Název
NOTOCACTUS RUDIBUENEKERI Abraham
 

Taxon
Notocactus rudibuenekeri Abraham, Succulenta, 67 : 133-138, 1988
Druh byl pojmenován na počest jeho nálezce, sběratele kaktusů Rudiho Bünekera, žijícího v Brazílii.

 

Popis
Tělo
stonek jednotlivý, až 50 mm široký a 200 mm dlouhý, později dýmkovitého tvaru, poléhavý; epidermis matně zelená, zakrytá trny. Žeber 25-30, zaoblená, asi 5 mm vysoká. Areoly v asi 1 mm hlubokých zářezech žeber, kruhovité, vzdálenost mezi nimi 2-4 mm. Okrajových trnů asi 25, 15-20 mm dlouhé; středové trny 4, často stěží k rozeznání od okrajových, nejdelší až 35 mm dlouhý; okrajové i středové trny bílé, nepíchavé.
Květy
25-30 mm dlouhé, 30-40 mm široké; květní lůžko (horní část) pokryto 1,5 mm širokými a 4 mm dlouhými žlutozelenými šupinami se zelenými štětinami až 10 mm dlouhými a bílou vlnou; vnější okvětní lístky 20 mm dlouhé, 4 mm široké, zelenavě žluté; okvětní lístky kopinaté, sírově žluté, 22 mm dlouhé, až 5 mm široké, okraj zvlněný, hrot roztřepený; čnělka 14 mm dlouhá, 1 mm široká, žlutá; laloků blizny 11, dlouhé 3 mm, žluté; tyčinky 4-6 mm dlouhé; nitky a prašníky žluté; květní lůžko (dolní část) 5 mm široké, 4 mm dlouhé, pokryto bílou vlnou.
Plod
bělavý, s bílým chmýřím a bílými štětinami, ve zralosti 5-6 mm dlouhý a stejně široký.
Semena
přílbovitá, 0,7 mm dlouhá, 0,5 mm široká, testa hnědá, s vejcovitými bradavkami; hilum ploché.

 

Variety
Nejsou popsány žádné variety ani formy. Ve sbírkách jsou rostliny s různou délkou otrnění.

 

Výskyt
Rostliny z typové lokality mají označení
WRA 355,
také polní čísla Stockingera
FS 91
FS 330
patří N. rudibuenekeri. Naleziště typu je východně od Sao Gabriel, Rio Grande do Sul, Brazílie, ve výšce 300 metrů n. m. N.rudibuenekeri roste spolu s bromeliovitými rostlinami na téměř holých, zčásti nepřístupných skalách na plném slunci. V okolí se nalézá N. ottonis, N. scopa a Frailea horstii.

 

Pěstování
Nároky druhu jsou obdobné jako u N. scopa. Opatrná zálivka a mírně kyselý, propustný substrát. Druh patří spíše k choulostivějším druhům rodu Notocactus. Semenáčky jsou drobné a pomalu rostou, je proto vhodné jejich roubování , které výrazně urychlí růst a zabezpečí zdárné přežití.
Vyobrazená rostlina je stará osm let a pochází ze sbírky autora textu a fotografie S.Stuchlíka.

 

Poznámky
N. rudibuenekeri patří do příbuzenstva N. scopa, N. sucineus a N. neobuenekeri. Charakteristickým znakem pro tyto druhy je otevírání plodu, který se rozevře vodorovnou trhlinou uprostřed; z horní části plodu semena vypadají ven, ale v dolní části zůstanou až do příštího roku. Semena jsou drobná, v jednom plodu jich bývá 150-250.
N. rudibuenekeri není zcela novým druhem ve sbírkách, už před jeho popisem byl pěstován pod jménem N. spec. de Brasil nebo N. spec. De Herdt. Také N. scopa var. longispinus, šířený firmou Uhlig, je N. rudibuenekeri. Zvláštností druhu jsou žluté tyčinky a blizna, kterými se vyznačuje jen několik málo taxonů z příbuzenstva N. scopa. Poupata před rozkvětem jsou u N. rudibuenekeri bílá na rozdíl od N. scopa, u kterého jsou hnědá.
Velice efektní druh pro své otrnění na nalezišti však byly zjištěny ojediněle i rostliny se slonovinově až světle hnědavě žlutými trny. Obzvláště nápadné jsou rostliny s velmi dlouhými středovými trny.

 

Literatura
Abraham W.R., Notocactus rudibuenekeri Abraham, Minimus, 20 : 25-26, 1989
Gebauer A., Die Erstbeschreibungen des Jahres 1988, Notocactus, 16 : 38-39, 1988
Menges R., Scopanae mit gelben Griffeln und Narben, Internoto, 10 : 3-5, 1989

 

Autoři
Vyobrazená rostlina je stará osm let a pochází ze sbírky autora textu a fotografie S.Stuchlíka.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím deset a dve