Název
THELOCACTUS CONOTHELOS (Regel et Klein) Backeb. et Knuth var. CONOTHELOS
 

Taxon
Thelocactus conothelos (Regel et Klein) Backeberg et Knuth, Kaktus ABC, p. 385, 1935
Echinocactus conothelos Regel et Klein, Ind. Sem. Hort. Petropol. 1860 : 48, 1860
Gymnocactus conothelos (Regel et Klein) Backeb., Die Cactaceae, 5 : 2859, 1961
Echinocactus saussieri Weber in Boissevain Dict. Hort., p. 468, 1898
Thelocactus saussieri (Weber) Berger, Kakteen, p. 257, 1929
Gymnocactus saussieri (Weber) Backeb., Cact. Succ. J. (US), 23 : 151, 1951
Thelocactus conothelos (Regel et Klein) Backeb. et Knuth var. albiflorus Kladiwa et Fittkau, in Krainz, Die Kakteen CVIIb, 1.4.1975
Druhové jméno conothelos se vztahuje ke kuželovitému tvaru bradavek rostlin.

 

Popis
Tělo
stonek obvykle jednotlivý, jen vzácně se tvoří několikahlavé shluky, kulovitý, dosahující v přírodě až 250 mm výšky a šířky, zelený až zelenožlutý, často na slunci s červenavým nádechem; žebra nezřetelná, rozložená do bradavek variabilního tvaru, obvykle kuželovitého nebo s ostrými hranami (v průřezu trojúhelníkovitého), 18-24 mm dlouhých a až 20 mm širokých; areoly oválné, s krátkou brázdou. Otrnění nezakrývá zcela tělo, okrajových trnů 10-16, 8-12 mm dlouhých, bílých, sklovitých a průsvitných, jehlovitých, přímých nebo mírně zahnutých; středové trny 1-4 (obvykle 4), až 55 mm dlouhé, vztyčené, přímé nebo poněkud zakřivené, červenavé nebo červenohnědé až hnědočervené, ve stáří šednoucí.
Květ
30-40 mm velký, třešňově červený, červenofialový nebo bílý s výraznou střední linií; nitky bělavé až narůžovělé, prašníky žlutooranžové, čnělka červená, 5-6 bliznových laloků sytě žlutých.
Plod
soudkovitý, ve zralosti suchý, pukající bazálně, 14 mm dlouhý, 6-9 mm široký.
Semena
1,5-2 mm velká, bradavčitá, černá, hruškovitá.

 

Variety
Ch.Glass a R.Foster vytvořili v roce 1972 následující vnitrodruhové schéma, které je dnes obecně uznáváno:
var. conothelos, typová varieta s nejmenším počtem trnů a červenofialovým květem, vyskytující se na velké ploše mexických států Tamaulipas, San Luis Potosí a Nuevo Leon.
var. argenteus - varieta s tělem zahaleným bílými trny a drobnějšími červenofialovými květy; vyskytuje se v omezeném areálu mezi městy Sandia a Ascension, Nuevo Leon.
var. aurantiacus - varieta se zlatožlutými velkými květy a větším počtem trnů než typová rostlina, vyskytující se pouze v okolí Aramberri, Nuevo Leon.
var. macdowellii - opět bělotrnná varieta s největším počtem okrajových i středových trnů a temně červeným květem. Vyskytuje se v pohraniční oblasti států Coahuila a Nuevo Leon mezi Saltillo a Monterrey.
Kromě vyjmenovaných byla popsána ještě další varieta Thelocactus conothelos
- var. albiflorus Kladiwa et Fittkau (in Krainz, Die Kakteen CVIIb, 1.IV.1975), ta je však všeobecně považována za shodnou s typovou varietou, případně jen za bezvýznamnou bělokvětou odchylku.

 

Výskyt
Regel a Klein ve svém popise uvedli, že popisovaná rostlina byla nalezena poblíž Tanquecillos a Jaumave, Mexiko. Protože však neexistuje uchovaný typový herbářový materiál, podle něhož byly rostliny popsány, bylo nutno uložit typ, což provedl v roce 1961 E.F.Anderson. Typ byl sbírán 1 míli západně od La Perdida, Tamaulipas.
Typová varieta se vyskytuje na pomezí států Nuevo Leon, Tamaulipas a San Luis Potosí v pouštní krajině mezi trnitými křovisky v nadmořské výšce 1500-1800 metrů.

 

Pěstování
Thelocactus conothelos a jeho variety jsou rostlinami poněkud náročnějšími na kultivaci.
Klíčivost semen je vcelku uspokojivá, pro dosažení maximálního úspěchu se někdy doporučuje mechanické narušování semene. Při přesazování semenáčů je třeba zachovat maximální opatrnost, nechat dobře zaschnout drobná poranění kořenů a zejména u menších rostlin ještě sterilizovat substrát. Roubování může být užito k překlenutí doby, kdy jsou pravokořenné semenáče ještě choulostivé, nebo pro urychlení růstu. V každém případě je při dosažení určité velikosti vhodné rostliny sejmout z podnože a dále je pěstovat pravokořenné. Trvalé roubování není u telokaktusů doporučováno - roubované rostliny zdaleka nedosahují takového vytrnění a barvy těla jako pravokořenné.
Důležité je dodržet pečlivě všechny již mnohokrát stanovené zásady pro pěstování mexických kaktusů - dostatek tepla a světla po celou sezónu, střídavý zálivkový režim, propustný a neutrální nebo mírně zásaditý substrát (v přírodě roste T. conothelos a jeho variety na vápenci), chladné a suché a pokud možno světlé přezimování.

 

Poznámky
Popis byl pořízen podle rostlin, zaslaných do botanické zahrady v Petrohradě baronem Karwinskym. Dlouhou dobu byly pak rostliny zcela neznámé, objevily se znovu až ve dvacátých letech našeho století. V šedesátých letech se tomuto taxonu věnovali intenzivně Američané Ch.Glass a R.Foster; vyústěním jejich výzkumů byly nálezy nových forem, které umožnily zcela nový pohled na celý komplex rostlin okolo T. conothelos. Toto schéma je uvedeno v kapitole "Variety a formy".
Podle E.F.Andersona je však zařazení T. macdowellii do tohoto okruhu sporné (odlišný charakter pylových zrnek).
Další, dnes bez výhrad uznávanou skutečností je, že Weberův Echinocactus saussieri je taxonem, který lze zařadit do variačních mezí typové variety a jméno zařadit mezi synonyma. V přírodě bylo totiž zjištěno, že existuje řada proměnlivých populací typické variety (oproti celkem malým, izolovaným areálům ostatních variet), které odpovídají charakterem oběma taxonům (T. saussieri). Na úplný závěr je třeba vysvětlit problém správného druhového jména, protože v literatuře se setkáváme se jmény T.conothele. Z hlediska latinské gramatiky je správné jméno conothele, ale v původním popise bylo stanoveno epitheton conothelos, které musí být respektováno a dodrženo.

 

Literatura
Anderson E.F., A revision of the genus Thelocactus Br. et R. (Cactaceae), Bradleya, 5 : 49-76, 1987
Glass Ch., Foster R., The genus in the Chihuahuan Desert, Cact. Succ. J. (US), 49 : 213-220, 1977
Lukeš V., Rod Thelocactus Br. et R., Aztekia 82, mimořádné číslo, 41-65, 1982
Lukeš V., Importní telokaktusy v kultuře, Aztekia, 4/1 : 9-13, 1981
Lukeš V., Semenáče telokaktusů v kultuře, Aztekia, 4/2 : 11-16, 1981
Meixner A., Thelocactus conothelos Knuth a jeho variety, Kaktusy 75, 11 : 7-9, 1975
Říha J., Šubík R., Variety Thelocactus conothele (Reg. et Klein) Knuth Kaktusy 81, 17 : 5-7, 1981
Schütz B., Thelocactus conothele (Regel et Klein) Knuth, Kaktusy 82, 18 : 50-51, 1982

 

Autoři
Text: V.Šedivý.
Foto a sbírka: P.Pavlíček, vyobrazená rostlina odpovídá svým charakterem formě, pěstované ve sbírkách nejčastěji pod jménem Thelocactus saussieri.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a pet