Název
NOTOCACTUS OTTONIS (Lehm.) Backeb. var. VENCLUANUS Schütz
 

Taxon
Notocactus ottonis (Lehmann) Backeberg var. vencluanus Schütz, Kaktusy 65, 1 : 125-126, 1965
Varieta byla pojmenována na počest Františka Venclů z Liberce, v jehož výsevech se poprvé objevila.

 

Popis
Tělo
stonek světle zelený, ploše kulovitý, 50-70 mm široký; ve stáří protáhlý;
11-13 zaoblených, souvislých žeber, bez příčných zářezů. Deset okrajových trnů, světle žlutých, paprskovitě rozložených a téměř přímých, 10-13 mm dlouhých; 3-4 červenohnědé trny středové, silnější než okrajové, horní nejkratší, dolní až 25 mm dlouhý, mírně skloněný směrem dolů.
Květy
50-75 mm široké; okvětní lístky sytě červené, nitky tyčinek sytě červené, prašníky žluté, čnělka bílá, blizna purpurově červená.
Plod
pokrytý štětinami.
Semena
zvonkovitá, 1 mm široká, 1 mm dlouhá.

 

Variety
Mladé rostliny se habitem shodují s var. ottonis, starší se odlišují souvislejšími žebry, některými detaily v uspořádání a tvaru trnů, jakož i ve tvaru květu. Nápadně se však var. vencluanus liší barvou květu, která kolísá od sytě rumělkově červené až po oranžově červenou. Další variety N. ottonis jsou krátce charakterizovány na jiném místě Atlasu (30/1991).

 

Výskyt
Přírodní lokalita není známa. O tom, jak se k nám rostliny dostaly, existuje několik domněnek. V r.1936 nabízel Robert Blossfeld ze Säo Paulo v Brazílii ve svém katalogu semena N. ottonis, sbíraná v terénu. Byla blíže určená jako var. St. Christo Machado a var. St. Rosa, Brazílie. Majitel malého specializovaného zahradnictví v Liberci, František Venclů, semena objednal. Ze semen však rostly typické N. ottonis. Pěstitel je tedy zařadil do svého komerčního sortimentu a přestal jim věnovat pozornost. Jednoho dne byl však překvapen. V pařeništi se na několika mladých rostlinách objevily červené květy. Z které porce semen pocházely, se již nedalo zjistit. Dodnes nebyl N. ottonis var. vencluanus v přírodě nalezen. Není to snadné, protože ani St. Christo Machado ani St. Rosa nelze na mapě Brazílie dost jednoznačně určit. To je prvá stopa (Schütz). Nelze však přehlédnout ani Fričovy zprávy o tom, že byl v Paraguayi zaveden na stanoviště N. ottonis, kde mu místní obyvatelé tvrdili, že rostliny kvetou jednak žlutými, jednak purpurově červenými květy. V té době rostliny nekvetly a podle habitu na nich nebyly rozdíly patrné. Frič svými sběry naplnil dva batohy a těšil se, až mu v Praze vykvete N. ottonis purpurovým květem. Zde však druhá stopa končí (Crkal). S třetí stopou přišel nedávno Link: Rausch mu sdělil, že má v držení dopis od Harryho Blossfelda, z něhož vyplývá, že Marsoner nalezl červeně kvetoucí N. ottonis na jistém místě v Brazílii; tyto rostliny dal dále Blossfeldovi (Robertu ? Harrymu ?), který poslal dva exempláře do Československa. To se mělo stát zhruba v době, kdy tam měly být objeveny první rostliny N. ottonis ve výsevu ... Existuje ovšem ještě verze další: var. vencluanus je mutant či hybrid, vznikl až v pařeništi F.Venclů.

 

Pěstování
Množí se snadno vegetativně, podzemními odnožemi podobně jako var. ottonis. Generativní množení je problematické. Vzájemným sprášením dvou stejných rostlin semena nezískáme. Při troše štěstí lze však získat semena sprášením var. vencluanus pylem žlutokvětého N. ottonis, bez problémů je pak získáme pylem N. acutus Ritt. Nad hodnotou takto získaného potomstva ovšem visí otazníky.
Václav Jiránek pořídil barevný snímek ve sbírce Ivana Běťáka v Praze.

 

Poznámky
Exempláře F.Venclů nedávaly semena a proto je pěstitel množil podzemními odnožemi, které tyto rostliny vytvářejí stejně jako nominátní varieta. Válečné události však přežila jediná červenokvětá rostlina, z níž dostal odnož Z.Fleischer z Brna. Když u něho uviděla nádherný květ manželka B.Schütze, vyprosila si také odnož. Tak se ona vzácnost dostala do povolaných rukou a B.Schütz ji v r. 1965 popsal jako novou varietu. Snažil se zjistit bližší okolnosti od Fr.Venclů i od H.Blossfelda, ale marně. Blossfeld údajně sbíral svá semena z nekvetoucích rostlin a nebyl si vůbec vědom toho, jaký objev učinil (Schütz).

 

Literatura
Crkal K., Lovec kaktusů, p. 184, 1983
Kooy S., Notocactus ottonis (Lehmann) Berger var. vencluianus; Kakt. und and. Sukk., 37 : 280, 1986
Link J., Internoto, 9 : 36, 1988
Schäfer G., Die Gattung Notocactus; Kakt./Sukk., 14 : 76-77, 1979
Schütz B., Červeně kvetoucí notokaktusy; Kaktusy 70, 6 : 51-56, 1970
Schütz B., Notocactus ottonis var. vencluianus; Kaktusy 71, 7 : 26, 1971
Schütz B., Notocactus ottonis var. vencluianus Schütz; Kakt. und and. Sukk., 24 : 4-6, 1973
Theunissen J., Niet elke Notocactus ottonis bloeit geel!; Succulenta, 56 : 158-159, 1977
Theunissen J., Notocactus ottonis var. vencluianus Schütz; tamtéž, 58 : 168-169, 1979

 

Autoři
Text: Miroslav Veverka.
Snímek semen: Zdeněk Voráček.


návrat na seznam rodů

Diskuze:

Vaše jméno:
Text:

Ochrana proti spamu: sečtěte prosím devet a sedm