Název
REBUTIA EINSTEINII Frič
 

Taxon
Rebutia einsteinii Frič, Möllers Deutsche Gärtnerzeitung, 23 : 267, 1931
Mediolobivia schmiedcheniana (U.Köhler) Krainz var. einsteinii (Frič) Backeb., Descriptiones cactacearum novarum, 1 : 30, 1956
Lobivia einsteinii (Frič) Rausch, Lobivia 85, p. 28, 1985
Druh byl pojmenován na počest profesora Alberta Einsteina, jednoho z největších fyziků všech dob.

 

Popis
Tělo
100-150 mm vysoké, 20 mm široké, pokožka matně zelená až fialově červenohnědá, temeno málo snížené, spíše do špičky, pokryté odstávajícími rezavě hnědými trny. Žebra rozložená v nízké hrbolky; areoly oválné, asi 1 mm velké, pokryté krátkou světle hnědou plstí. Okrajových trnů 10-11, 5-7 mm dlouhé, zprvu hnědé, později světle šedé; středové trny často chybějí, ve stáří 3, 10 i více mm dlouhé, hnědé; všechny trny dole cibulkovitě zesílené, na bázi hnědé.
Květy
zvonkovité, 35 mm dlouhé a široké; žloutkově žluté; lůžko květní 3,5 mm široké, hnědé, pokryté rezavě hnědou vlnou; květní trubka nálevkovitá, nazelenale hnědá, pokrytá jako lůžko květní; nitky oranžové, prašníky žluté; blizna světle žlutá, šestiramenná, přesahující prašníky; okvětní lístky ve dvou řadách, úzké, žloutkově žluté s tmavším středním proužkem.
Plod
kulovitý, asi 8 mm v průměru, tmavě hnědý.
Semena
šedohnědá, 0,6 mm velká.

 

Variety
Rebutia einsteinii je druh značně variabilní, zejména ve velikosti a barvě těla a délce otrnění. Již od Friče dostala řada těchto odchylek samostatná druhová jména, která však na rozdíl od druhu R. einsteinii zůstala bez popisu.
Navíc i Fričův popis R. einsteinii zůstal zčásti neznámý a zčásti byl zavrhován z politických důvodů. Proto byl jen málo odchylný taxon, který lze odlišit pouze na úrovní formy, popsán Köhlerem v roce 1939 jako Lobivia schmiedcheniana, V roce 1940 byly Wessnerem popsány další dva taxony z okruhu R. einsteinii jako
Lobivia conoidea a Lobivia columnaris. Poslední tři taxony byly roku 1947 přeřazeny Krainzem do Backebergova rodu Mediolobivia, zatímco Fričův popis zůstal zapomenut.
Proto když roku 1956 popsal Backeberg čtyři původní Fričovy taxony jako variety, přiřadil je k druhu Mediolobivia schmiedcheniana:
M. s. var. einsteinii,
M. s. var. karreri,
M. s. var. steineckei a
M. S. var. rubriviridis.
Všechny tyto taxony kromě M. schmiedcheniana var. karreri přeřadil roku 196
Buining et Donald do rodu Rebutia jako variety a formy druhu R. einsteinii:
R. e. f. schmiedcheniana (U.Köhler) Buin. et Don.,
R. e. var. steineckei (Frič ex Backeb.) Buin. et Don.,
R. e. var. rubriviridis (Frič ex backeb.) Buin. et Don.,
R. e. var. conoidea (Wessn.) Buin. et Don.,
R. e. var. columnaris (Wessn.) Buin. et Don..
Roku 1973 byl popsán poslední taxon z okruhu R. einsteinii jako
Rebutia (Mediolobivia) gonjianii Kiesl..
Mezi novějšími nálezy byly jako Rebutia einsteinii označeny sběry:

 

Výskyt
Rebutia einsteinii pochází z Argentiny, z hraničního území provincií Salta a Jujuy, areál výskytu se nalézá v okolí Vulcan Chani, ve velehorských polohách, Fričem udávaná nadmořská výška nálezů kolem 5000 m je určitě nadsazená, přesto však se jedná o vysokohorské rostliny. Stanoviště R. einsteinii var. gonjianii se nalézá ve výšce 3200- 3500 m v pohoří Quebrada del Toro v provincii Jujuy.

 

Pěstování
Rebutia einsteinii nepatří mezi nejsnáze pěstovatelné druhy tohoto rodu, snad zde má vliv dlouhodobé vegetativní množení. Opakovaně vegetativně množené rostliny mají sklon k omezené tvorbě květů, odnožování a růstu do dlouhých sloupků, což je ještě podporováno jejich roubováním. Pravokořenné rostliny však rostou pomalu, kvetou ještě méně a mají značně choulostivý kořenový systém; zřejmě se zde projevují určité znaky degenerace. U nových nálezů se totiž jeví situace daleko příznivěji. Rostliny z příbuzenstva R. einsteinii jsou vesměs cizosprašné, takže asi stále budou v našich sbírkách vzácné i přes některé další sběry v novější době.

 

Poznámky
Rebutia einsteinii je jeden z nejvýznamnějších nálezů A.V.Friče, který jej také platně popsal již roku 1931. Krátký německý popis Möllers Deutsche Gärtnerzeitung je postačující pro platnost jména, protože tehdy ještě nebyla povinnost popisovat v latině, podrobnější český popis se objevil roku 1932 v časopise Kaktusář. Rebutia einsteinii s příbuznými taxony vytváří ucelenou skupinu, která je zařazena do rodu Rebutia jako samostatná sekce Cylindrorebutia Backeberg tuto skupinu řadil do svého rodu Mediolobivia do sekce Pygmaeae (Kakteenlexikon, 1966) nebo do samostatné sekce Conoideae (Die Cactaceae, 1959). Buining a Donald při svém zpracování rodu Rebutia roku 1963 vytvořili z okruhu R. einsteinii samostatnou sekci, toto pojetí bylo zachováno rovněž Donaldem při jeho posledním zpracování rodu roku 1976. Zde byly všechny taxony z okruhu R. einsteinii přiřazeny ke druhu R. einsteinii jako variety nebo formy. W.Rausch naopak pokládá tento druh za zástupce rodu Lobivia a většinu příbuzných taxonů k němu přiřazuje jako synonyma.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1498, 1959
Buining A.F., Donald J.D., Die Gattung Rebutia; Sukkulentenkunde, 7/8 : 101, 1963
Donald J.D., The Classification of the Rebutias; Ashingtonia, 2 : 5, 1976
Köhler U., Beitr. Sukk.-Kunde Pflege, 37, 1939
Krainz H., Sukkulentenkunde, 1 : 19, 1947
Kreuzinger K., Verzeichnis amerikanischer und anderer Sukkulenten, p. 28, 1935
Schütz B., Rebutia einsteinii Frič; Kaktusy 7, 13 : 79, 1977
Šubík R., ještě jednou Fričovy rostliny rodu Cylindrorebutia; Fričiana, 6/39, 1966
Wessner W., Beitr. Sukk.-Kunde Pflege, 3, 1940

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto a sbírka: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím dve a sedm