Název
PYRRHOCACTUS MEGLIOLII Rausch
 

Taxon
Pyrrhocactus megliolii Rausch W., kakt. und and. Sukk., 25 : 220-222, 1974
Druh pojmenoval W.Rausch na počest znalce argentinských rostlin Dr.Silvio Meglioliho.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, kulovitý až protáhlý, až 450 mm vysoký a 120 mm široký, epidermis modrozelená s bělavým ojíněním, žeber až 14, žebra přímá, asi 20 mm široká a příčnými rýhami do asi 15 mm dlouhých hrbolků rozdělená; areoly oválné, 7-10 mm dlouhé a s bílou plstí. Okrajových trnů 3-4 páry, navíc jeden dolní a jeden horní, středové 2-4 do kříže postavené, všechny trny zahnuté, a na horu směřující, na temeni spletené, až 25 mm dlouhé, šídlovité se ztlustlou bází, šedé až černě nafialovělé.
Květy
v blízkosti temene, 30 mm dlouhé, 25 mm široké, nad bází úzké, dále urnovitě se otevírající, lůžko a trubka květní hnědě růžové s okrovými šupinami, bílou plstí a hnědými štětinami; okvětní lístky kopinaté, vnější růžové, u báze tmavší; jícen asi 15 mm dlouhý, zprvu úzký, otevírající se asi na 15 mm šíře, fialově růžový. Prašníky žluté; čnělka masitá, 15 mm dlouhá, béžová; laloky blizny červené odstínu magenta.
Plod
kulovitý asi 10 mm široký, červenohnědě fialový s bíle plstnatými areolami.
Semena
vejčitá, 1,5 mm dlouhá, jemně bradavčitá s červenofialově se lesknoucí testou, hilum šikmé s valem.

 

Variety
variety nebyly popsány. Rostliny v našich sbírkách jsou poměrně uniformní, liší se jen málo délkou trnů či odstínem barvy květu. Počet trnů v areole je v našich podmínkách obvykle o něco menší, než uvádí popis. Semena byla nabízena pod Rauschovým polním číslem WR 559.

 

Výskyt
Rostliny nalezl W.Rausch v blízkosti městečka Marayes, asi 80 km východně od San Juan v Argentině (asi 31 stup. j. š.) na jižním okraji pohoří Sierra de la Huerta. O rozsahu areálu výskytu se autor nezmiňuje, lze však soudit, že je poměrně omezený.

 

Pěstování
Argentinské pyrhokaktusy jsou kupodivu v našich sbírkách zřetelně choulostivější než ostatní argentinské kaktusy této oblasti. Doporučuje se proto již malé semenáčky roubovat. na cereus peruvianus nebo Eriocereus jusbertii roste tento druh dobře a poměrně brzy a ochotně kvete. Vyžaduje dostatek slunce s hojným větráním, v létě nejlépe vyhovuje pařeniště. V zimě bez zálivky snáší dobře i teploty blízké nule. Prakticky neodnožuje, takže je nutné vysévat.

 

Poznámky
Rausch uvádí, že v blízkosti lze nalézt tři rozdílné druhy Pyrrhocactus. Kromě P. megliolii je odtud znám ještě P. umadeave var. marayesensis Backeb., který se liší živě zelenou epidermis s bělavým květem. Klasifikace této variety je sporná, protože varieta je od základního druhu P. umadeave (Frič) Backeb. jak geograficky tak morfologicky značně vzdálená. Nejbližším druhem je nejspíše P. bulbocalyx, který se vyskytuje severněji odtud na poměrně rozsáhlém areálu. O třetím druhu z této oblasti se Rausch nezmiňuje.

 

Literatura
Rausch W., Pyrrhocactus megliolii Rausch spec. n., Kakt. und and. Sukk., 25 : 220-222, 1974

 

Autoři
Text: Václav Dvořák.
Rostlinu fotografoval Václav Jiránek ve sbírce Petra Lindnera.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím ctyri a sedm