Název
PARODIA COMMUTANS Ritt.
 

Taxon
Parodia commutans Ritter, Succulenta, 43 : 22, 1964
Parodia maassii var. commutans (Ritt.) Krainz, Städtische Sukkulentensammlung Zürich (katalog), p. 101, 1967
Mladé rostliny mění s přibývajícím věkem svou podobu, což Ritter vyjádřil i botanickým jménem (commutans = měnící se).

 

Popis
Tělo
stonek až 160 mm široký, ve stáří dvakrát tolik vysoký, mírně šedozelený, se silně vlnatým temenem; 13-14 přímých žeber, 12-14 mm vysokých, areoly vejčité, 5-10 mm široké, 10-12 mm od sebe vzdálené. Trny mladých a starších rostlin se od sebe výrazně liší; středové jsou u mladých rostlin vždy žlutohnědé, podle stáří 2-4, pružné, ohnuté do různých směrů, takže se neuspořádaně proplétají, dolní trn nejdelší, 20-50 mm, s háčkem; u starších rostlin jsou všechny středové trny hnědožluté nebo zlatožluté, vzácně slámově žluté, rovné nebo téměř rovné, tuhé, šídlovité, 4 uspořádané do kříže, dolní nejdelší, 40-60 mm, ostatní jen o málo kratší; někdy nad nimi ještě další dva trny středové; okrajových trnů u mladých rostlin je asi 12, jsou bělejší, tence jehličkovité, přilehlé, asi 5-10 mm dlouhé; u starých rostlin je okrajových 14-16, 10-13 mm dlouhých, přímých, dolní silné, horní tence jehlovité.
Květ
28-35 mm dlouhý, 25-30 mm široký; perikarpel 8-10 mm široký, nažloutlý až červený, s kratičkými, jen asi 0,3 mm velkými šupinkami a s hustou bílou vlnou; receptakulum nálevkovité, nahoře 10-15 mm široké, nažloutlé až červené, hustě pokryté bílou vlnou, šupiny červené či žluté, nitky i čnělka světle žluté; okvětní lístky 11-16 mm dlouhé, 2,5-5 mm široké, čárkovité až kopinaté, citrónově žluté či zlatožluté.
Plod
se v době zralosti prodlužuje, je válcovitý, 20-50 mm dlouhý, světle zelený, světle žlutý nebo až světle karmínový.
Semena
0,9 mm dlouhá, 0,7 mm široká, testa černá, mírně lesklá, jemně bradavkovitá.

 

Variety
P. commutans patří do proměnlivé skupiny nádherných jihobolívijských rostlin, které ve sbírkách nejsou většinou rozlišovány a pěstují se pod jmenovkou P. maxima. Všechny mají atraktivní, velmi dlouhé světlé trny, žlutý květ a plod ve zralosti válcovitě prodloužený. podobnou P. maxima Ritter odlišil od P. commutans jen méně podstatnými znaky:
V přírodě dorůstá výšky až 500 mm, žebra jsou vyšší (15-27 mm), areoly hustější (1-7 mm od sebe vzdálené), okrajových trnů je více (18-28), horní jsou početnější a delší než trny dolní; čtyři středové trny se objevují již u mladých rostlin, dolní dorůstá do délky 50-110 (140) mm, u starých rostlin světle hnědé až téměř bílé, květ je o málo větší, receptakulum bez štětin, semena stejná. Podle Kesslera nelze P. commutans a P. maxima až do velikosti pěsti od sebe rozlišit. Stará P. maxima je později nezaměnitelná svými vodově bílými nebo světle nahnědlými trny. Také P. obtusa Ritt. se od P. commutans příliš neliší a stejně jako P. maxima je její zařazení na úrovni druhu stěží oprávněné.

 

Výskyt
Je to jeden z cenných objevů F.Rittera, učiněný v r.1953 u bolívijského města Impora, zhruba na hranicích provincií Sud Cinti a Sud Chichas (FR 729). Z nálezů zejména Karla Knížete se z jihobolívijských lokalit dostaly do sbírek pod různými jmény a polními jmény a polními čísly rostliny v podrobnostech odlišné, ale nepochybně patřící do okruhu P. commutans.

 

Pěstování
Přezimovat světle a nezbytně při 10-15 stup. C. V srpnu či září přihnojit nejlépe čistým kyselým fosforečnanem draselným (KH2PO4 - čajovou lžičku na 10 l vody) nebo hnojivem, které obsahuje velké množství této substance. Ovlivníme tím podzimní nárůst obdivovaných trnů a tvorbu poupat, která tyto rostliny v našich podmínkách nasazují jen neochotně.

 

Poznámky
Tyto velice zajímavé parodie bývají zařazeny do příbuzenství P. maassii.
Krainz dokonce provedl kombinaci P. maassii var. commutans, s formou maxima.
Ve skutečnosti jsou si obě skupiny značně vzdáleny. Od série Macranthae (typ:
P. maassii) se okruh P. commutans - P. maxima liší především svými do výšky rostoucími plody, menšími vejcovitými semeny s méně výraznými bradavkami, tenkými stěnami receptakula a tím, že rozkvétají jen jednou do roka (na jaře) věnečkem květů.

 

Literatura
Brandt F.H., Vielfalt der Parodien; Kakt. und and. Sukk., 21 : 128, 1970
Jelínek J., Parodia Speg.; Kaktusy 79, 15 : 112-113, 1979
Kessler H., Parodien in den bolivianischen Anden; Kakt. und and. Sukk., 21 : 70-71, 1970
Kessler H., Die FR-Parodien; Stachelpost, 6 : 749, 1970
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 525-528, 748-749, 1980
Schütz B., Parodia maxima Ritter; Kaktusy 72, 8 : 12, 1972
Weskamp W., Parodia maxima; Kakt. und and. Sukk., 37 (2) : tab.3, 1986
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 122-123, 210-211, 1987

 

Autoři
Na snímku Pavla Pavlíčka je jeho asi 12letá rostlina.
Text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím sedm a devet