Název
PARODIA RIGIDA Backeb.
 

Taxon
Parodia rigida Backeberg, Descriptiones cactacearum novarum, 3 : 11, 1963
Echinocactus microspermus Weber var. thionanthus Speg., Cactacearum platensium, p. 498, 1905
Parodia microsperma (Weber) Speg. var. thionantha Y.Ito, Explantatory diagram of Austroechinocactinae, p. 266, 1957
Parodia kilianiana Backeb. var. rigida (Backeb.) Brandt, Frankfurter Kakt.-Freund, 6 : 60, 1979
Druh byl pojmenován podle pevných, tuhých (lat. rigidus) středových trnů.

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý až protáhlý, neodnožující, sytě zelený, až 45 mm dlouhý a 40-45 mm široký, temeno mírně vlnaté. Asi 16-20 žeber, která jsou rozpadlá do bradavek. Okrajové trny šedobílé, tence šídlovité, v počtu 7-9, až 5 mm dlouhé, do stran a dolů směřující; 3-4 trny středové, uspořádané do kříže, zprvu světle růžové až hnědočervené, silně šídlovité, drsné, jeden nejdelší dolů směřující, až 8 mm dlouhý, s neúplně háčkovitou špičkou.
Květy
až 20 mm vysoké a široké, žluté; perikarpel olivově zelený, lysý, pouze na horním okraji řídké hnědorůžové šupinky, šedobílé chlupy a ojediněle bílé štětinky; receptakulum slámově žluté, ve všech jeho areolách kromě šedobílé vaty 2-3 štětiny, dole kratší a světlé, v horní části delší a tmavě hnědé; šupiny úzké, nahoře protažené v načervenalou špičku; vnější i vnitřní okvětní lístky žluté, nitky žluté, čnělka bělavá.
Plod
s tence blanitým oplodím a zaschlým zbytkem květu.
Semena
asi 0,3 mm široká, světle hnědá, hladká a lesklá, s velkou bělavou strofiolou.

 

Variety
V kultuře je obtížné vypěstovat rostliny do formy, popisované Backebergem. Zejména nelze dosáhnout tak silných a tvrdých trnů. Autor měl dlouho pochybnosti, zda rostlina na snímku je vůbec Backebergova P. rigida. D.Herzog při své pražské návštěvě v r.1988 správnost určení potvrdil. Sám si ale posteskl, že i jemu se parodie tohoto okruhu po přenesení do kultury za několik let mění, ačkoliv žije uprostřed stanovišť. Do Tolombón, kde jeho žena dlouhá léta učila na základní škole, to má z Cafayate jen 14 km. I v květech je tento taxon proměnlivý. Rostlina na obrázku měla při prvním kvetení (1985) maličké, sírově žluté květy o průměru 10 mm. V dalších letech byly květy stále širší a žluť o stupínek teplejší. Na barevném snímku je květ široký 30 mm, na pohled stěží odlišitelný od P. catamarcensis. Takové exempláře lze ovšem najít i na stanovišti. Weskamp (1987) uvádí popis importní rostliny (P 44, jižně od Cafayate) s květy dvakrát tak dlouhými a širokými, než píše Backeberg.

 

Výskyt
V okolí obce Tolombón v severní Argentině. Rostliny objevil patrně Fechser.
Opětovně je tam sbíral Rausch ( R 754 ),
Lau ( L 454 ),
Piltz ( P 44 ),
Käsinger ( FK 08 ) a především
Herzog, který našel i rozdílné místní populace - ( DH 129 - Quebrada de Tolombón, 2000 m;
DH 126A - Tres Cerritos, záp. od Cafayate;
DH 129B - Quebrada de Tolombón, vyšší polohy
DH 135 - hranice provincií Salta - Tucumán;
DH 135A - jižně od Cafayate;
DH 135B - jižně od hranic provincií Salta - Tucumán;
DH 165 - Quilmes v prov. Tucumán).

 

Pěstování
na rozdíl od P. catamarcensis vyžaduje P. rigida, aby byla ještě ve velikosti špendlíkové hlavičky až hrášku naroubována. Jinak příliš naděje na přežití nemá.
Na snímku M.Veverky je kulturní rostlina z jeho sbírky. Je roubována na echinopsis, pro účely fotografování byla podložka zapuštěna.

 

Poznámky
Víceletou, na podmínky kultury dobře adaptovatelnou a zejména roubovanou P. rigida backeb. i specialista obtížně odlišuje od P. catamarcensis Backeb. Maličký žlutý květ, který byl pro Backeberga hlavním argumentem pro odlišení na stupni druhu, je variabilní i na stanovišti. U P. catamarcensis z okolí Catamarky ovšem tak maličké květy nikdy pozorovány nebyly ani na stanovišti; tyto rostliny jsou také zřetelně větší. Mají ale mnoho společného. Mívají stejný počet okrajových a středových trnů, které se neliší ani barvou ani uspořádáním a u kulturních rostlin v podstatě ani svou silou. Květy obou taxonů mají téměř lysý perikarpel a hustě štětinaté receptakulum, čímž se odlišují od většiny rostlin společné série Parodia. P. catamarcensis roste však ve výškách 600-700 m, P. rigida pochází z hor, vysokých 1700-2200 m. Mezi oběma lokalitami je vzdušná vzdálenost asi 200 km. Rozlišit v přírodě nasbírané exempláře není obtížné:
P. rigida je zřetelně menší, areoly jsou hustější, trny silnější a květy zpravidla menší než u P. catamarcensis. Tyto rozdíly ovšem stěží opravňují k odlišení dvou samostatných druhů. Problematiku je však možno řešit jedině v souvislosti s revizí celého okruhu taxonů kolem P. catamarcensis. K P. rigida zřejmě patří i starý a vzhledem k velmi stručné diagnóze ne zcela jasný Echinocactus microspermus var. thionanthus Speg., charakterizovaný malým sírově žlutým květem.

 

Literatura
Backeberg C., Das kakteenlexikon, p. 347, 714, 1966
Herzog D., osobní sdělení
Jelínek J., Parodia Speg.; Kaktusy 79, 15 : 64, 1979
Piltz B. et J., In den Anden Argentiniens; Kakt. und and. Sukk., 28 : 291-292, 1977
Weskamp W., Parodien unter die Lupe genommen; Kakt. und and. Sukk., 22 : 210-211, 1971
Weskamp W., Parodia catamarcensis Backeberg; tamtéž, 29 : 149-150, 1978
Weskamp W., Die Parodien in Nord-Argentinien; tamtéž, 32 : 184, 1981
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 465-468, 1987

 

Autoři
Na snímku M.Veverky je kulturní rostlina z jeho sbírky. Je roubována na echinopsis, pro účely fotografování byla podložka zapuštěna.
Text: autor snímku.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a devet