Název
PARODIA MICROSPERMA (Web.) Speg. var. MICROSPERMA
 

Taxon
Parodia microsperma (Weber) Spegazzini, Anales de la Sociedad scientífica Argentina, 96 : 70, 1923
Echinocactus microspermus Weber, in Bios D., Dictionnaire d`horticulture, p. 469, 1896
Hickenia microsperma (Weber) Br. et R., The cactaceae, 3 : 207-208, 1922
Parodia microsperma W.Haage n. prov., in Backeberg C., Das Kakteenlexikon, 3 ed., p. 499, 1976
Parodia microsperma (Web.) Speg. var. aurantiaca Brandt, Kakt.-Orch.-Rundschau, 2 : 26, 1977; Literaturschau Kakteen, 2 : 93-94, 1978
Jméno zdůrazňuje ve své době ojedinělou vlastnost druhu: velice drobná, téměř prachová semena (microspermus = drobnosemenný).

 

Popis
Tělo
stonek kulovitý, 50-100 mm široký, světle zelený, neodnožující; žebra téměř rozpadlá v bradavky, uspořádané asi do 20 spirálovitých řad; areoly kulaté, 2-3 mm od sebe vzdálené, asi 1,5 mm široké, s řídkou, brzy mizející plstí, 11 bělavých okrajových trnů, paprskovitě uspořádaných, 4-6 mm dlouhých; 4 trny středové, červenavé, 5-10 mm dlouhé, spodní z nich vzpřímený či dolů skloněný, háčkovitý.
Květy
30-40 mm široké, žlutavě oranžové nebo zlatožluté; perikarpel 5 mm široký, žlutozelený, s šedými chloupky a bílými štětinkami; receptakulum růžové, pokryté hnědočervenými šupinkami, šedými chlupy a v dolní části bělavými, v horní tmavými štětinkami; vnější okvětní lístky oranžové s červenou špičkou a středovým proužkem, vnitřní lístky zlatožluté až oranžové; nitky oranžové, dole žluté, čnělka a blizna světle žluté.
Plod
téměř kulovitý, 5 mm široký, s blanitým oplodím a zbytky zaschlého květu.
Semena
asi 0,35 mm široká s hladkou, lesklou hnědou testou a světle okrovou strofiolou.

 

Variety
O variabilitě druhu je pojednáno na jiném místě Atlasu (45/1987). Jeden údaj tam uvedený je třeba opravit P. microsperma var. rigidissima Frič ex Brandt, donedávna považovaná za kultivar či synonymum pro P. sanguiniflora, byla nalezena J.Kšánou v r.1986 na Alto del Portezuelo poblíž města Catamarca. Je to na stejném místě, kde A.V.Frič sbíral svou Microspermia rigidisima; Kšána stejně jako Frič našel dvě formy:
s krvavě červeným květem a
s květem citrónově žlutým (Veverka et Jelínek).

 

Výskyt
P. microsperma nebyla po devadesát let znovu sbírána a naleziště bylo obestřeno záhadou. V literatuře se obecně uváděly argentinské provincie Catamarca a Tucumán. Až Crkal při práci na "Lovec kaktusů" objevil Fričovu poznámku o naleziště P. microsperma: Quolunchoi. Informace se přes autora těchto řádek dostala k D.Herzogovi, který usoudil, že to může být zkomolené jméno dnešní obce Hualinchay, asi 70 km severozápadně od města Tucumán. Jeho pátrání v okolí zůstalo bezvýsledné; příležitostně však informaci sdělil holandskému lovci kaktusů J.Lambertovi. Ten pak skutečně objevil asi 10-20 km východně od Hualinchay dokonce tři populace P. microsperma:
JL 252 ve výši 1200 m na kopcích u Las Tacanas, ve štěrkovité půdě mezi keři;
JL 2254a na Rio Rearte (1300 m) v bohatém humusu na skalním podkladu;
JL 254b na příkré skalní stěně poblíž obce La Higuera.
Rostliny se habitem od sebe neliší, ale v téže populaci se vyskytují nejen květy oranžové, ale zlatožluté, ohnivě červené a celá škála kombinací těchto barev.

 

Pěstování
Kdysi byly Parodie množeny pouze roubováním, protože výsev ze semen se nedařil. V Kreuzingerově "Seznamu" z r.1935 najdeme snímky sedmi "microspermií" (=parodií), všechny roubované. Od té doby se časy změnily. Pěstitelé dnes obecně používají metodu výsevu do sterilního, hermeticky uzavřeného prostředí, nazýváme po svém objeviteli Z.Fleischerovi z Brna "Fleischerovou metodou". Doporučujeme i pro výsevy P. microsperma.
Rostlinu ze semen J.Jelínka vypěstoval, vyfotografoval a slovem doprovodil Miroslav Veverka.

 

Poznámky
P. microsperma je typem rodu Parodia. Je příznačné, že právě kolem typického druhu je stejně tolik nejasností a zmatků, jako v celém rodě. Backeberg hledal parodie v provincii Tucumán a našel tehdy jen rostliny s citrónově žlutými květy. Ztotožnil je s P. microsperma (1935) a od té doby má P. microsperma v literatuře "žlutý květ". Weberova oranžově kvetoucí rostlina zmizela nejen z jeho děl, ale i ze sbírek. Ještě v r.1987 potvrzuje Weskamp své dřívější závěry:
P. microsperma již není mezi živými. Byly to předčasné stezky. Rostliny plně odpovídající Weberovu popisu přežívaly v koutech našich sbírek až do doby, než si jich povšiml J.Jelínek, který je začal množit. Pod záhadným pseudonymem "P. peruviana" se tyto exempláře dostaly do rukou F.H.Brandta. Ten zjistil, že se od "žlutokvětého" typu rodu liší jedině oranžovými květy a popsal je jako P. microsperma var. aurantiaca. Tak byl po osmdesáti letech stejný taxon popsán znovu, tentokráte ovšem neplatně.

 

Literatura
Backeberg C. et Knuth F.M., Kaktus-ABC, p. 270, 1935
Backeberg C., Die Cactaceae, 3 : 1592, 1959
Krainz H., Die Kakteen, 1. 11. 1960
Lambert J., Parodia microsperma "herontdekt"; Succulenta, 68 : 169-172, 1989
Schumann K., Gesamtbeschreibung de Kakteen, p. 397-398, 1903
Veverka M. et Jelínek V., Parodie z Portezuelo, Kaktusy, 25 : 34-37, 45, 1989
Weingart B., Parodia microsperma Web., Kaktusář, 6 : 17-18, 1935
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 435-439, 1987

 

Autoři
Rostlinu ze semen J.Jelínka vypěstoval, vyfotografoval a slovem doprovodil Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím pet a ctyri