Název
REBUTIA AUREIFLORA Backeb. var. AUREIFLORA
 

Taxon
Rebutia aureiflora Backeberg, Der Kakteenfreund, 1 : 124, 1932
Mediolobivia aureiflora Backeb., Blätt. Kakt.-Forsch., 1 : 2, 1934
Mediolobivia aureiflora (Backeb.) Backeb. var. albiseta Backeb., loc. cit.
Mediolobivia aureiflora (Backeb.) Backeb. var. albilongiseta Backeb., loc. cit.
Mediolobivia aureiflora (Backeb.) Backeb. subvar. leucolutea Backeb., Descriptiones cactacearum novarum, 1 : 30, 1956
Mediolobivia aureiflora (Backeb.) Backeb. subvar. lilacinostoma Backeb., loc. cit.
Lobivia einsteinii (Frič) Rausch var. aureiflora (Backeb.) Rausch, Lobivia 85, p. 33, 1985
Druh byl pojmenován podle barvy svých květů, aureiflorus znamená zlatožlutě kvetoucí.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý až odnožující, kulovitý, asi 30 mm velký, v kultuře větší, později také více sloupovitý, šedozelený, často s načervenalým tónem; temeno otrněné; kořeny masité, rozvětvené. Žeber 12-18, přímá až spirálovitá, rozložená do plochých, oválných hrbolů; areoly slabě bělavé až hnědě plstnaté, asi 2 mm dlouhé a 5-7 mm navzájem vzdálené. Trny štětinovité, těžko rozlišitelné, 15-20, z nich 3-4 umístěné více jako středové, zpočátku 6-10 mm dlouhé, později prodlužující se a nejdelší středové až 50 mm dlouhé, zprohýbané a propletené, všechny téměř shodně zbarvené, bílé, žluté až tmavě hnědé.
Květy
asi 40 mm dlouhé a široké, štíhle nálevkovité; okvětní lístky kopisťovité, zašpičatělé, meruňkově žluté; květní lůžko světle meruňkově žluté, pokryté šedobílou vlnou a štětinami; květní trubka dlouze nálevkovitá, bílá až světle žlutá, vně pokrytá zelenohnědými špičatými šupinami a malým množstvím bílé vlny; nitky bílé, prašníky světle žluté; čnělka a blizna bílé, blizna se sevřenými laloky mezi nejvyššími prašníky nebo je poněkud převyšující.
Plod
kulovitý, asi 6 mm v průměru, tmavě hnědý, ve zralosti vysychající.
Semena
přílbovitá, asi 1 mm dlouhá a široká, nejširší v blízkosti hila; hilum velké, bazální, přímé nebo poněkud šikmé, šedohnědé; testa matná, hnědočerná, pokrytá zbytky kutikuly.

 

Variety
Variabilita R. aureiflora je velká, týká se tvaru a velikosti i vybarvení těla, ale zejména délky a barvy trnů. Otrnění se liší nejen u jednotlivých skupin rostlin, ale i mezi jednotlivými rostlinami stejného původu navzájem a dokonce i na jedné rostlině v průběhu času. Rozdíly možno pozorovat i u květů, zejména v odstínu vybarvení.
Současně s převedením druhu do rodu Mediolobivia byly popsány
var. albiseta Backeb. a
var. albilongiseta Backeb., což jsou jen odchylky v otrnění, které se mimoto mění se stářím rostlin. V roce 1956 byla popsána
subvar. leucolutea Backeb., která se odlišuje pouze poněkud světlejším odstínem květů s bílým jícnem, a
subvar. lilacinostoma Backeb., která se odlišuje žloutkově žlutým květem se slabě lila zbarveným jícnem a nitkami. Tyto formy zapadají do variability vybarvení květů R. aureiflora.
Řada dalších příbuzných taxonů byla popsána v roce 1934 a v dalších letech Backebergem, Wessnerem, Werdermannem a dalšími autory jako subvariety, variety i samostatné druhy. Jejich taxonomická hodnota je většinou podstatně nižší, ale zachování těchto taxonů alespoň na úrovni formy umožní zachytit celkovou proměnlivost druhu. Tyto taxony se od f. aureiflora liší hlavně barvou květů a charakterem otrnění.
Ke druhu Rebutia aureiflora byly přiřazeny
R. a.f. kesselringiana (Backeb.) Köhler,
R. a.f. rubelliflora (Backeb.) Buin. et Don.,
R. a.f. rubriflora (Backeb.) Buin. et Don.,
R. a.f. blossfeldii (Werd.) Don.,
R. a. var. elegans (Backeb.) Buin et Don.,
R. a. var. sarothroides (Werd.) Buin. et Don.
Nověji sbíral
R. a.f. aureiflora W.Rausch ( WR 158 ).

 

Výskyt
R. aureiflora pochází z Argentiny, z provincie Salta. Areál rozšíření se nalézá v Quebrada del Toro v nadmořské výšce asi 2500 m a navazuje na areál rozšíření R. einsteinii Frič, která roste ve vyšších polohách.

 

Pěstování
R. aureiflora roste dobře na vlastních kořenech a po dosažení květuschopnosti pravidelně a hojně kvete. Květy jsou cizosprašné, pro vytváření semen je nutné opylení pylem jiné rostliny. R. aureiflora vyžaduje ve vegetaci dostatek světla a čerstvého vzduchu a ochranu před přílišnými teplotami, v době vegetačního klidu pak suché stanoviště s teplotami 5-10 stup. C. Otrnění s přibývajícím věkem houstne a prodlužuje se, rostliny jsou pak skutečně pěkné a nápadné i bez květů.

 

Poznámky
R. aureiflora byla Backebergem popsána roku 1932, a o dva roky později pak byla stejným autorem vyčleněna do nového rodu Mediolobivia Backeb., jehož se stala typovým druhem. V rove 1934 byl popsán jako samostatný druh Mediolobivia elegans Backeb. blízce příbuzný taxon, který se od R. aureiflora var. aureiflora odlišuje nižšími, menšími hrbolky, hustěji uspořádanými bílými areolami a kadmiově žlutými květy. Těsné příbuzenské vztahy ukazuje rovněž R. einsteinii Frič, nejdříve popsaný druh tohoto příbuzenského okruhu. Na rozdíl od R. aureiflora je růst R. einsteinii ve stáří v kultuře sloupovitý, kořeny jsou silněji řepovité a květy krátce nálevkovité až zvonkovité. V systému rodu Rebutia Buininga a Donalda stejně jako Buxbauma byla R. einsteinii určena za typový druh sekce Cylindrorebutia a R. aureiflora za typový druh sekce Setirebutia. W.Rausch naopak pokládá tyto taxony za variety jediného druhu, Lobivia einsteinii (Frič) Rausch. Charakteristické znaky těchto taxonů však do souboru znaků rodu Lobivia příliš nezapadají, při širším pojetí rodu by tyto rostliny mohly být chápány spíše jako Echinopsis.

 

Literatura
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1485, 1959
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 270, 1966
Donald J., The Classification ot the Rebutias; Ashingtonia, 2, 1976

 

Autoři
Text: Otakar Šída.
Foto a sbírka: Karel Crkal.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím osm a osm