Název
SCHLUMBERGERA TRUNCATA (Haw.) Moran var. TRUNCATA
 

Taxon
Schlumbergera truncata (Haworth) Moran, Taxonomic studies in the Cactaceae, Gentes Herb., 8 : 316-345, 1953
Epiphyllum truncatum Haworth, Suppl. Plant. Succ., p. 85, 1819
Zygocactus truncatus (Haw.) K.Sch., in Martius, Flora Brasiliensis, 4 : 197-198, 1890
Jméno truncatus vystihuje tupé, jakoby uťaté zakončení jednotlivých článků stonku.

 

Popis
Tělo
stonek keřovitý, silně větvený, jednotlivé větve vzpřímené později většinou převislé, složené z článků dlouhých až 40 mm a až 25 mm širokých, zploštělých, na okrajích cípatých, tupě zakončených; na konci terminální areola s bílou plstí a několika jemnými, bělavými, hnědavými až i téměř černými nepíchavými štětinami, areoly po stranách článků nezřetelné; pokožka jasně zelená, lesklá, na slunci s načervenalým nádechem.
Květy
zygomorfní, vyrůstají z terminálních areol, dlouhé až 60-80 mm a 40-60 mm široké, ve spodní části trubkovitého tvaru, nahoře s volnými, nazpět ohrnutými okvětními lístky uspořádanými ve 2-3 řadách; okvětní lístky zaoblené až špičaté, vzácněji i mírně třepenité, často člunkovitě prohnuté anebo naopak vypuklé, až 6 mm široké, karmínově růžové až červené barvy; květní lůžko nazelenalé, mírně hranaté; nitky tyčinek bělavé až narůžovělé, blizna karmínově růžová.
Plod
kulovitý až vřetenovitý se silně masitým šťavnatým, růžově až fialově zbarveným oplodím.
Semena
asi 1,2 mm velká s lesklou černou testou.

 

Variety
Jedná se o dosti proměnlivý druh, jak ve znacích vegetativních tj. zejména v utváření stonkových článků, tak i ve znacích generativních tj. zejména na květech (tvarování a vybarvení okvětí a pod.). Popsána byla řada forem a variet, které dnes řadíme mezi kultivary. Odlišujeme pouze:
var. delicata s jemnějšími menšími články a menšími květy, které jsou slabě narůžovělé, někdy téměř bílé.

 

Výskyt
S. truncata byla udána a v současnosti znovu nalezena na několika místech pobřežních horských hřebenech Serra do Mar v Brazílii, nejčastěji v nadmořské výšce mezi 900 až asi 1500 m. Roste přisedle na stromech (epifytně) případně na skalních stěnách v polostínu v polštářích kyselého humusu. Společně se vyskytuje řada jiných přisedlých rostlin z čeledi Araceae, Orchidaceae, Bromeliaceae aj., hojné jsou i kapradiny a mechy. Teploty jsou na nalezištích po celý rok tropické, srážky dosahují ročního úhrnu až přes 2000 mm.

 

Pěstování
Všechny druhy rodu Schlumbergera vyžadují kyselý půdní substrát, nejlépe směs kyselé rašeliny a kravince a trvalou mírnou vlhkost po celý rok. Nesnášejí proschnutí kořenů, sluneční úpal a suchý vzduch. Citlivé druhy roubujeme na bujně rostoucí podnože (vhodné jsou i Hylocereus spec., Selenicereus grandiflorus, Pereskiopsis aj.). Do kaktusových skleníků nejsou příliš vhodné, lépe prospívají na oknech v bytech. Množíme je snadno odlomením několika vrcholových článků, které necháme 3-5 dní zaschnout a sázíme je do mírně vlhkého substrátu.
Snímek vpravo R.Šubík, vlevo V.Havelík (kulturní rostliny pěstované v našich sbírkách mnoho desetiletí).

 

Poznámky
S. truncata byla do našich sbírek, resp. za okna našich domovů zavedena již počátkem minulého století a dodnes náleží k hojně pěstovaným pokojovým rostlinám. Nejčastěji je známa jako "Vánoční kaktus", protože nasazuje poupata v období krátících se dnů pozdě na podzim a poupata se otevírají kolem vánoc. K.Schumann zavedl jméno Zygocactus, pod kterým najdeme tento kaktus ve většině naši literatury. Prof. R.Moran však v padesátých letech studoval epifytní kaktusy a prokázal, že Schlumbergera je dobře vymezitelným rodem (proti Epiphyllum, Nopalxochia, Wittia aj. epifytickým rodům). Zařadil do něj několik druhů se zygomorfními květy a se specifickou stavbou povrchu pylových zrn. Pro tyto znaky se zatím nepodařilo zkřížit druhy rodu Schlumbergera s jinými rody kaktusů (druhy rodu Schlumbergera se však snadno kříží mezi sebou).
V přírodě jsou květy těchto kaktusů opylovány kolibříky, kteří za letu sají nektar a na kořeni zobáků přenášejí pyl z rostliny na rostlinu.

 

Literatura
Abendroht A., Pollination and fruits of S. truncata, Epiphytes, 2 : 35-36, 1969
Abendroht A., S. truncata in Teresopolis, Brazil, Epiphytes, 3 : 44-48, 1971
Barthlott W., Die Wildarten und Hybriden der Weinachtskakteen, Kak. und and. Sukk., 28 : 273-278, 1977

 

Autoři
Snímek vpravo R.Šubík, vlevo V.Havelík (kulturní rostliny pěstované v našich sbírkách mnoho desetiletí).
Text: J.Říha.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a osm