
Říha J., Šedivý V., Synopsis rodu Turbinicarpus (Backeb.) Buxb. et Backeb., Aztekia, 7 : 7-24, 1984

 

Autoři
Text: V.Šedivý.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a deset