Název
PARODIA CAMARGENSIS Buin. et Ritt. var. PROLIFERA Ritt.
 

Taxon
Parodia camargensis Buining et Ritter var. prolifera Ritter, Succulenta, 41 : 20, 1962
Parodia maassii (Heese) Berg. var. camargensis Buin. et Ritt. f. prolifera (Ritt.) Krainz, Städtische Sukkulenten-Sammlung Zürich (katalog), p. 101, 1967
Staré rostliny na stanovišti vytvářejí množství odnoží a rostou polštářovitě - odtud i jméno variety (lat. proliferus - potomstvo přivádějící, tedy odnožující).

 

Popis
Tělo
stonek zprvu polokulovitý, později protáhlý až do délky 250 mm, až 100 mm široký, ve stáří na bázi často odnožující; žeber většinou 13, v mládí jsou hrbolkovitá, mírně stočená, areoly kruhovité, 4-6 mm široké, 5-10 mm od sebe vzdálené, s bělavou či nahnědlou plstí. Trny všechny stejné barvy, většinou červenohnědé, někdy žlutohnědé; okrajových 6-8, 20-40 mm dlouhých, 1-4 středové trny 25-50 mm dlouhé, dolní trn silnější než ostatní středové a výrazně silnější a delší než trny okrajové, na velmi mladých rostlinách háčkovitý, později na špičce jen mírně ohnutý.
Květy
25-30 mm dlouhé, barevně velmi proměnlivé, okvětní lístky 2-3 mm široké, čárkovitě kopinaté, zlatožluté až karmínové, okraje hnědožluté; perikarpel kulovitý, 5-6 mm široký, porostlý hustou bílou, nahoře červenohnědou vlnou; receptakulum nálevkovité, s dlouhými, úzkými, nažloutlými až načervenalými šupinami a hustou červenohnědou vlnou, v horní části s ojedinělými měkkými hnědými štětinkami, které však často chybějí; nitky žluté až oranžové, čnělka světle žlutá.
Plod
kulovitý, zahalený do husté bílé, nahoře červenohnědé vaty.
Semena
vejcovitá, 1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká, černá, s jemnými hrbolky a výraznou strofiolou.

 

Variety
Velice proměnlivá varieta, která na stanovišti i ve sbírkách mívá květy zlatožluté, oranžové, v kombinaci okrových, oranžových, rumělkových, růžových i karmínových tónů, až po karmínové květy s růžově prosvítavými okraji. Charakteristické odnožování lze ve sbírkách pozorovat velice zřídka, rostliny se patrně u nás nedožívají potřebného věku.
var. camargensis má více okrajových trnů (8-11), ty jsou stejně silné jako trny středové, květy karmínové s hnědožlutými okraji a semena větší;
var. camblayana Ritt. se od obou zmíněných variet poněkud liší v trnech, květy jsou okrově žluté, jednobarevné či s karmínovým středovým proužkem.
var. longispina Brandt se zprohýbanými, až 80 mm dlouhými středovými trny je jméno provizorní;
var. castanea Ritt. není dnes řazena k druhu P. camargensis.

 

Výskyt
F. Ritter sbíral tyto velmi proměnlivé rostliny poprvé v r.1953 u Las Carreras v bolívijské provincii Sud Cinti, dept.Chuquisaca (FR 723). Areál
var. prolifera sahá od Las Carreras až k La Torre, kde již roste místy s příbuznou P. rubida, s níž vzácně tvoří hybridy. Odnožováním starých rostlin var. prolifera vznikají na stanovišti celé polštáře, což je u maassovitých parodií (série Macranthae) dost výjimečné.

 

Pěstování
Když rozkvete vzácnost, jako je rostlina na našem snímku, je to pro pěstitele událost. Přimět rostlinu, aby nasadila plody, není snadné. Žádný druh z velkosemenné série Macranthae není samosprašný a stěží najdeme u jednoho sběratele více než dva-tři stejné exempláře. Ty se navíc jen vzácně sejdou dobou kvetení. Časový interval mezi postupně se otevírajícími květy různých rostlin můžeme překonat konzervací pylu. Víčkem lékovky protáhneme špejli a namotáme na konec smotek vaty. Z rozevřeného květu nabereme pyl, vložíme do lékovky a uložíme v mrazničce či v mrazící schránce chladničky. Při -15 stup. C neztratí pyl klíčivost ani za několik měsíců. Rozkvétá-li nám druhá rostlina, otevřeme lékovku a smotek s pylem vystavíme nejméně hodinu slunečním paprskům. Potom můžeme opakovaně sprašovat, zpravidla se zdarem. Konzervovaným pylem lze ovšem sprašovat i rostliny z různých sbírek, zejména máme-li jediný exemplář.
Ve sbírce Václava Drbala fotografoval Karel Crkal.

 

Poznámky
Rozlišit od sebe vnitrodruhové taxony P. camargensis je obtížné i pro specialistu a bez studia květů a semen to ani není dobře možné. Odlišit okruh P. camargensis od příbuzných rostlin ze skupiny P. maassii však tolik obtížné není. V praxi bývají ovšem skupiny zaměňovány, nebo jsou považovány za "odrůdy" P. maassii. P. camargensis se svými varietami je však vývojově mladší, roste v nižších a teplejších polohách, má menší, vejcovitá semena a především kvete dříve a jako menší rostlina, než je tomu u P. maassii a jejich vnitrodruhových taxonů. Tím na sebe P. camargensis i var. prolifera mezi ostatními rostlinami série Macranthae také nejspíše upozorní.

 

Literatura
Backeberg C., Das Kakteenlexikon, p. 340, 1966
Brandt F.H., Interessante und neue Parodien; Stachelpost, 9 : 81-82, 1973
Jelínek J., Parodia Speg.; Kaktusy 79, 15 : 110, 1979
Kessel H., Die FR-Parodien; Stachelpost, 6 : 246, 1970
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2 : 518-521, 1980
Weskamp W., Die Gattung Parodia, p. 104, 1987

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a tri